Tajemství nebe#878
878. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. To znamená, že člověk sám byl zdrojem dobra, které činil, a pravdy, o níž přemýšlel. To je patrné z významu slova ruka, což je moc či síla a je tím myšleno, že jednal na základě své vlastní síly. Vztáhnout ruku, vzít ji (holubici) a vnést ji k sobě do archy znamená přisvojovat si pravdu, která je myšlena holubicí. Ruka znamená moc či sílu a také autoritu a s ní související sebedůvěru. To je patrné z mnoha míst v Písmu, jako např. u Izajáše 10:12-13:
Navštívím ovoce velikášství srdce asyrského krále a pýchu jeho hrdých očí, protože si řekl: Vykonal jsem to svou mocnou rukou a svou moudrostí, protože jsem rozumný. (Český studijní překlad)
Zde slovo ruka zřetelně zobrazuje královu vlastní moc, která stojí v pozadí toho, co vykonal a je zároveň příčinou návštěvy jeho osoby.
U stejného proroka (Izajáš 25:11):
(Moáb) bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou.
Zde ruce zobrazují vlastní sílu člověka, která pochází z jeho pocitu nadřazenosti nad jinými, a tudíž z pýchy.
II. Izajáš 37:27:
Jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni jsouc. (Bible kralická)
Oslablé ruce zde znamenají bezmocnost čili nedostatek síly.
Což smí hlína říci svému tvůrci: „Co to děláš?“ a tvůj výrobek: „On nemá ruce“? (Izajáš 45:9)
Zde on nemá ruce znamená, že je bezmocný.
Král bude truchlit, kníže se obleče v úděs a ruce lidu země ochrnou hrůzou.
U Micheáše 2:1:
Běda těm, kdo myslí na nepravost a na svých ložích osnují zlo! Za ranního svitu ho provádějí, neboť mají k tomu moc/dle Swedenborga – neboť jejich ruka je jejich bohem/. (Katolický liturgický překlad)
Zde ve Swedenborgově překladu ruka zobrazuje vlastní moc těchto lidí, v níž věří jako svému bohu.
Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo! Meč proti jeho paži a proti jeho pravému oku! Paže ať mu nadobro uschne a pravé oko úplně vyhasne.
III. Protože ruce znamenají moc, jsou člověkovy nepravdy a zlo soustavně v Písmu nazývány dílem jeho rukou. Zlo má svůj původ ve vůli, která patří člověkovu Já, a nepravda v rozumu, jež také patří jeho Já. Že zlo a nepravda pocházejí odtud, je zřejmé z charakteru člověkova Já, protože toto Já není ničím jiným než zlem a nepravdou. Již v č. 39, 41, 141, 150, 154, 210 a 215 bylo uvedeno, že člověkovo Já je takové. Protože ruce obecně znamenají moc či sílu, Slovo Boží proto ruce připisuje Hospodinu neboli Pánu. Tehdy ruce ve vnitřním smyslu zobrazují všemohoucnost, např. U Izajáše 26:11:
Hospodine, ruka tvá je pozvednuta...
Ruka zde značí Boží moc.
U stejného proroka:
Když Hospodin napřáhne svou ruku, ... všichni spolu zhynou. (Izajáš 31:3)
Ruka zde opět zobrazuje moc.
Ohledně mých synů, díla mých rukou, budete mi něco přikazovat?... Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.
Ruce zde zobrazují Boží moc. Ve Slově Božím jsou znovuzrození lidé často zváni dílo Božích rukou.
Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula...
Ruka a pravice zobrazují všemohoucnost.
IV. Izajáš 50:2:
Což je má ruka tak krátká k vykoupení? Nemá k vysvobození dost síly?
Zde se opět mluví o Boží moci.
Jeremiáš 32:17 a 21:
Ach, Panovníku Hospodine, hle, ty jsi učinil nebesa i zemi svou velikou mocí a svou vztaženou paží. (v. 17)
Vyvedl jsi Izraele, svůj lid, ze země egyptské se znameními a zázraky, pevnou rukou a vztaženou paží a za velké bázně. (v. 21)
Mluví se zde o Boží moci – moc a vztažená paže ve verši 17 a pevná ruka a vztažená paže ve verši 21. Ve Slově Božím bývá poměrně často řečeno, že byli vyvedeni z Egypta pevnou rukou a vztaženou paží.
