Výkupné za mnohé – Co to může znamenat?

Téměř před 2000 lety byl ukřižován Ježíš Nazaretský – Ježíš Kristus. Zemřel. Bolestně. A pak, druhého rána poté, vstal z mrtvých. Jeho fyzické tělo bylo pryč – nebo spíše ve světle následných událostí se zdá, že se proměnilo v duchovní. (To je samo o sobě zajímavá věc k zamyšlení, ale není to předmětem tohoto článku.)

Místo toho se zde chceme zaměřit na některé věci, které jsou v Bibli řečeno o tom, proč Ježíš zemřel. Je v tom skoro 2000 let starý zmatek. Pojďme do toho kopat...

v Marek 10:42-45 (a dovnitř Matouš 20:25-28), nacházíme tuto známou lekci, která se objevuje pozdě v Ježíšově službě. Jakub a Jan – stále ještě pořádně nechápou hloubku toho, co se děje, lobbují u Ježíše za sliby, že budou sedět po Jeho levici a pravici, až bude „králem“. Ostatní učedníci jsou samozřejmě nespokojeni. Ježíš ví, co se děje, a tak je všechny shromažďuje a snaží se vysvětlit skutečnou povahu svého poslání a také jaké by mělo být jejich poslání.

Zde je text:

"Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kteří jsou považováni za vládce nad pohany, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají moc." Tak tomu však nebude mezi vámi, ale kdokoli bude mezi vámi velký, bude vaším služebníkem: A kdokoli z vás bude nejvyšší, bude služebníkem všech. Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a položil svůj život výkupné za mnohé."

Výkupné. Řecké slovo, které se zde používá, je λύτρον neboli lutron, což znamená cenu za vykoupení nebo výkupné, z λύω, luo, za uvolnění, rozvázání nebo osvobození.

Někteří teologové převzali tento text a spojili jej s textem z příběhu o ukřižování, kdy Ježíš říká tři věci, které ukazují jeho trápení a jeho pocit odloučení od své Božské podstaty – „Bože můj, Bože můj, proč jsi opustil já?" a "Nicméně ne má vůle, ale tvá staň se" a "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Určitě to lze interpretovat jako určitý druh oběti, ve které Ježíš vystupuje jako jakýsi obětní beránek a svou smrtí nahrazuje lidskou rasu, která zklamala svého Otce. Někteří teologové to udělali. Anselm z Canterbury byl kolem roku 1000 nl jedním z vůdců frakce, která tento argument uvedla. Ale nemyslíme si, že to je správná cesta; ve skutečnosti si myslíme, že to byla špatná stopa, která byla dost škodlivá.

V novokřesťanské teologii nedává smysl, že se Bůh rozhněval. On je láska sama. Je zklamaný, když neopětujeme Jeho lásku? Tak určitě. Ale naštvaný? Ne. Určitě se to zdá, zvláště občas ve Starém zákoně, ale základní přirozeností Boha je láska.

A co víc, mělo by být ještě jasnější, že smrt Ježíšova fyzického těla by Boha Otce nezlepšila. Pamatujte, že jsou to skutečně JEDNA osoba, jedné mysli - ne dvě.

Místo toho se uskutečnil celý cyklus Boží inkarnace, služby, fyzické smrti a vzkříšení, aby se k lidstvu mohly dostat nové pravdy.

Zde je zajímavá pasáž, od Nebeská tajemství 1419,

"Pán, který je láskou samotnou, neboli podstatou a životem lásky všech v nebesích, chce dát lidskému pokolení vše, co je Jeho; což znamená Jeho výrok, že Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Dále v Apocalypse Explained 328:15, najdeme toto vysvětlení:

Fráze ‚výkupné‘ znamená osvobodit lidi od nepravd a reformovat je pomocí pravd. To je vyjádřeno slovy: ‚Vykup mě, Jehovo, Bože pravdy‘“ (Žalmy 31:5)

Jedním z důvodů, proč Ježíš zemřel, bylo překonat moc pekla. Ježíš celý svůj život bojoval proti zlým duchům. Nejjasněji se to popisuje těsně po jeho křtu, kdy stráví 40 dní v divočině. Jeho utrpení na kříži bylo posledním bojem proti zlu a jeho vzkříšení bylo jeho konečným vítězstvím nad ním.

