Lidé mají společnou tendenci činit negativní úsudky o jiných lidech. Na středních školách se tato tendence projevuje v klikách. Několik populárních dětí se dostane do skupiny a postupně si začnou myslet, že jsou lepší než ostatní, protože se jim více líbí. Děti, které nejsou „v“, se mohou stát předměty lítosti, pohrdání nebo dokonce krutých vtipů. Tak či onak klika předává důvtipný úsudek ostatním jako nižší třídě lidských bytostí.

Stejná tendence dívat se dolů na ostatní se projevuje v různých náboženstvích. Některé náboženské skupiny jsou tak soustředěny na sebe, že věří, že nikdo z jiné víry nemůže jít do nebe. Když to vezmeme do extrému, je tento druh přístupu krutější než snobské dospívající kliky.

Učení Bible je v rozporu s tím. Nejprve nám Boží slovo říká, že bychom neměli označovat lidi jako „spasené“ nebo „hříšníky“. Ježíš řekl:

„Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni. Proč se díváte na skvrnu v oku svého bratra, ale nepovažujete prkno za své oko?“ (Matouš 7:1, 3)

Učeník James to řekl takto: „Existuje jeden zákonodárce, který je schopen zachránit a zničit. Kdo jste, abyste soudili jiného?“ (List Jakubův 4:1)

Když byl Pán na zemi, mezi vedoucími církve převládal soudný postoj. Mnozí si mysleli, že když přišel Mesiáš, zachránil Židy a ne ostatní. Když Ježíš přišel, odsoudili ho za to, že se spojil s nežidy a Židy.

Ježíš tento přístup odradil. Jednou mluvil s některými lidmi, kteří „důvěřovali sobě“, že byli spaseni a jiní ne. Požádal je, aby zvážili dvě modlitby: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé,“ a „Bože, buď milostivý, hříšník!“ Ježíš chválil muže, který si myslel, že je hříšník. (Lukáš 18:9-14)

Je lepší myslet na sebe jako na hříšníka, než na to, že jste spaseni.

Možná si vzpomenete na podobenství o dobrém Samaritánovi, který se zastavil, aby pomohl zraněnému u silnice. Přestože byl tento Samaritán „špatnou“ vírou (z židovského hlediska), Ježíš řekl, že Samaritán by měl být milován jako soused, protože byl dobrý člověk. Ve skutečnosti řekl, že člověk, který chce věčný život, by měl být jako tento Samaritán (Lukáš 10:29-37), i když Samaritán nebyl ani křesťan, ani židovský. Ježíš viděl - a vidí - to, co je v srdci člověka, nejen to, do jaké církve patří.

Bible jasně uvádí, že to, jak člověk žije, ne jen to, v co věří, určuje, zda jde do nebe nebo ne. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká:‚ Pane, Pane ', nevstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebi. “ (Matouš 7:21)

Znovu: „Odmění každého podle svých skutků.“ (Matouš 16:27)

„Ti, kteří udělali dobro,“ říká, „půjdou„ ke vzkříšení života a ti, kteří udělali zlo, ke vzkříšení odsouzení “. (Jan 5:29)

Protože život člověka, nejen jeho víra, určuje jeho věčné množství, Ježíš předpověděl, že mnoho křesťanů nebude spaseno, protože žili zlým životem.

„Mnozí mi v ten den řeknou:‚ Pane, Pane, ne prorokovali jsme ve tvém jménu, vyháněli ve tvém jménu démony a ve tvém jménu jsme udělali mnoho zázraků? ' A pak jim prohlásím: ‚Nikdy jsem tě neznal: odejdi ode mě ty, kdo praktikuje bezpráví! '“ (Matouš 27:22-23, Lukáš 13:25-27)

Jedním z důvodů, proč lze nekřesťana zachránit, je to, že může milovat svého souseda. Každý, kdo skutečně miluje svého souseda, miluje také Krista, i když si to nemusí uvědomit. Ježíš řekl: „Protože jsi sloužil jednomu z těchto mých bratří, udělal jsi mi to.“ (Matouš 25:40)

Víra v Ježíše, bez lásky k sousedovi nemá smysl.