U Ezechiela 20:5,6 a 23:
Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy jsem si vyvolil Izraele, zvedl jsem ruku k přísaze potomstvu Jákobova domu a dal jsem se jim poznat v egyptské zemi... (v. 5)
V onen den jsem zvedl ruku a přísahal jim, že je vyvedu z egyptské země... (v. 6)
Já jsem též zvedl ruku a přisáhl jim... (v. 23)
(Izraelité) pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům...
V. Z uvedených citátů je jasně patrné, že slovo ruka nebo paže zobrazuje moc či sílu. Tento symbolismus je tak zřetelný, že ruka se stala představitelem moci. To je patrné ze zázraků, které se děly v Egyptě. Tehdy Pán Mojžíšovi přikázal vztáhnout hůl nebo ruku, aby tyto zázraky mohly být učiněny.
Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.
Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny.
Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš.
Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci.
Nikdo rozumně uvažující nebude věřit, že v Mojžíšově holi či ruce sídlí nějaká moc či síla. Pozvednutí či vztáhnutí paže symbolizuje Boží moc. Tento akt je zároveň představitelem Boží moci v Židovské církvi.
VI. Totéž platí o Jozuově pozvednutí oštěpu, o kterém čteme v knize Jozue 8:
I řekl Hospodin Jozuovi: „Pozvedni oštěp, který držíš v ruce, směrem k Aji, neboť jsem ti jej vydal do rukou.“ Jozue pozvedl oštěp, který držel v ruce, směrem k městu. (v. 18)
Jakmile pozvedl ruku, zálohy se ihned vyřítily ze svého postavení, přihnaly se, vpadly do města, dobyly je a ihned město zapálily. (v. 19)
Ale Jozue nespustil ruku s pozvednutým oštěpem dříve, dokud nebyli všichni obyvatelé Aje vyhubeni jako klatí. (v. 26)
Z uvedených skutečností je zřejmý charakter zobrazujících aktů a objektů, které utvářejí vnější rysy Židovské církve. Také ukazují, jaké je Slovo Boží, které se ve svých vnějších podrobnostech nejeví jako zobrazení Pána a Jeho království – např. ve vyprávění, že Mojžíš nebo Jozue vztáhl ruku a další zaznamenané detaily. Pokud je mysl člověka příliš soustředěna na historické údaje textu, není schopna si uvědomit symbolický charakter těchto údajů. Z toho je také zřejmé, jak daleko se Židé vzdálili od pravdivého pochopení Slova Božího a náboženských praktik své církve tím, že celou svou bohoslužbu zaměřili pouze na záležitosti vnějšího charakteru. Bylo to až do té míry, že připisovali moc Mojžíšově holi a Jozuovu kopí, nemajícím ve skutečnosti více moci než kterýkoli jiný kus dřeva. Protože tyto věci symbolizovaly Boží všemohoucnost a všichni v nebi to chápali, byla činěna různá znamení a zázraky, když tito mužové na Boží příkaz vztáhli ruku nebo hůl. Něco podobného se odehrávalo, když Mojžíš pozvedl ruce na vrcholu kopce – tehdy Jozue vítězil a když Mojžíšovy ruce poklesly, Jozue prohrával (viz Exodus 17:9-13).
VII. Podobné je to při vzkládání rukou na ty, kdož byli posvěceni, jak to dělali Izraelité lévijcům (viz Numeri 8:9,10,12) a jak to dělal Mojžíš Jozuovi, když se měl stát Mojžíšovým následníkem (viz Numeri 27:18,23); cílem bylo předání moci. Ze stejného důvodu se v současné době vzkládají ruce při svěcení duchovních nebo při požehnání. Do jaké míry ruka zobrazuje a představuje moc, je zřejmé z toho, co je ve Slově Božím řečeno o Úzovi a Jeroboámovi. O Úzovi je řečeno, že vztáhl ruku k Boží schráně a zachytil ji... a proto zemřel (2. Samuelova 6:6-7). Boží schrána neboli archa představovala Pána, a tedy všechno svaté a nebeské. Úzovo vztáhnutí ruky k Boží schráně zobrazuje člověkovu vlastní moc, což je jeho vlastní Já. Protože člověkovo Já je zvrácené, slovo ruka je v původním textu vynecháno, přestože je myšleno, a to proto, aby andělé nemuseli vnímat něco tak znesvěcujícího, jako že se ruka dotkla něčeho svatého.