Pro každého člověka znamená překonání zla pokušení nebo boj se zlem. Když bojujeme proti zlu jednotlivě, Kristus bojoval proti zlu v kosmickém měřítku. Jeho smrt byla závěrem tohoto zápasu, ale nebyla to ztráta; byla to výhra. Bible říká, že Bůh vzal na sebe tělo a krev, aby

"...skrze smrt by mohl zničit toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla." (Židům 2:14,15)

Dalším důvodem, který Bible uvádí pro Ježíšovu smrt, bylo to, že mohl sjednotit svou lidskou přirozenost se svou Božskou přirozeností, aby v sobě mohl „udělat ze dvou jednoho nového člověka“ (Efezkým 2:14-16, srov. Jan 17:11, 21; 10:30).

Jsou uvedeny i další důvody:

Mohl „jít k Otci“ (Jan 13:3; 14:2, 28; 16:10).

Mohl být "oslaven" (Jan 17:1,5) nebo „vejdi do Jeho slávy“ (Lukáš 24:26).

Mohl by být "dokonalý" (Lukáš 13:32), nebo "posvěcený" (Jan 17:19).

Ve Swedenborgově Pravé křesťanské náboženství 86, říká,

"Jehova Bůh přišel na svět jako božská pravda za účelem vykoupení lidí. Vykoupení bylo záležitostí získání kontroly nad pekly, restrukturalizací nebes a pak založením církve."

Při ukřižování si síly zla myslely, že vyhrály. Tehdejší náboženské a občanské síly vedly k jeho odsouzení. Posmívali se mu. Dav se obrátil proti němu.

Smrt Ježíšova fyzického těla byla tímto způsobem „výkupným“: tím, že podstoupil toto mučení a smrt, mohl ukázat, že jeho duchovní síla přesahuje přirozenou smrt. Osvobodil nás, uvolnil z nadvlády pekel a založil novou církev -- novou cestu, kterou můžeme následovat.

6465. 'And was gathered to his peoples' means that [spiritual good] was within the forms of good and the truths of the natural which sprang from itself. This is clear from what is said above in 6451, where similar words occur; see what has been brought forward there about the rise and the life of spiritual good, which is 'Israel', within the forms of good and the truths of the lower natural, which are 'his sons' and 'the twelve tribes'. To take further the idea of the rise of interior things within exterior ones, it should be recognized that all things, not only those with the human being but also those in the entire natural order, come into existence through a series of formations, so that posterior things are brought into existence by means of formations from prior things. Consequently each formation comes into existence as that which is separate from any other; yet the posterior is dependent on what is prior to it, so dependent that it cannot remain in existence without what is prior. For what is posterior is held in connection with and has its form preserved by what is prior. From this it may also be seen that what is posterior contains within itself all things that are prior to it in their proper order. It is like modes ¹ and the forces proceeding from those modes as underlying substances. This is how it is with a person's interiors and exteriors, and also how it is with the things that make up the life he has.

[2] Unless one conceives interior things and exterior things in a person as entities formed in the way just described, one cannot begin to have any idea of the external man and the internal man or of the flowing of the one into the other, let alone of the rise and the life of the interior man or the spirit, and of what that man is like when the external, the bodily part, is separated through death. If a person conceives exterior things and interior ones as a continuous progression into what is purer and purer, so that through that continuity they are inseparable, and are not therefore made distinct through a series of formations of posterior things from prior ones, that person cannot help supposing that when the external dies the internal dies too. For he thinks that they are inseparable, and because they are inseparable, continuing one into the other, that when one dies, so does the other; for one takes the other with it. These matters have been mentioned so that people may know that the internal and the external are distinct and separate from each other, and that interior things and exterior ones follow one another in consecutive order, also that all interior things exist together within exterior ones, or what amounts to the same, that all prior things exist within posterior ones, which is the subject in the internal sense of the verses under consideration here.

Voetnoten: