597. Kapitole 63. Člověk je svobodný díky rovnováze mezi nebem a peklem.

Právě jsme pojednali o rovnováze mezi nebem a peklem a ukázali jsme, že je to rovnováha mezi dobrem z nebe a zlem z pekla, tedy rovnováha duchovní, jež je svou podstatou svoboda.

Tato duchovní rovnováha je ve své podstatě svoboda, neboť trvá mezi dobrem a zlem a mezi pravdou a klamem, což jsou duchovní skutečnosti. Proto schopnost chtít dobro nebo zlo, myslet pravdivě nebo klamně a volit jedno místo druhého je svobodou, o níž zde hovořím.

Tuto svobodu dává Pán každému a nikdy ji neodnímá. Svým původem nepatří člověku, ale Pánu, jelikož je od Pána; je však člověku darována spolu s jeho životem jako jemu vlastní. Je mu dána proto, aby mohl být přetvořen a spasen, neboť bez svobody přetvořen a spasen být nemůže.

Každý může z určitého rozumového vhledu pochopit, že máme svobodu smýšlet zle nebo dobře, upřímně či neupřímně, spravedlivě či nespravedlivě - a že také můžeme mluvit a jednat dobře, upřímně a spravedlivě, a nikoli zle, neupřímně a nespravedlivě kvůli duchovním, mravním a občanským zákonům, jež nás spoutávají navenek. Z toho vysvítá, že svobodný je duch člověka, jenž myslí a chce, nikoli však jeho vnějšek, jenž mluví a jedná, kromě případů, kdy tak činí ve shodě s výše zmíněnými zákony.