VIII. O Jarobeámovi bylo řečeno v 1. Královské 13:4-6:
Když uslyšel král Jarobeám slovo muže Božího, které zvolal proti oltáři v Bét-elu, vztáhl od oltáře svou ruku a poručil: „Chopte se ho!“ Ale ruka, kterou proti němu vztáhl, strnula, takže ji nemohl přitáhnout k sobě zpět. Oltář se roztrhl a popel z obětí se z oltáře rozsypal podle věšteckého znamení, které muž Boží učinil na Hospodinův pokyn. Král se na muže Božího obrátil se slovy: „Prosím, pros Hospodina, svého Boha, o shovívavost a modli se za mne, abych mohl přitáhnout ruku k sobě zpět.“ Muž Boží prosil Hospodina o shovívavost a král přitáhl ruku k sobě zpět a byla zase jako dřív.
Zde opět vztáhnutí ruky znamená použití člověkovy vlastní síly neboli jeho Já, což je znesvěcující. Jarobeám byl ochoten znesvětit, co bylo svaté tak, že vztáhl ruku proti muži Božímu, důsledkem čehož mu ruka strnula. A protože byl modloslužebník a nemohl tudíž nic znesvětit, jak již bylo řečeno dříve, jeho ruka byla zase uzdravena. Skutečnost, že ruka znamená a zobrazuje moc a sílu, je zřejmá ze zobrazení ve světě duchů. V tomto světě se občas objevuje obnažená paže, která je tak silná, že může lámat kosti a rozmačkat jejich morek napadrť. To způsobuje, že se člověku až hrůzou zastavuje srdce.
Ezechiel第20章
1
Tedy stalo se léta sedmého, a dne desátého, pátého měsíce, přišli někteří z starších Izraelských raditi se s Hospodinem, a posadili se přede mnou.
2
Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
3
Synu člověčí, mluv k starším Izraelským a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Zdali, abyste se se mnou radili, vy přicházíte? Živ jsem já, že vy se neradíte se mnou, dí Panovník Hospodin.
4
Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu člověčí? Oznam jim ohavnosti otců jejich,
5
A rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterýž jsem zvolil Izraele, zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova, a v známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské; zdvihlť jsem jim ruku svou, řka: Já jsem Hospodin Bůh váš.
6
V ten den zdvihl jsem jim ruku svou, že je vyvedu z země Egyptské do země, kterouž jsem jim obhlédl, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí.
7
A řekl jsem jim: Jeden každý ohavnosti očí svých zavrzte, a ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvrňujte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
8
Ale zpurně se postavovali proti mně, aniž mne chtěli slyšeti, aniž kdo ohavnosti očí svých zavrhl, a ukydaných bohů Egyptských nezanechali.Protož jsem řekl: Vyleji prchlivost svou na ně, a vyplním hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské.
9
A však učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, mezi nimiž byli, před jejichž očima jsem se jim v známost uvedl, že je chci vyvesti z země Egyptské.
10
Takž jsem je vyvedl z země Egyptské, a přivedl jsem je na poušť,
11
A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim uvedl, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně.
12
Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.
13
Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též soboty mé poškvrnili náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti, abych je docela vyhladil.
14
Ale učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
15
A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do země, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí,
16
Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí.
17
Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neučinil jim konce na poušti.
18
A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte.
19
Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je.
20
Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.
21
Ale zpurně se měli ke mně ti synové, v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nešetřili, aby je činili, (ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně), i soboty mé poškvrnili. I řekl jsem: Že vyleji prchlivost svou na ně, abych vyplnil hněv svůj na nich na té poušti.
