圣经文本

 

Exodus第6章

学习

   

1 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své.

2 Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin.

3 Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich.

4 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli.

5 Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, kteréž Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou.

6 Protož pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z služby jejich, a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké.

7 A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských.

8 Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin.

9 I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou.

10 Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

11 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své.

12 I mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterakž tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči?

13 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské.

14 Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy.

15 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy.

16 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví bylo sto třidceti a sedm let.

17 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých.

18 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat bylo sto třidceti a tři léta.

19 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých.

20 Pojal pak Amram ženu Jochebed, tetu svou, sobě za manželku, kterážto porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova bylo sto třidceti a sedm let.

21 Synové také Izarovi: Chore, Nefega Zechri.

22 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri.

23 Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara.

24 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských.

25 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku; kteráž mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých.

26 To jest ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich.

27 Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron.

28 Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské,

29 Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všecko, což já mluvím tobě.

30 A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterakž tedy poslouchati mne bude Farao?

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#7218

学习本章节

  
/10837  
  

7218. 'And for hard servitude' means as a result of molestations by utter falsities. This is clear from the meaning of 'servitude' as molestation by falsities, dealt with in 7120, 7129, so that 'hard servitude' is molestation by utter falsities. For those who are molested by utter falsities and are not refreshed with truths to dispel those falsities, even though the life they lead is a life made up of the truth of faith and the good of charity, suffer the greatest agony; and as long as that state lasts they are subject to a kind of hard servitude. So it is that such molestations are meant by 'hard servitude'. It should be recognized that every element of thought flows in from an outside source, but that when spirits pass through the state of evening and night they are compelled during that state to think about the falsities which are introduced, and are totally unable to break free from that state of compulsion. But when they pass through the state of morning and noon their thought is in a state of freedom; for then they are allowed to think about the things they love, thus about the truths and forms of good that compose faith and charity since these are the objects of their love. Freedom consists in whatever springs from love, see 2870-2893.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.