Lidé mají společnou tendenci činit negativní úsudky o jiných lidech. Na středních školách se tato tendence projevuje v klikách. Několik populárních dětí se dostane do skupiny a postupně si začnou myslet, že jsou lepší než ostatní, protože se jim více líbí. Děti, které nejsou „v“, se mohou stát předměty lítosti, pohrdání nebo dokonce krutých vtipů. Tak či onak klika předává důvtipný úsudek ostatním jako nižší třídě lidských bytostí.

Stejná tendence dívat se dolů na ostatní se projevuje v různých náboženstvích. Některé náboženské skupiny jsou tak soustředěny na sebe, že věří, že nikdo z jiné víry nemůže jít do nebe. Když to vezmeme do extrému, je tento druh přístupu krutější než snobské dospívající kliky.

Učení Bible je v rozporu s tím. Nejprve nám Boží slovo říká, že bychom neměli označovat lidi jako „spasené“ nebo „hříšníky“. Ježíš řekl:

„Nesuďte, abyste nebyli odsouzeni. Proč se díváte na skvrnu v oku svého bratra, ale nepovažujete prkno za své oko?“ (Matouš 7:1, 3)

Učeník James to řekl takto: „Existuje jeden zákonodárce, který je schopen zachránit a zničit. Kdo jste, abyste soudili jiného?“ (List Jakubův 4:1)

Když byl Pán na zemi, mezi vedoucími církve převládal soudný postoj. Mnozí si mysleli, že když přišel Mesiáš, zachránil Židy a ne ostatní. Když Ježíš přišel, odsoudili ho za to, že se spojil s nežidy a Židy.

Ježíš tento přístup odradil. Jednou mluvil s některými lidmi, kteří „důvěřovali sobě“, že byli spaseni a jiní ne. Požádal je, aby zvážili dvě modlitby: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé,“ a „Bože, buď milostivý, hříšník!“ Ježíš chválil muže, který si myslel, že je hříšník. (Lukáš 18:9-14)

Je lepší myslet na sebe jako na hříšníka, než na to, že jste spaseni.

Možná si vzpomenete na podobenství o dobrém Samaritánovi, který se zastavil, aby pomohl zraněnému u silnice. Přestože byl tento Samaritán „špatnou“ vírou (z židovského hlediska), Ježíš řekl, že Samaritán by měl být milován jako soused, protože byl dobrý člověk. Ve skutečnosti řekl, že člověk, který chce věčný život, by měl být jako tento Samaritán (Lukáš 10:29-37), i když Samaritán nebyl ani křesťan, ani židovský. Ježíš viděl - a vidí - to, co je v srdci člověka, nejen to, do jaké církve patří.

Bible jasně uvádí, že to, jak člověk žije, ne jen to, v co věří, určuje, zda jde do nebe nebo ne. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká:‚ Pane, Pane ', nevstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebi. “ (Matouš 7:21)

Znovu: „Odmění každého podle svých skutků.“ (Matouš 16:27)

„Ti, kteří udělali dobro,“ říká, „půjdou„ ke vzkříšení života a ti, kteří udělali zlo, ke vzkříšení odsouzení “. (Jan 5:29)

Protože život člověka, nejen jeho víra, určuje jeho věčné množství, Ježíš předpověděl, že mnoho křesťanů nebude spaseno, protože žili zlým životem.

„Mnozí mi v ten den řeknou:‚ Pane, Pane, ne prorokovali jsme ve tvém jménu, vyháněli ve tvém jménu démony a ve tvém jménu jsme udělali mnoho zázraků? ' A pak jim prohlásím: ‚Nikdy jsem tě neznal: odejdi ode mě ty, kdo praktikuje bezpráví! '“ (Matouš 27:22-23, Lukáš 13:25-27)

Jedním z důvodů, proč lze nekřesťana zachránit, je to, že může milovat svého souseda. Každý, kdo skutečně miluje svého souseda, miluje také Krista, i když si to nemusí uvědomit. Ježíš řekl: „Protože jsi sloužil jednomu z těchto mých bratří, udělal jsi mi to.“ (Matouš 25:40)

Víra v Ježíše, bez lásky k sousedovi nemá smysl.