22
Ale odvrátil jsem zase ruku svou; což jsem učinil pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
23
Také i těm přisáhl jsem na poušti, že je rozptýlím mezi pohany, a že je rozženu po krajinách,
24
Proto že soudů mých nečinili, a ustanoveními mými pohrdli, a soboty mé poškvrnili, a že k ukydaným bohům otců svých zření měli.
25
Pročež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá, a soudy, skrze něž nebudou živi.
26
A poškvrnil jsem jich s jejich dary, (proto že provodili všecko, což otvírá život), abych je zkazil, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27
Protož mluv k domu Izraelskému, synu člověčí, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto rouhali se mi otcové vaši, dopouštějíce se proti mně přestoupení,
28
Že, když jsem je uvedl do země, o kteréž jsem přisáhl, že jim ji dám, kdež spatřili který pahrbek vysoký, aneb které dřevo husté, hned tu obětovali oběti své, a tu dávali popouzející dary své, tu kladli i vůni svou příjemnou, a tu obětovali mokré oběti své.
29
A ačkoli jsem říkal jim: Což jest ta výsost, kamž vy chodíváte? ale ona slove výsostí až do tohoto dne.
30
Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Cestou-liž otců vašich vy se máte poškvrňovati, a s ohavnostmi jejich máte smilniti?
31
Též přinášejíce dary své, vodíce syny své skrze oheň, máte-liž se poškvrňovati při všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne, a ode mne vždy rady hledati, ó dome Izraelský? Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, že vy se nebudete mne více raditi.
32
To pak, což jste sobě v mysli uložili, nikoli se nestane, že říkáte: Budeme jako jiní národové, jako čeledi jiných zemí, sloužíce dřevu a kameni.
33
Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že rukou silnou a ramenem vztaženým, a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi.
34
Vyvedu vás zajisté z národů, a shromáždím vás z zemí, do nichž jste rozptýleni, rukou silnou a ramenem vztaženým, i prchlivostí vylitou.
35
A vodě vás po poušti těch národů, souditi se budu s vámi tam tváří v tvář.
36
Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti země Egyptské, tak se budu souditi s vámi, praví Panovník Hospodin.
37
A proženu vás pod hůl, abych vás uvedl do závazku smlouvy.
38
Ale ty, jenž se mi zprotivili a zpronevěřili, vymísím z vás; z země, v níž pohostinu jsou, vyvedu je, do země však Izraelské nevejdou. I zvíte, že já jsem Hospodin.
39
Vy tedy, ó dome Izraelský, takto praví Panovník Hospodin: Jdětež, služte každý ukydaným bohům svým i napotom, poněvadž neposloucháte mne, a jména mého svatého nepoškvrňujte více dary svými, a ukydanými bohy svými.
40
Nebo na hoře mé svaté, na hoře vysoké Izraelské, dí Panovník Hospodin, tam mi sloužiti budou všecken dům Izraelský, což jich koli bude v té zemi. Tam je laskavě přijmu, a tam vyhledávati budu od vás obětí vzhůru pozdvižení i prvotin darů vašich, se všemi svatými věcmi vašimi.
41
S vůní libou laskavě vás přijmu, když vás vyvedu z národů, a shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste rozptýleni byli, a tak posvěcen budu v vás před očima těch národů.
42
I poznáte, že já jsem Hospodin, když vás uvedu do země Izraelské, do země té, o kteréž jsem přisáhl, že ji dám otcům vašim.
43
A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své, jimiž jste se poškvrňovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste činívali.
44
Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když vám to učiním pro jméno své, ne podlé cest vašich zlých, ani podlé činů vašich porušených, dome Izraelský, praví Panovník Hospodin.
45
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
46
Synu člověčí, obrať tvář svou k straně polední, a vypusť jako rosu na poledne, a prorokuj proti lesu toho pole, kteréž jest na poledne.
47
A rci lesu polednímu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zanítím v tobě oheň, kterýž sežere v tobě každé dřevo zelené i každé dřevo suché; nezhasneť plamen přeprudký, a budou jím opáleny všecky tváře od poledne až na půlnoci.
48
I uzří všeliké tělo, že jsem já Hospodin zapálil jej; nezhasneť.
49
I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, oni mi říkají: Však tento v přísloví nám toliko mluví.
