598. Člověk by nemohl být přetvořen, kdyby nebyl svobodný, protože se narodil do všech druhů zel, jež - aby mohl být spasen - musí být nejprve odstraněna. Ona však nemohou být odstraněna dříve, než je člověk v sobě spatří a uzná, že v něm jsou, pak je odmítne, a nakonec se od nich odvrátí. Teprve pak jsou odstraněna. To by se nemohlo stát, kdybychom nebyli vystaveni jak dobru, tak zlu, neboť z dobra můžeme vidět zlo, nikoli však ze zla dobro. Duchovnímu dobru, na něž můžeme myslet, se učíme od dětství čtením Slova a z kázání; mravnímu a občanskému dobru se učíme životem ve světě. To je prvotní důvod, proč musíme být svobodní.
Druhým důvodem je, že součástí člověka se nestane nic jiného než to, co činí z některé pohnutky své lásky. Mohou do něj sice vstoupit i ostatní věci, ne však hlouběji než do jeho myšlení, tedy nikoli do vůle; a co nepronikne až do vůle člověka, nestane se jeho součástí. Myšlení se totiž odvíjí z paměti, vůle však vychází ze života samého.
Opravdu svobodné není nic, co nepochází z vůle, neboli jinými slovy z pohnutky lásky. Vše, co člověk chce či miluje, činí svobodně. Proto naše svoboda a pohnutka naší lásky neboli naše vůle jsou jedním. Jsme tudíž svobodní, abychom mohli být ovlivňováni pravdou a dobrem, tedy abychom je mohli milovat, a tak se pravda a dobro stávají jakoby naším vlastnictvím. Krátce řečeno, co k nám nevchází svobodně, to s námi nezůstává, neboť to nepřísluší naší lásce a vůli; a co nepřísluší naší lásce a vůli, to nepřísluší ani našemu duchu. Bytím lidského ducha je totiž láska čili vůle. Říkám „láska čili vůle“, neboť co milujeme, to také chceme. Proto tedy nemůžeme být přetvořeni jinak než ve stavu svobody. Více o svobodě člověka v úryvcích z knihy Nebeská tajemství, viz níže.