"I když mám veškerou víru, abych mohl odstranit hory, ale nemilovat, nejsem nic." (1. list Korintským 13:2)

Skutečná láska je naproti tomu znamením, že člověk zná Pána ve svém srdci, bez ohledu na náboženství, které vyznává navenek.

"Láska věří všem věcem." (1. list Korintským 13:7)

"Ten, kdo činí dobro, je od Boha, ale ten, kdo činí zlo, Boha neviděl." (3. list Janův 1:11)

„Milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Bůh je láska a každý, kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“ (1. list Janův 4:7-11)

Souhrn:

Některé křesťanské církve to učí: Pouze křesťané jsou spaseni.

Co Bible skutečně říká (a co učí Nová křesťanská církev): Dobří lidé ze všech náboženství jsou spaseni.

Některé odkazy z učení Nové křesťanské církve: Nebe a Peklo 318-328, Božská Prozřetelnost 326

Používá se svolením Johna Odhnera, autora tohoto velmi užitečného webu: http://whatthebiblesays.info/Introduction.html

318. Kapitole 36. Nekřesťané neboli národy mimo církev v nebi.

Obecně panuje názor, že ti, kdo se nenarodili v církvi a nazývají se nekřesťané neboli pohané, nemohou být spaseni, protože nemají Slovo, a nevědí tedy nic o Pánu; a bez Pána není nikdo spasen. Mohlo by však být známo, že i tito lidé bývají spaseni, a to proto, že milosrdenství Pána je univerzální, tedy vztahuje se na každého. Nekřesťané se narodili lidmi právě tak jako lidé v církvi, jichž je poměrně málo. Není to jejich vinou, že nevědí nic o Pánu. Každý s alespoň trochu osvíceným rozumem může vidět, že žádný člověk se nenarodil pro peklo, neboť Pán je Láska sama a Jeho láska si přeje spasit všechny. Proto zařídil, aby všichni lidé měli nějaké náboženství, jehož prostřednictvím by uznávali Božství a vedli vnitřní život. Žít podle náboženství znamená žít vnitřně, neboť tehdy se člověk zaměřuje na Božství; a nakolik se na ně zaměřuje, natolik se nesoustřeďuje na svět, ale vzdaluje se od světa, a tedy i od světského života, který je životem vnějším.

356. And he that sat on him had a bow, signifies the doctrine of charity and faith from that understanding, by which evils and falsities are combated and dispersed. This is evident from the signification of "he that sat on a white horse," as meaning the Word (respecting which just above); also from the signification of "bow," as meaning the doctrine of charity and faith, by which evils and falsities are combated and dispersed. That "bow" signifies this doctrine will be seen in what follows. Here first let something be said respecting doctrine:

1. Without doctrine no one can understand the Word.

2. Without doctrine from the Word no one can fight against evils and falsities, and disperse them.

3. Without doctrine from the Word no one within the church, where the Word is, can become spiritual.

4. Doctrine can be acquired from no other source than from the Word, and by none except those who are in illustration from the Lord.

5. All things of doctrine must be confirmed by the sense of the letter of the Word.

In respect to the first, namely, "Without doctrine no one can understand the Word," it can be seen from this, that the sense of the letter consists of pure correspondences, which contain in themselves things spiritual, thus it consists of such things as are in the world and in its nature. From this it is that the sense of the letter is natural and not spiritual, accommodated, however, to the apprehension of the simple, who do not elevate their ideas above such things as they see before their eyes. From this it is, moreover, that it contains such things as do not appear to be spiritual, although the whole Word inwardly in itself is purely spiritual, because it is Divine. For this reason there are in the sense of the letter many things that cannot serve as doctrine for the church at this day, and many things that can be applied to various and diverse principles, and from this heresies arise; yet there are many things intermingled from which doctrine can be gathered and formed, especially the doctrine of life, which is the doctrine of charity and of faith therefrom. But he who reads the Word from doctrine sees there all things that confirm, as well as many things that lie concealed from the eyes of others; nor does he suffer himself to be drawn away into strange doctrines by those things in the Word that do not seem to agree, and that he does not understand; for all things of doctrine that he sees there are clear to him, and other things are obscure to him. Doctrine, therefore, which consists of genuine truths is as a lamp to those who read the Word; but on the other hand, to those who read the Word without doctrine it is like a lampstand without a light, placed in a dark place, by means of which nothing conducive to salvation can there be seen, known, inquired into, or found; moreover, one who so reads it is liable to be led away into any errors to which the mind is bent by some love, or is drawn by some principle. From this it can be seen that without doctrine no one can understand the Word.