"I když mám veškerou víru, abych mohl odstranit hory, ale nemilovat, nejsem nic." (1. list Korintským 13:2)

Skutečná láska je naproti tomu znamením, že člověk zná Pána ve svém srdci, bez ohledu na náboženství, které vyznává navenek.

"Láska věří všem věcem." (1. list Korintským 13:7)

"Ten, kdo činí dobro, je od Boha, ale ten, kdo činí zlo, Boha neviděl." (3. list Janův 1:11)

„Milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Bůh je láska a každý, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“ (1. list Janův 4:7-11)

Souhrn:

Některé křesťanské církve to učí: Pouze křesťané jsou spaseni.

Co Bible skutečně říká (a co učí Nová křesťanská církev): Dobří lidé ze všech náboženství jsou spaseni.

Některé odkazy z učení Nové křesťanské církve: Nebe a Peklo 318-328, Božská Prozřetelnost 326

Používá se svolením Johna Odhnera, autora tohoto velmi užitečného webu: http://whatthebiblesays.info/Introduction.html

318. Kapitole 36. Nekřesťané neboli národy mimo církev v nebi.

Obecně panuje názor, že ti, kdo se nenarodili v církvi a nazývají se nekřesťané neboli pohané, nemohou být spaseni, protože nemají Slovo, a nevědí tedy nic o Pánu; a bez Pána není nikdo spasen. Mohlo by však být známo, že i tito lidé bývají spaseni, a to proto, že milosrdenství Pána je univerzální, tedy vztahuje se na každého. Nekřesťané se narodili lidmi právě tak jako lidé v církvi, jichž je poměrně málo. Není to jejich vinou, že nevědí nic o Pánu. Každý s alespoň trochu osvíceným rozumem může vidět, že žádný člověk se nenarodil pro peklo, neboť Pán je Láska sama a Jeho láska si přeje spasit všechny. Proto zařídil, aby všichni lidé měli nějaké náboženství, jehož prostřednictvím by uznávali Božství a vedli vnitřní život. Žít podle náboženství znamená žít vnitřně, neboť tehdy se člověk zaměřuje na Božství; a nakolik se na ně zaměřuje, natolik se nesoustřeďuje na svět, ale vzdaluje se od světa, a tedy i od světského života, který je životem vnějším.

570. The sons of God' means doctrinal matters concerning faith. This is clear from the meaning of 'sons', dealt with just above, and also from verse 4 of the previous chapter, where 'sons' meant the truths of the Church. Truths of the Church are matters of doctrine. These regarded in themselves were truths because those who are the subject here possessed them through what had been handed down to them from the most ancient people. It is for this reason that they are called 'the sons of God', and also because in relation to them evil desires are called 'the daughters of man'. Here it is describing the character of those people, that is to say, they were people who immersed the truths of the Church, which are holy, in their own desires, and in so doing polluted them, while at the same time confirming assumptions of which they were thoroughly persuaded. Anyone can judge what the situation must have been from what he finds in himself and in others. People who persuade themselves of any idea also confirm themselves in that idea by everything which they imagine to be the truth, including things in the Word of the Lord. For when people cling to the assumptions they have adopted and of which they are persuaded, they make everything favour and support them. And the more anyone loves himself, the more immovable he becomes. The character of those people will in the Lord's Divine mercy be described later on along with their dreadful persuasions, which are such that, miraculously, they are never allowed to flow in by their reasonings - for if they do they slay the entire rationality of other spirits present - but only from their evil desires. From this it is clear what the statement means about the sons of God seeing the daughters of man that they were fair, and their taking wives for themselves from all whom they chose, namely that they joined doctrinal matters concerning faith to evil desires, indeed to every such desire.