Bible

 

Ámos 9

Studie

   

1 Viděl jsem Pána, an se postavil na oltáři a řekl: Udeř v makovici, až se zatřesou ty veřeje, a rozetni je všecky od vrchu jejich, ostatek pak mečem zmorduji. Neutečeť žádný z nich, aniž kdo z nich bude, ješto by toho znikl.

2 Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl.

3 A jestliže by se schovali na vrchu Karmele, vyhledám a vezmu je odtud; pakli by se skryli před očima mýma na dně moře, přikáži hadu, aby je i odtud vyhryzl.

4 Pakliť by šli v zajetí před nepřátely svými, i tam přikáži meči, aby je zmordoval; obrátím zajisté oko své proti nim k zlému, a ne k dobrému.

5 Nebo Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země, rozplývá se, a kvílí všickni přebývající na ní, a vystupuje všecka jako potok, a zatopena bývá jako potokem Egyptským,

6 Kterýž vzdělal na nebesích paláce své, a zástup svůj na zemi sšikoval, kterýž může zavolati vody mořské, a vyliti ji na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin.

7 Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, ó synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filistinské z Kaftor, a Syrské z Kir?

8 Aj, oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu, abych je vyhladil se svrchku země, a však nevyhladím docela domu Jákobova, dí Hospodin.

9 Nebo aj, já přikázal jsem, a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy, tak jako zmítáno bývá na říčici, tak že ani kameníčko nepropadne na zem.

10 Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého, kteříž říkají: Nepřiblížíť se, aniž potká nás to zlé.

11 V ten den zdvihnu stánek Davidův, kterýž klesá, a zahradím mezery jeho, a zbořeniny jeho opravím, a vzdělám jej jako za dnů starodávních,

12 Aby dědili s ostatky Idumejských a se všechněmi národy, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Hospodin, kterýž to učiní.

13 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, že postihati bude oráč žence, a ten, kdož tlačí hrozny, rozsevače, hory pak dštíti budou mstem, a všickni pahrbkové oplývati.

14 Přivedu také zase zajatý lid svůj Izraelský, a vystavějí města zpuštěná, aby v nich bydlili; a budou štěpovati vinice, a píti víno jejich, nadělají i zahrad, a jísti budou ovoce jejich.

15 A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Hospodin Bůh tvůj.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Tajemství nebe # 414

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

414. Že bydlet ve stanech znázorňuje svatou lásku, je zřejmé z významu slova stan v Žalmy 15:1-2. Jako např. v žalmu 15:1-2:

„Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,… “

V tomto úryvku jsou slovy bydlet ve stanu nebo v hoře svatosti popsány svaté věci lásky, jmenovitě žít bezúhonně (jiný překlad: chodit v upřímnosti) a jednat spravedlivě.

Dále žalm 19:5:

„Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.“

Zde slunce znamená lásku.

žalm 61:5::

„Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.“

Zde stan znamená to, co je nebeské a skrýš křídel představuje to duchovní, co z tohoto nebeského pochází.

Izajáš 16:5:

„Trůn bude upevněn milosrdenstvím a dosedne na něj v Davidově stanu ten, jenž bude soudit věrně, vyhledávat právo, rázně uplatňovat spravedlnost.“

Zde také stan znamená to, co je svaté a pochází z lásky, což může být patrné ze slov soudit věrně, vyhledávat právo a uplatňovat spravedlnost.

O nebeském Jeruzalému se mluví u Izajáše 33:20::

„Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne.“

II. V citátu z Jeremiáše 30:18::

„Takto praví Hospodin: Aj, já zase přivedu zajaté stánků Jákobových, a nad příbytky jeho slituji se, i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém, a palác podlé způsobu svého vystaven.“

Zajatí ze stanů znázorňují vyplenění toho, co je nebeské, neboli svatých věcí patřících k lásce. Z Ámose 9:11:

„V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných.“

Davidův stánek symbolizuje to, co je nebeské a také svaté věci, které s tím souvisejí.

Dále:

„A celá země je pustá. Strhli mi náhle nad hlavou stany, bleskem se zřítily závěsy mé!“ (Jeremiáš 4:20 - překlad Vladimíra Šrámka)

„Můj stan je stržen, provazce jsou již zpřetrhány. Synové moji odešli ode mne, nikde již nejsou. Nikdo tu není, kdo vztyčí můj stan a napne pokrývky!“ (Jeremiáš 10:20, překlad Vladimíra Šrámka)

V obou citátech stan reprezentuje nebeské záležitosti a závěsy, pokrývky a provazce duchovní záležitosti odvozené z nebeských.

V Pláči 2:4 se mluví o zničení nebeských záležitostí neboli svatých věcí víry:

„Panovník … ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.“

III. Důvodem, proč slovo stan je v Bibli užíváno k symbolizování nebeských a svatých záležitostí lásky, je to, že lidé za starých dob sloužili bohoslužbu ve svých stanech. Když ale začali znesvěcovat stany znesvěcujícími způsoby bohoslužby, byl vybudován svatostánek a poté chrám. Stany tedy symbolizovaly vše, co bylo následně představováno nejprve svatostánkem a pak chrámem. Ze stejného důvodu je svatý muž označován jako stan, svatý stánek a chrám Pána. Že stan, svatostánek, stánek a chrám mají stejný význam, je zřejmé z žalmu 27:4-6:

„O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic,… “

IV. V nejvyšším smyslu je stanem, stánkem a chrámem znázorňován Pán co do svého člověčenství. Je tak zváno i vše nebeské a svaté a také každý nebeský člověk. Protože Pán miloval Nejstarší církev více, než církve, které po ní následovaly, a protože lidé v té době žili sami, tj. jen se svou rodinou, a sloužili bohoslužbu ve svých stanech, byly stany považovány za více svaté než chrám, jenž byl znesvěcen. Na památku toho byl ustaven svátek stánků, který se slavil po sklizni úrody. Během tohoto svátku Židé bydleli ve stanech jako Nejstarší lidé (viz 3. Mojžíšova 23:39-44, 5. Mojžíšova 16:13, Ozeáš 12:10).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6