[2] Second, "That without doctrine from the Word no one can fight against evils and falsities, and disperse them," can be seen from this, that from doctrine truths can be seen in their own light and in their own order, but not from the Word without doctrine. This is clear from what has just been said. But if truths cannot be seen, neither can falsities and evils be seen, for the latter are the opposite of the former; and yet all combat against evils and falsities is from truths, that is, by means of truths from the Lord; consequently he who reads the Word without doctrine may easily be led to fight for falsity against truth and for evil against good, by confirming evils and falsities by a wrong interpretation and application of the sense of the letter of the Word; and as a consequence the man is not reformed; for man is reformed by the dispersion of evils and the falsities of evil, by means of truths applied to the life. This is what is here meant by "the white horse" that was seen, and by "he that sat on him having a bow;" for "a white horse" signifies the understanding of truth from the Word, and "a bow" signifies the doctrine of charity and of faith therefrom by which evils and falsities are combated and dispersed.

[3] Third, "That without doctrine from the Word no one within the church, where the Word is, can become spiritual," can be seen from what has now been said, namely, that without doctrine the Word is not understood, and that without doctrine from the Word evils and falsities cannot be combated; for man becomes spiritual by means of a life according to Divine truths, which he does not know without doctrine, and by removing evils and falsities, which cannot be done without doctrine, as was said above. Without these two man is not reformed, thus does not become spiritual, but remains natural, and confirms his natural life by the sense of the letter of the Word, which is natural, by wrongly interpreting and applying it. It is said, within the church, where the Word is, since those who are out of the church do not have the Word, and therefore know nothing about the Lord; and no one becomes spiritual except from the Lord; and yet all who acknowledge a God and worship Him under the human form, and live in charity according to a religious principle that is in accord with the Word, are prepared by the Lord to receive spiritual life, and do receive it in the other life (on which we see in the work on Heaven and Hell 313-328; and above, n. 107, 195). Man becomes spiritual by regeneration, and regeneration is effected by "water and the spirit," that is, by means of truths and a life according to them (See in The Doctrine of the New Jerusalem, n. 173-186; that baptism in the Christian world is for a sign and memorial of regeneration, n. 202-209, in the same work).

[4] Fourth, "That doctrine can be acquired from no other source than from the Word, and by none except those who are in illustration from the Lord," can be seen from this, that the Word is Divine truth itself, and is such that the Lord is in it; for the Lord is in His Divine truth that proceeds from Him; those, therefore, who frame doctrine from any other source than from the Word, do not frame it from Divine truth nor from the Lord. Moreover, in the particulars of the Word there is a spiritual sense, and the angels of heaven are in that sense; consequently there is a conjunction of heaven with the church by means of the Word; those, therefore, who frame doctrine from any other source than the Word do not frame it in conjunction with heaven, from which nevertheless is all illustration. (That the conjunction of heaven with man is by means of the Word, see in the work on Heaven and Hell 303-310.) From this it is evident that doctrine is to be acquired from no other source than the Word, and by none except those who are in illustration from the Lord. They are in illustration from the Lord who love truths because they are truths; and because such as these do them, they are in the Lord and the Lord is in them.

[5] Fifth, "That all things of doctrine must be confirmed by the sense of the letter of the Word," can be seen from this, that Divine truth in the sense of the letter is in its fullness; for that is the ultimate sense, and the spiritual sense is in it; when, therefore, doctrine has been confirmed by that sense the doctrine of the church is also the doctrine of heaven, and there is conjunction by correspondence. Let this be illustrated by this only: when man thinks any truth and confirms it by the sense of the letter, it is perceived in heaven, but not if he does not confirm it; for the sense of the letter is the basis into which spiritual ideas, which are the angels' ideas, close, much the same as words are the basis into which the meaning of the thought falls and is communicated to another. That this is so might be confirmed by much experience from the spiritual world; but this is not the place to present it.