Koncept „církve“ ve spisech je složitý a krásně organický, spojený s učením o povaze Pána a výsledné přirozenosti lidstva.

Spisy říkají, že Pán je ve své podstatě - svou skutečnou podstatou - dokonalá, nekonečná láska, láska, která poháněla stvoření, která je konečným zdrojem reality a která neustále udržuje realitu. Tato láska je vyjádřena ve formě jako dokonalá, nekonečná moudrost, která dala formě stvoření a dává formě realitě.

Hluboké věci! Můžete o tom číst více jinde, ale záleží na tom, že celé stvoření, od nejmenších prvků po celý vesmír, odráží stejnou strukturu. Je přítomen v přírodě samotné, poháněn žárem (láskou) a světlem (moudrostí) slunce. Je přítomna v základních formách života, s rostlinami (které jsou zakořeněné; které se málo mění; které jsou necítitelné; které jsou poháněny světlem) představují prvky moudrosti a zvířat (teplo, pocit, mobilní, neustále se měnící, poháněné teplem) ) představující formy lásky. Je přítomen v téměř univerzálním rozdělení na mužské (moudrost) a ženské (láska) aspekty rostlin a zvířat.

Tato struktura je také v každém z nás. V běžném jazyce bychom jim mohli říkat naše srdce a naše mysli - to, co chceme a co si myslíme. Spisy o nich běžně mluví jako o dobrém (láska; to, co chceme v našich srdcích) a pravdě (moudrost; co víme v našich myslích) nebo jako vůle (srdce) a porozumění (mysl). Tyto prvky nás nejen definují, ale jsou také klíčem k našim duchovním osudům. Můžeme je použít k přijetí Pánovy lásky, vstoupit do dobra života a nakonec jít do nebe. Můžeme je také použít k odmítnutí Pánovy lásky a klusu do pekla.

A jsou tu další vrstvy. Spisy říkají, že všechny lidské společnosti jsou v lidské formě, s funkcemi analogickými lidskému tělu. To platí od malých skupin, jako jsou rodiny, velké společnosti, až po celé národy a v konečném důsledku i celá lidská rasa v tomto světě a celá nebe v příštím.

Mezi nejdůležitější lidské společnosti patří samozřejmě církve. Protože pojem „církev“ je však založen na lidské podobě, mohou mít církve, jak je uvedeno v spisech, mnoho podob. Na jednom konci stupnice je každý, kdo má skutečné představy o správném a špatném a žije podle nich, sám církví. Na druhém konci stupnice všichni ti, kdo věří v lásku k sousedovi - a jednají z této víry - společně tvoří jeden kostel.

Mezi těmito dvěma extrémy leží mnoho dalších odrůd, ale většina odkazů na „církev“ ve Spisech znamená komunitu těch, kteří mají Slovo, zná Pána a dodržují Jeho přikázání. Tito lidé mají přístup k nejlepší možné pravdě a nejhlubší možné pochopení o povaze Pána a toho, co od nás chce.

Takový kostel hraje zásadní roli: Pán skrze ni vytváří myšlenky o tom, že jsou dobré v myslích lidí a touze být dobří do vnitřních výklenků jejich srdcí, přičemž sahá daleko za samotnou církev a dotýká se každého na světě. Ve skutečnosti se ve spisech uvádí, že v podstatě existuje manželství mezi Pánem a církví, s církví v roli nevěsty a manželky, vytvářející skutečné myšlenky a dobré touhy, jak manželka vyrábí děti.

Aby tuto funkci ochránil, Pán se postaral o to, aby v celé historii (a hodně pravěku) vždy existoval kostel, který tuto roli plnil.

Prvním z nich byl nejstarší kostel, zastoupený Adamem; bylo to inspirováno láskou k Pánu. Druhým byla starověká církev, zastoupená Noemem; bylo to inspirováno láskou k bližnímu a poznání Pána. Třetí byla Izraelská církev, která neměla vnitřní lásku k dobrým, ale dochovaným myšlenkám Pána. Čtvrtá byla primitivní křesťanská církev, která měla nové, přímější porozumění založené na Pánově učení. Pátý, podle Písem, má být založen na hlubším porozumění nabízeném Písmy a jejich vysvětlením Bible.

Mohlo by se říci mnohem více, ale zdůrazníme jen jeden další bod:

My jako jednotlivci jsme, kdo jsme založeni na tom, co milujeme, ne na tom, co víme. Půjdeme do nebe nebo do pekla na základě toho, co milujeme, ne podle toho, co víme. Poznání, myšlení a hledání pravdy jsou důležité věci, ale jejich účelem je utvářet, vést a sloužit našim láskám; láska je nakonec důležitá. Spisy jasně a opakovaně jasně ukazují, že to samé platí pro církve: Konečně jsou založeny na lásce, ne na znalostech, na jejich odhodlání sloužit sousedovi, nikoli na jejich vnějších uctívání. A pokud církve sdílejí společný účel sloužit sousedovi, jsou v podstatě jedním z nich, přičemž doktrinální variace mají malý význam.

