Bibeln

 

Exodus 13

Studie

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest.

3 Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.

4 Dnes vycházíte vy, měsíce Abib.

5 Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc.

6 Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova.

7 Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých.

8 A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, což mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.

9 A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta.

10 Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce.

11 A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě:

12 Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samců, Hospodinovo jest.

13 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš.

14 A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti.

15 Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji.

16 Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.

17 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, když by uzřel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta.

18 Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, kteráž jest při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské.

19 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou.

20 Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště.

21 Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.

22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.

   

Från Swedenborgs verk

 

Arcana Coelestia #8096

Studera detta avsnitt

  
/ 10837  
  

8096. Perchance the people will repent when they see war. That this signifies that they will turn aside from truth by reason of assaults, is evident from the signification of “to repent,” as being to turn aside from truth (of which in what follows); and from the signification of “war,” as being spiritual combats (see n. 1664, 1788, 2686), thus assaults. That “to repent” denotes to turn aside from truth, is because by the departure of the sons of Israel from Egypt, and by their stay in the wilderness, and by their introduction into the land of Canaan, is signified that they were continually led to good, and so to heaven. Hence by “repenting and returning to Egypt” is signified to depart from good, thus to turn aside from truth; for by “Egypt” or “the Egyptians” are signified those who are in faith separate from charity, and who are opposed to the truths of the church (n. 6692, 7039, 7097, 7317, 7766, 7926).

[2] As regards assaults by those who are in truth of faith which is not from good, who are signified by “the Philistines,” be it known that in the other life these infest the well-disposed, and continually assault the good of faith, that is, charity; for the principles which they have caught at in the world they carry with them into the other life, and retain them until they have been vastated, that is, are deprived of all the memory-knowledge of the knowledges of faith, and are let down into hell. There are at this day great numbers of such spirits, and they dwell to the right in front, in a plane beneath the sole of the foot; their dwelling-place is a kind of city. It has often been granted me to speak with them from there, and to hear their reasonings in favor of faith alone, which are acute; and their assaults against charity, which are stubborn. These then are the things which in the internal sense are meant by their not being led by the way of the land of the Philistines, and by their perchance repenting when they saw war.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.