ბიბლია

 

Leviticus 19

Სწავლა

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv ke všemu množství synů Izraelských a rci jim: Svatí buďte, nebo svatý jsem, já Hospodin Bůh váš.

3 Jeden každý matky své a otce svého báti se budete. A sobot mých ostříhejte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

4 Neobracejte se k modlám, a bohů litých nedělejte sobě: Já jsem Hospodin Bůh váš.

5 A když obětovati budete oběti pokojné Hospodinu, z dobré vůle své obětovati budete je.

6 Kterého dne obětovati budete, jísti budete je, i nazejtří; což by pak zůstalo až do třetího dne, ohněm spáleno bude.

7 Pakli předce jísti budete dne třetího, věc ohavná bude, a nebude oblíbena.

8 Kdož by to jedl, pokutu nepravosti své ponese; nebo svatosti Hospodinovy poškvrnil, protož vyhlazena bude duše ta z lidu svého.

9 Když budete žíti obilé země vaší, nesežneš naskrze všeho pole svého, a nebudeš sbírati pozůstalých klasů žně své.

10 Tolikéž ostatků vinice své nebudeš bráti, a zrní vinice své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš toho: Já jsem Hospodin Bůh váš.

11 Nekraďte a nelžete, a nižádný neoklamávej bližního svého.

12 Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž kdo poškvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin.

13 Neutiskneš mocí bližního svého, aniž obloupíš ho. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra.

14 Hluchému nebudeš zlořečiti, a před slepým nepoložíš úrazu, ale báti se budeš Boha svého, nebo já jsem Hospodin.

15 Neučiníš neprávě v soudu. Nepřijmeš osoby chudého, aniž šanovati budeš osoby bohatého; spravedlivě souditi budeš bližního svého.

16 Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém, aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému: Já jsem Hospodin.

17 Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu.

18 Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.

19 Ustanovení mých ostříhejte. Hovadu svému nedáš se scházeti s hovadem jiného pokolení. Pole svého neposeješ rozdílným semenem, a rouchem z rozdílných věcí, jako z vlny a ze lnu, setkaným nebudeš se odívati.

20 Jestliže by muž spal s ženou, a obcoval s ní, kteráž děvkou jsuc, byla by zasnoubená jinému muži, a nebyla by žádnou mzdou vykoupena, ani propuštěna: oba dva zmrskáni budou, a neumrouť; nebo nebyla svobodná učiněna.

21 On pak přivede obět za vinu svou Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, skopce za vinu.

22 I očistí jej kněz skopcem, kterýž se obětuje za vinu před Hospodinem, od hříchů jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn hřích jeho.

23 Když pak vejdete do země, a nasázíte všelikého stromoví ovoce nesoucího, tedy obřežete neobřezání jeho, totiž ovoce jeho. Po tři léta budete míti je za neobřezané, protož nebude jedeno.

24 Čtvrtého pak léta bude všeliké ovoce jeho posvěcené k chválení Hospodina,

25 (Pátého teprv léta jísti budete ovoce jeho), aby rozmnožil vám úrody jeho; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

26 Nic nebudete jísti se krví. Nebudete hádati, aniž na časích zakládati budete.

27 Nebudeš střihati vlasů hlavy své okrouhle, aniž zohaví kdo brady své.

28 Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého, a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte: Já jsem Hospodin.

29 Nepoškvrňuj dcery své, dopouštěje smilniti jí, aby země nesmilnila a nebyla naplněna nešlechetností.

30 Sobot mých ostříhati budete, a svatyně mé báti se budete: Já jsem Hospodin.

31 Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.

32 Před člověkem šedivým povstaň, a cti osobu starého, a boj se Boha svého, nebo já jsem Hospodin.

33 Jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy.

34 Jakožto jeden z doma zrozených vašich, tak bude vám příchozí, kterýž jest u vás pohostinu, a milovati ho budeš jako sebe samého; nebo i vy pohostinu jste byli v zemi Egyptské: Já jsem Hospodin Bůh váš.

35 Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře.

36 Závaží spravedlivé, kámen spravedlivý, korec spravedlivý, pintu spravedlivou míti budete: Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské.

37 Protož ostříhejte všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, nebo já jsem Hospodin.

   

სვედენბორგის ნაშრომებიდან

 

Arcana Coelestia # 7191

შეისწავლეთ ეს პასაჟი.

  
/ 10837  
  

7191. 'And God spoke to Moses' means something that is new yet continues what has gone before. This is clear from the fact that one often reads in the continuous thread of the narrative 'Jehovah said' and 'Jehovah spoke', as in the present chapter also. The expression 'Jehovah said to Moses' occurs in verse 1, then 'God spoke to Moses' in the present verse, and in like manner in verses 10, 13, 28-29. And the same use of these expressions may be seen elsewhere. Nothing else is meant by the repetition than something new beginning at that point, which however is to be taken in conjunction with what goes before it. (For the meaning of 'Jehovah said' as a new phase of perception, see 2061, 2238, 2260.) It should be realized that in its original language the Word lacks punctuation marks to indicate pauses, and therefore such expressions as those in this chapter have been used instead. And instead of marks to indicate minor pauses or divisions 'And' has been used, which is why that conjunction occurs so frequently. Angelic speech is likewise continuous, with pauses, to be sure, but every prior matter presented there links up in a remarkable manner with the one that follows it. For angels' ideas are extremely full of things, countless and indescribable, that go beyond a person's understanding while he is in the world. Consequently the ends of foregoing sentences can be fully linked up to the beginnings of ensuing sentences, and in this way a single series can be formed out of many. What is astounding and unbelievable, angelic speech exhibits within itself the form which heaven takes. For this reason all angelic speech possesses a song-like harmony in which each phrase ends with a monosyllable, and so in unison. And I have been told that this happens because every single thing in heaven looks to the one God as its end. From all this it has also become clear to me that every element of thought and therefore of speech flows in from the Lord by way of heaven, and that this accounts for the song-like harmony in speech ending in unison.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.