ബൈബിൾ

 

Genesis 35

പഠനം

   

1 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, kterýž se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým.

2 Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: Odvrzte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá.

3 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel.

4 Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem.

5 I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.)

6 Tedy přišel Jákob do Lůz, kteréž jest v zemi Kananejské, (to již slove Bethel,) on i všecken lid, kterýž byl s ním.

7 I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým.

8 Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth.

9 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracoval z Pádan Syrské, a požehnal mu.

10 I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazývano Jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude Jméno tvé. Protož nazval Jméno jeho Izrael.

11 Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou.

12 A zemi tu, kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi.

13 I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterémž mluvil s ním.

14 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem.

15 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterémž mluvil s ním Bůh, Bethel.

16 I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a těžkosti trpěla roděci.

17 A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš.

18 I stalo se, když k smrti pracovala, (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem.

19 I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém.

20 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.

21 I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za věží Eder.

22 Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel, a spal s Bálou, ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte.

23 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon.

24 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin.

25 A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím.

26 A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské.

27 Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jenž jest Hebron, kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák.

28 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let.

29 I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.

   

സ്വീഡൻബർഗിന്റെ കൃതികളിൽ നിന്ന്

 

Arcana Coelestia #4576

ഈ ഭാഗം പഠിക്കുക

  
/ 10837  
  

4576. And the land which I gave unto Abraham and to Isaac, to thee I will give it. That this signifies the Divine good appropriated, is evident from the signification of “land,” as being good. For the land of Canaan which is here meant by “the land,” denotes in the internal sense the Lord’s kingdom, and hence the church, which is the Lord’s kingdom on earth (see n. 1607, 3481, 3705, 4447, 4517), and as it denotes these, it denotes good, for this is the very essential thing of the Lord’s kingdom and church. But in the supreme sense the “land of Canaan” denotes the Lord’s Divine good, for the good which is in the Lord’s kingdom in the heavens and on earth is from the Lord. The above is evident also from the representation of Abraham and Isaac, as being the Lord’s Divine-Abraham the Divine Itself, and Isaac the Divine Human, specifically the Lord’s Divine rational (concerning Abraham see n. 1989, 2011, 3245, 3251, 3439, 3703, 4206, 4207; and Isaac, n. 1893, 2066, 2072, 2083, 2630, 2774, 3012, 3194, 3210, 4180); and from the signification of “giving the land to thee,” as being to appropriate it to the natural; for by Jacob, who here is “thee,” is represented the Lord’s Divine natural, as has been frequently shown. From all this it is evident that by “the land which I gave to Abraham and to Isaac, to thee will I give it” is signified the Divine good appropriated.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.