Библията

 

Genesis 7

Проучване

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

От "Съчиненията на Сведенборг

 

Tajemství nebe #565

Проучете този пасаж

  
/ 10837  
  

565. Že lidstvo zde symbolizuje lidi tehdy žijící, a to lidi zlé a zkažené, je patrné z následujících úryvků:

„Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo.“ (Genesis 6:3)

„I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (Genesis 6:5)

„Řekl:

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (Genesis 6:7)

a v následující kapitole:

„I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi,… i každý člověk, který měl dýchání ducha života v chřípích svých.“ (Genesis 7:21-22, překlad Bible kralická, mírně upraveno dle Swedenborgova překladu)

Na téma člověk bylo už řečeno, že jediným opravdovým člověkem je Pán (viz č. 49, 162) a že podle Něho je člověkem nazýván každý nebeský člověk nebo každá nebeská církev (viz č. 477).

Také všechny ostatní církve se nazývají člověk, stejně tak každý člověk, ať je jeho víra jakákoli, a to za účelem odlišení od zvířete. Ve skutečnosti však nejsme lidmi ničím jiným než tím, že máme základy duchovního života (viz č. 530, 560-561), které patří Pánu. Tyto základy duchovního života nás opravňují k tomu, abychom o sobě mluvili jako o člověku. Protože tyto základy jsou Pánovy, je to Pán, kdo nám dává jméno člověk, bez ohledu na to, jak jsme špatní. Nebyli bychom lidmi, ale nejhoršími zvířaty, kdybychom neměli základy duchovního života.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

От "Съчиненията на Сведенборг

 

Tajemství nebe #477

Проучете този пасаж

  
/ 10837  
  

477. Že Člověk znázorňuje Nejstarší církev, bylo řečeno a ukázáno výše (viz č. 277, 288). V tom nejvyšším smyslu je jediným člověkem Pán Sám (viz č. 49). Proto je církev nebeského typu pojmenována Člověk, neboť je podobou Boží (viz č. 50, 51).

Obecně vzato je každý, kdo má lidský rozum, zván člověkem. Předpokládá se totiž, že právě rozum nás činí lidmi a že čím více rozumu kdo má, tím více je člověkem, ačkoli jeden člověk od druhého by měl být rozlišován podle stupně víry, která je založena na lásce k Pánu.

II. Z Písma je zřejmé, že Člověkem je nazývána Nejstarší církev a každá pravá církev, tudíž všichni lidé, kteří patří do církve neboli ti, kdo žijí v lásce k Pánu a ve víře v Něho. Viz např. u Ezechiela 36:10-12:

„Rozmnožím na vás lidi, celý Izraelův dům, v městech se bude zase bydlet, obnoví se trosky. Rozmnožím na vás lidi i dobytek, bude jích mnoho a budou plodní; osídlím vás jako dříve, zahrnu vás dobrodiním víc než na počátku. Tak poznáte, že já jsem Hospodin. Přivedu na vás lidi, můj izraelský lid, obsadí tě, budeš jejich vlastnictvím, nebudeš je už zbavovat dětí.“ (Katolický liturgický překlad)

Zde je dávnými časy myšlena Nejstarší církev a počátky myšlena je Stará církev. Izraelův dům a izraelský lid reprezentují primitivní církev neboli církev pohanů. Všechny tyto církve jsou nazvány člověk.

III. Dále u Mojžíše (5. Mojžíšova 32:7-8):

„Vzpomeň na dávné dny, zvažuj roky z generace na generaci… Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele.“ (Český studijní překlad)

Zde dávné dny symbolizují Nejstarší církev, slova z generace na generaci Starou církev. Synové člověka označují ty, kdo věří v Pána, počet synů Izraele jejich víru.

Že znovuzrozený jedinec se nazývá člověk, se objevuje u Jeremiáše 4:23, 25:

„Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla… Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.“

Zde země symbolizuje vnějšího člověka a nebesa vnitřního, člověk lásku k dobru a nebeské ptactvo porozumění pravdě.

IV. Další citát:

„Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy oseji Izraelův i Judův dům semenem lidí i semenem dobytka.“ (Jeremiáš 31:27, Katolický liturgický překlad)

Zde člověk symbolizuje vnitřního člověka a zvíře člověka vnějšího.

Další úryvek z Izajáše 2;22:

„Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?“

V tomto úryvku člověk představuje člověka církve.

Další pasáž je z Izajáše 24:6:

„Hospodin vzdálí lidi daleko - veliká opuštěnost bude uprostřed této země.“

Zde se píše o vypleňování člověka, aby v něm nebylo žádné dobro, ani pravda.

Dále Izajáš 24:6:

„… obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko.“

Lidé zde symbolizují ty, kdo mají víru.

Další úryvek je z Izajáše 33:8-9::

„Silnice jsou liduprázdné, pocestní přestali chodit. Smlouva se porušuje, města jsou v nevážnosti, člověk nemá cenu. Truchlí, chřadne země,… “

Pro slovo člověk je v hebrejském originále užito výrazu Enoš.

V následující pasáži z Izajáše 13:12-13 je slova člověk užito dvakrát, poprvé je v hebrejském originále výraz Enoš, podruhé Adam:

„Způsobím, že člověk (Enoš) bude vzácnější než ryzí zlato, člověk (Adam) bude nad zlato z Ofíru. Otřesu totiž nebesy a země se pohne ze svého místa prchlivostí Hospodina zástupů v den jeho planoucího hněvu.“

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6