Komentář

 

Svatý Duch

Napsal(a) New Christian Bible Study Staff, John Odhner (strojově přeloženo do čeština)

Henry Ossawa Tanner (United States, Pennsylvania, Pittsburgh, 1859 - 1937) 
Daniel in the Lions' Den, 1907-1918. Painting, Oil on paper mounted on canvas, 41 1/8 x 49 7/8 in.

Povaha Ducha svatého je téma, kde existuje výrazný rozdíl mezi standardní křesťanskou teologií a novou křesťanskou perspektivou. „Oficiální“ dogma většiny křesťanských učení je, že Duch svatý je jednou ze tří osob, které tvoří jednoho Boha, v roli oslovování lidí s Boží mocí, aby je přivedli do touhy po spravedlnosti. Je vnímán jako postupující od ostatních dvou: Bůh Otec a Ježíš Syn.

Tato stará formulace byla výsledkem tří století debat mezi ranými křesťany, když se snažili pochopit Boží povahu. V té době existovala značná menšina, která odmítla pohled Boha na tři osoby, ale - většina vyhrála na radě Nicea v roce 325 nl.

Nové křesťanské učení se více podobá některým pohledům na starou menšinu. Považuje Ducha svatého za sílu nebo aktivitu, která přichází od Boha - ne jako samostatná bytost. To je v souladu s naším každodenním chápáním „ducha“ jako projekce něčí osobnosti. To také odpovídá za skutečnost, že termín „Duch svatý“ se ve Starém zákoně nevyskytuje, který místo toho používá fráze, jako „duch Boží“, „duch Jehovův“ a „duch Pána“, kde myšlenka ducha úzce spojená s Boží osobou.

Spisy popisují Otce, Syna a Ducha svatého jako tři atributy jedné osoby: duši, tělo a ducha jediného Boha. Také říkají, že pojem „Duch svatý“ se objevuje v Novém zákoně, protože je spojen s Pánovým příchodem ve fyzickém těle Ježíše, a kvůli způsobu, jakým tento příchod změnil způsob, jak se můžeme učit Pánovu pravdu a stát se dobrými lidmi. .

Podle spisů byly církve před příchodem „reprezentativní“. Lidé v nich (v tom nejlepším z těch církví) věděli, že Pán stvořil svět a že svět byl tedy obrazem Pána, a měli schopnost podívat se na tento stvořený svět a porozumět jeho duchovnímu zprávy; mohli se podívat na svět a pochopit Pána. A udělali to bez pokusu as velkou hloubkou, tak jak můžeme číst knihu, když to, co vlastně vidíme, je banda černých hádek na bílém listu papíru.

Tato schopnost byla nakonec zkroucena v uctívání idolů a magii, když lidé sklouzli do zla. Pán použil Děti Izraele k uchování symbolických forem uctívání, ale ani neznali hlubší význam rituálů, které následovali. S tímto světem bez skutečného porozumění vzal Pán lidské tělo, aby mohl lidem přímo nabízet nové myšlenky. Proto spisy říkají, že představuje božskou pravdu („Slovo se stalo tělem“, jak je uvedeno v Janovi 1:14).

Duch Svatý v srdci také představuje božskou pravdu, pravdu, kterou Pán nabízí skrze svou službu ve světě a její záznam v Novém zákoně. Termín „Duch svatý“ se také používá v obecnějším slova smyslu, což znamená božskou aktivitu a božský účinek, které fungují prostřednictvím pravého učení a mají dopad na naše životy.

Takové přímé spojení mezi Pánem a námi nebylo něco, co by mohlo přijít skrze zástupce; muselo to pocházet od Pána jako člověka kráčejícího po Zemi během jeho fyzického života nebo - v moderní době - skrze obraz, který jsme od Něho měli jako člověka ve svém fyzickém životě. Proto lidé nepřijali Ducha svatého před Pánovým příchodem.

Nyní však máme plnohodnotnou myšlenku Pána, kdy Bůh Otec zastupuje jeho duši, Syn představuje jeho tělo a Duch Svatý představuje jeho činy a jeho dopad na lidi.

(Odkazy: Nauka Nového Jeruzaléma O Pánu 58; Pravé křesťanské náboženství 138, 139, 140, 142, 153, 158, 163, 164, 166, 167, 168, 170, 172)

Ze Swedenborgových děl

 

True Christian Religion # 142

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 853  
  

142. (ii) THE DIVINE POWER AND ACTIVITY MEANT BY THE HOLY SPIRIT ARE, GENERALLY SPEAKING, REFORMATION AND REGENERATION, WHICH LEAD TO RENEWAL, QUICKENING, SANCTIFICATION AND JUSTIFICATION; AND THESE LEAD TO PURIFICATION FROM EVILS AND THE FORGIVENESS OF SINS, AND ULTIMATELY TO SALVATION.

This is the series of virtues which the Lord produces in those who believe in Him, adapting and making themselves suitable for Him to be received and dwell in them. This is done by means of the Divine truth, and in the case of Christians by the Word; for this is the one and only means which allows a person to approach the Lord, and allows the Lord to come in to him. For, as stated before, the Lord is Divine truth itself, and so is whatever proceeds from Him. But it must be understood as Divine truth acting from good, which is the same as faith inspired by charity; for faith is nothing but truth, and charity is nothing but good. It is by means of Divine truth acting from good, in other words by means of faith inspired by charity that a person's reformation and regeneration is effected, and by this means too he is renewed, quickened and made holy and righteous. As all these processes advance and increase, he is cleansed from evils, and this cleansing is what is meant by the forgiveness of sins.

All of these processes effected by the Lord cannot here be discussed one by one, because each demands its own particular analysis, which must be proved from the Word and have light shed on it by the faculty of reason, and this is not the place for it. The reader is therefore referred to the following chapters of this book, which will deal in turn with charity, faith, free will, repentance, reformation and regeneration. It should be known that the Lord continually effects these means of salvation in the case of each individual, for they are steps to heaven, and the Lord desires the salvation of everyone. Thus the salvation of everyone is the end the Lord has in view, and to will the end is to will the means. His coming, redeeming and passion on the cross were all for the sake of man's salvation (Matthew 18:11; Luke 19:10). So because man's salvation was and ever will be His end, it follows that the various activities listed above are the mediate ends, and salvation is the ultimate end.

  
/ 853  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.