Bible

 

Danieli 4

Studie

   

1 Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém,

2 Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne.

3 A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili.

4 Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.

5 Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen:

6 Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam.

7 U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká.

8 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země.

9 Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich.

10 Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,

11 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.

12 A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské.

13 Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm.

14 Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.

15 Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě.

16 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely.

17 Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.

18 A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,

19 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země.

20 Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm:

21 Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.

22 Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

23 Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.

24 Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.

25 Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora.

26 Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně,

27 Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?

28 Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe,

29 Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

30 V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.

31 Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu.

32 A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?

33 Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.

34 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 776

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

776. Všechno ptactvo rozmanitých druhů zobrazuje veškerou duchovní pravdu, každý létavec přírodní pravdu a okřídlenec smyslovou pravdu. To je zřejmé z toho, co již bylo uvedeno a vysvětleno o ptácích v č. 40. Lidé Nejstarší církve přirovnávali myšlenky lidí k ptákům, protože ve vztahu k záležitostem vůle jsou myšlenky jako ptáci. Pták, létavec a okřídlenec jsou zmíněni ve stejném pořadí jako záležitosti rozumové, racionální a smyslové u člověka. Abychom rozptýlili jakékoli pochybnosti o tom, že zobrazují opravdu tyto záležitosti, uvedeme zde další citáty z Bible, z nichž je patrno, že zvířata skutečně symbolizují to, co bylo řečeno.

II. Žalm 8:6-8:

Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

To je řečeno o Pánu a o tom, že vládne člověku a všemu, co člověku patří. Co jiného by vláda nad zvířaty a ptáky mohla znamenat?

Žalm 148:9,10,13:

Ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata (dle Swedenborga divoká zvěř a všechna zvířata), plazi, okřídlené ptactvo, … ať chválí Hospodinovo jméno…

Ovocný strom představuje nebeského člověka, cedr duchovního člověka, divoká zvěř, zvířata a plazi zobrazují dobro nebeského a duchovního člověka a okřídlené ptactvo symbolizuje jejich pravdy, s jejichž pomocí mohou chválit Hospodinovo jméno. To skutečná divoká zvěř, zvířata, plazi nebo ptactvo dělat nemohou. Ve světské literatuře mohou být takové výroky použity jako určitá nadsázka (hyperbola). Ve Slově Božím se však hyperboly tímto způsobem neužívají – jsou používány pouze za účelem symbolizování či zobrazení něčeho hlubšího.

III. U Ezechiela čteme:

… budou se přede mnou třást mořské ryby i nebeské ptactvo, polní zvěř a všichni plazi, kteří se plazí po zemi, i každý člověk, který je na tváři země. Hory se zbortí, skalní srázy se zřítí a každá hradba se skácí na zem. (Ezechiel 38:20)

Že zvířaty a ptáky jsou symbolizovány tyto skutečnosti, je zřejmá. Vždyť jak by prospělo Hospodinově slávě, kdyby se ryby, zvěř a ptáci třásli? Může si někdo představit, že by tato slova byla svatá, kdyby neobsahovala nic svatého?

Jeremiáš (4:25):

Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.

Tento citát vyjadřuje skutečnost, že zmizelo všechno dobro i všechna pravda, člověk zde zobrazuje dobro, které pochází z lásky.

Opět u Jeremiáše (9:9) čteme:

Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli. (Český studijní překlad)

Tento citát podobným způsobem vyjadřuje, že pravda a dobro odešly.

IV. Jeremiáš (12:4):

Dokdy bude země usychat a vadnout všechna polní zeleň? Pro zlo těch, kteří v ní bydlí, zmizela zvěř i ptactvo; a to proto, že řekli: On nevidí náš konec. (Český studijní překlad)

Zde zvěř zobrazuje dobro a ptactvo pravdy. Obojí zmizelo.

Sofonjáš 1:3:

Sklidím lidi i dobytek (dle Swedenborga zvířata), sklidím nebeské ptactvo i mořské ryby, pohoršení spolu se svévolníky. Vyhladím člověka z povrchu země, je výrok Hospodinův.

Zde člověk a zvířata zobrazují záležitosti patřící k lásce a k dobru, jež mají v této lásce původ, nebeské ptactvo a mořské ryby zase záležitosti patřící k porozumění, a tudíž k pravdě. Ty jsou nazvány pohoršení, protože pro zlé lidi je překážkou a problémem láska a dobro, nikoli zvířata a ptáci. O nich se jasně říká, že patří člověku.

Žalm 104:16,17:

Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, …

Hospodinovy stromy a libanónské cedry zobrazují duchovního člověka, ptactvo jeho racionální nebo přírodní pravdy, které jsou jako hnízda. A co více – ptáci si staví hnízda ve větvích bylo běžné rčení, které symbolizovaly pravdy, jako u Ezechiela.

V. Ezechiel 17:23:

Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem. Pod ním bude bydlet všechno ptactvo, všechno, co má křídla, bude bydlet ve stínu jeho větvoví.

Tato slova hovoří o církvi mezi pohany (přesněji nežidy), což byla duchovní církev, která je zde zobrazena cedrem. Všechno ptactvo, co má křídla symbolizuje pravdy všeho druhu.

U stejného proroka (Ezechiel 31:6):

V jeho větvích hnízdilo kdejaké nebeské ptactvo, pod jeho ratolestmi se rodila kdejaká polní zvěř, v jeho stínu sídlily kdejaké početné pronárody.

Tento úryvek se vztahuje k Ašuru, což je duchovní církev a nazývá se cedr. Nebeské ptactvo zobrazuje pravdy této církve a zvěř její dobro.

VI. U Daniela 4:9 čteme:

Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny. Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci…

Zvěř zde zobrazuje dobro, nebeští ptáci pravdy. To by mohlo být jasné každému, protože proč jinak by nás měli zajímat ptáci a zvěř tam bydlící? Podobný význam má to, co řekl Pán v Lukášově evangeliu (13:19), v Matoušově evangeliu (13:31-32) a v Markově evangeliu (4:31-32):

Království Boží je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6