圣经文本

 

Leviticus第22章

学习

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv Aronovi a synům jeho, ať se zdržují od věcí těch, kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských, a ať nepoškvrňují jména svatého mého v tom, což mi oni posvěcují: Já jsem Hospodin.

3 Rci jim: Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem, kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu, když nečistota jeho na něm jest, vyhlazena bude duše ta od tváři mé: Já jsem Hospodin.

4 Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný, aneb tok semene trpící, nebude jísti z věcí posvěcených, dokavadž by se neočistil. A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého, aneb toho, z něhož by vyšlo símě scházení,

5 Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu, jímž by se poškvrnil, aneb člověka, pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho:

6 Člověk, kterýž by se čehokoli toho dotekl, nečistý bude až do večera, a nebude jísti z věcí posvěcených, leč by umyl tělo své vodou.

7 A po západu slunce čistý bude, a potom bude moci jísti z věcí posvěcených, nebo pokrm jeho jest.

8 Mrchy a udáveného jísti nebude, aby se tím nepoškvrnil: Já jsem, Hospodin.

9 Protož ostříhati budou přisluhování mých, aby hříchů na se neuvedli, a nezemřeli v něm, proto že je zprznili: Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich.

10 Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených.

11 Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho.

12 Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z obětí vzhůru pozdvižených, totiž věcí svatých, nebude jísti.

13 Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho.

14 Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu tu věc posvěcenou,

15 Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu,

16 A neuvozovali na ně pokuty za provinění, že jedli věci posvěcené jejich; nebo já jsem Hospodin, kterýž jich posvěcuji.

17 Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

18 Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných, kteříž jsou v Izraeli, obětovali obět svou vedlé všech slibů svých, vedlé všech darů dobrovolných svých, kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou:

19 Z dobré vůle své obětovati budete samce bez poškvrny, z skotů, z ovcí a z koz.

20 Což by koli mělo na sobě vadu, nebudete toho obětovati; nebo nebude příjemné od vás.

21 Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu, vykonávaje slib svůj, aneb dobrovolný dar, buď z skotů, aneb z bravů; ať jest bez vady, aby bylo příjemné; nebudeť žádné poškvrny na něm.

22 Slepého aneb polámaného, osekaného aneb uhřivého, prašivého aneb s lišeji, takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův.

23 Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy, v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš, ale za slib nebude příjemný.

24 Ztlačeného aneb ztlučeného, odtrženého, vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu; neučiníte toho v zemi vaší.

25 A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí, nebo porušení jejich jest na nich; vadu mají, nebudou příjemné od vás.

26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

27 Vůl neb beran, aneb koza, když se urodí, za sedm dní při matce své zanecháno bude, osmého pak dne i potom bude přijemné k oběti ohnivé Hospodinu.

28 Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne.

29 A když byste obětovali obět chvály Hospodinu, dobrovolně ji obětovati budete.

30 V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní ničeho až do jitra: Já jsem Hospodin.

31 Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je: Já jsem Hospodin.

32 A nepoškvrňujte jména svatého mého, i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských: Já jsem Hospodin posvětitel váš,

33 Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já jsem Hospodin.

   

评论

 

Priests

  

'Priests' represent the Lord regarding His divine good. When they do not acknowledge the Lord, they do not signify the Lord.

(参考: Apocalypse Revealed 854; Arcana Coelestia 3670)

来自斯威登堡的著作

 

Apocalypse Revealed#854

学习本章节

  
/962  
  

854. But they shall be priests of God and of Christ. This symbolically means, because the people described are kept by the Lord in the goodness of love and so in truths of wisdom.

Priests in the Word mean people who possess the goodness of love, and kings people who possess truths of wisdom. So we are told above, "Jesus Christ makes us kings and priests" (Revelation 1:6), and also that the Lamb has "made us kings and priests" that we may "reign on the earth" (Revelation 5:10). And it can clearly be seen that the Lord will not make people kings and priests, but that He will make angels of those who possess truths of wisdom and the goodness of love from Him.

That kings mean people who possess truths of wisdom from the Lord, and that the Lord is called a king by virtue of His Divine truth, may be seen in nos. 20, 483, 664, 830 above. And priests mean people who possess the goodness of love from the Lord, because the Lord embodies Divine love and Divine wisdom, or to say the same thing, Divine goodness and Divine truth. Owing to His Divine love or Divine goodness, then, the Lord is called a priest, and owing to His Divine wisdom or Divine truth He is called a king.

That is why the heavens have been divided into two kingdoms, celestial and spiritual, and why the celestial kingdom is called the Lord's priestly kingdom, inasmuch as the angels in that kingdom are recipient vessels of Divine love or Divine goodness from the Lord; and why the spiritual kingdom is called the Lord's royal kingdom, inasmuch as the angels in it are recipient vessels of Divine wisdom or Divine truth from the Lord. But more on these two kingdoms may be seen in nos. 647, 725 above.

[2] We say that angels are recipient vessels of Divine goodness and Divine truth from the Lord, but it should be known that they are recipients perpetually, for no angel or mortal can so assimilate Divine goodness or Divine truth as to make it his own, but only to have them appear as though they were his own, because they are Divine. Consequently no angel or mortal can produce any good or truth that is good or true in itself. It is apparent, then, from this that they are kept in goodness and truth by the Lord, and are continually kept in them. If someone comes into heaven, therefore, and thinks that goodness or truth is so assimilated by him as to be his own, he is immediately sent down from heaven and instructed.

It can now be seen from this that the people's being priests of God and of Christ symbolically means, because they are kept by the Lord in the goodness of love and so in truths of wisdom.

[3] That priests in the Word mean people who possess the goodness of love from the Lord can be seen from many passages in it; but because I cited them in Arcana Coelestia (The Secrets of Heaven), published in London, I wish only to present from there the following:

That priests represented the Lord with respect to Divine good (nos. 2015 6148).

That the priesthood was representative of the Lord with respect to His work of salvation, because it proceeded from the Divine goodness of His Divine love (no. 9809).

That the priesthood of Aaron and his sons and of the Levites was representative of the Lord's work of salvation in a sequential progression (no. 10017).

That priests and the priesthood therefore symbolize the goodness of love from the Lord (nos. 9806 9809).

That the two names, Jesus and Christ, symbolize both the Lord's priestliness and His royalty (nos. 3004, 3005, 3009).

That priests are responsible for matters having to do with the church, and kings for ones having to do with the civil state (no. 10793).

That priests are to teach truths and lead by them to goodness and so to the Lord (no. 10794).

That they are not to claim for themselves any authority over people's souls (no. 10795).

That priests are due respect because of their sacred functions, but that they are not to attribute the respect to themselves, but to the Lord from whom alone those sacred functions emanate. For the priesthood does not lie in the person, but is attached to the person (nos. 10796, 10797).

That priests in the Word who do not acknowledge the Lord symbolize the opposite (no. 3670).

  
/962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.