(Mga Sanggunian: Zjevená Apokalypsa 533; Nebeská tajemství 407, 768, 1799 [3-4], 2048, 2853 [2-3], 2910, 2982, 3310, 3773, 3963 [2], 4292, 4672, 4723, 5826 [2-3], 6637, 6648, 8152, 9256 [4-5], 9276 [2]; Manželská láska 116; Nebe a Peklo 57; Slovo 8; Nauka Nového Jeruzaléma o Písmu svatém 99, 104)

115. The second account:

Awakened from sleep in the middle of the night, I saw an angel at some height towards the east, holding in his right hand a piece of paper. It appeared in a shining brilliance owing to the light coming in from the sun. In the middle of the paper there was writing in gold letters, and I saw the phrase, "The marriage between good and truth." From the writing sprang a radiance that turned into a large halo around the piece of paper. The halo or ring consequently had an appearance similar to the appearance of dawn in springtime.

After this I saw the angel descending with the paper in his hand. Moreover, as he descended, the paper appeared less and less bright, and the writing - which said, "The marriage between good and truth" - turned from the color of gold to silver, then to the color of copper, next to the color of iron, and lastly to the color of rusty iron and corroded copper. Finally I saw the angel enter a dark cloud and descend through the cloud to the ground. There the piece of paper disappeared, although the angel was still holding it in his hand. (This took place in the world of spirits, the world all people go to first after they die.)

[2] The angel then spoke to me, saying, "Ask the people who are coming this way whether they see me and whether they see anything in my hand."

A host of people came - a crowd from the east, a crowd from the south, a crowd from the west, and a crowd from the north. Those coming from the east and south were people who in the world had devoted themselves to becoming learned, and I asked them whether they saw anyone with me there and whether they saw anything in his hand. They all said they saw nothing at all.

I then asked the people who came from the west and north. They were people who in the world had believed whatever the learned said. They said they did not see anything, either.

The last of these, however, were people who in the world had possessed a simple faith stemming from charity, or some truth resulting from goodness, and after the people before them went away, they said that they saw a man with a piece of paper - a man handsomely dressed, and a piece of paper with letters printed on it. Moreover, when they looked more closely, they said they could read the phrase, "The marriage between good and truth." Then they spoke to the angel, asking him to tell them what it meant.

[3] The angel said that everything which exists in the whole of heaven and everything which exists in the whole world is nothing but a form of the marriage between good and truth, since each and every thing was created out of and into a marriage of good and truth - both everything that lives and breathes and also whatever does not live and breathe.

"There is nothing," he said, "that was created solely into a form of truth, and nothing that was created solely into a form of good. Good alone or truth alone has no reality, but they take form and become real through a marriage of the two, the character of the resulting form being determined by the character of the marriage.

"Divine good and Divine truth in the Lord the Creator are good and truth in their very essence. The being of His essence is Divine good, and the expression of His essence is Divine truth. In Him, moreover, good and truth exist in their very union, for in Him they are infinitely united. Since these two are united in Him, the Creator, therefore they are also united in each and every thing created by Him. By this the Creator is also conjoined with all things created by Him in an eternal covenant like that of a marriage."

[4] The angel said further that the Holy Scripture, which came directly from the Lord, is as a whole and in every part an expression of the marriage between good and truth. And because the church, which is formed through truth of doctrine, and religion, which is formed through goodness of life in accordance with truth of doctrine, are in the case of Christians based solely on the Holy Scripture, it can be seen that the church as a whole and in every part is an expression of the marriage between good and truth. (For an explanation of this, see The Apocalypse Revealed, nos. 373, 483.)

The same thing that the angel said above regarding the marriage of good and truth he also said of the marriage between charity and faith, since good has to do with charity and truth has to do with faith.

Some of the first people, who had not seen the angel or the writing, were still standing around, and on hearing these things they mumbled, "Yes, of course. We see that."

But then the angel said to them, "Turn away from me a little and repeat what you said."

So they turned away, and they said quite plainly, "No, it isn't so."

[5] Afterwards the angel spoke with some married couples about the marriage of good and truth, saying that if their minds were in a such a state of marriage, with the husband being a form of truth and the wife a form of the good of that truth, they would both experience the blissful delights of innocence and thus the happiness that angels of heaven enjoy.

"In such a state," he said, "the husband's power of insemination would continually be in the spring of youth, and he would therefore remain in the effort and power to transmit his truth, and the wife, out of love, would be in a continual state to receive it.

"The wisdom that men have from the Lord knows no greater delight than to transmit its truths. And the love of wisdom that wives have in heaven knows no greater pleasure than to receive them as though in a womb, and thus to conceive them, carry them, and give them birth.

"That is what spiritual procreations are like among angels of heaven. And if you would believe it, natural procreations come also from the same origin."

After bidding all farewell, the angel rose from the earth, and passing through the cloud, ascended into heaven. Moreover, as he ascended, the piece of paper then began to shine as before, until the halo that had previously had the appearance of dawn suddenly descended and dispelled the cloud which had cast a shadow over the earth, and it became sunny.