V každém evangeliu je něco o Ježíšově zjevení jeho učedníkům po nedělním ránu, kdy našli hrobku prázdnou. Například viz Matouš 28:16-20; Marek 16:14-19; Lukáš 24:13-33; Jan 20:19-31, a Jan 21.

V Luku je příběh dvou učedníků, kteří jdou z Jeruzaléma do vesnice Emmaus, chůze asi sedm mil. Krátce poté, co opustí město, je osloven jiným cestovatelem, který si všiml jejich ustaraných tváří a seriózních rozhovorů a ptá se jich, co je trápí. Když spolu chodili, ptali se cizince: „Neslyšeli jste o potížích v Jeruzalémě, jak byl prorok z Galilee, o kterém jsme doufali, že bude tím, kdo zachrání Izrael, propuštěn z ukřižování? A divně říci, že když některé ženy šly třetí den, aby pomazaly jeho tělo, uviděli anděly, kteří jim řekli, že tam není, ale vstal z mrtvých. “

Když to cestovatel uslyší, vyzve je, aby nevěřili, a říká: „Nevidíte, že Kristus musel tyto věci trpět a vstoupit do jeho slávy?“ Cizinec pak řekne dvěma učedníkům mnoho věcí týkajících se Ježíše, z Mojžíšových knih a proroků ve Starém zákoně. Oba učedníci poslouchají s úžasem, ale cizince nezná. Nakonec dorazí k Emmausovi. Zdá se, že cizinec chce pokračovat, když se obě zastaví, ale prosí ho, aby také zastavil, protože je pozdě v den, a chtějí slyšet víc. Všichni se tedy posadí, aby se podělili o večerní jídlo, a když si cizinec vezme bochník chleba a rozbije ho a rozdá mu kousky, oči se mu otevřou a poznají ho a on zmizí.

Člověk si dokáže představit ohromenou úctu, která jim přišla, když si uvědomili, že to byl Ježíš. Věděli, že byl ukřižován, a přesto s nimi chodil několik hodin. Ženy měly pravdu! Andělé měli pravdu! Byl naživu!

Nová církev věří, že existují vnitřní významy pro všechny příběhy ve Slově Páně, posvátné bible a že tento vnitřní význam, v doslovných příbězích o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, Joshua, Samuelovi, Davidovi a odpočinek a všechna slova proroků od Izaiáše po Malachiáš a čtyři evangelia ... tento význam je to, co činí slovo svatým.

Co tedy můžeme vidět v tomto příběhu? Tento vnitřní význam v „Mojžíšovi a prorokech“ je příběhem Ježíšova života na světě, od jeho narození v Betlémě přes všechny jeho rostoucí roky až po Jeho „smrt“ a poté jeho vzestup. Protože to Ježíš věděl, a jistě si přečetl Písmo a porozuměl jim vnitřně, věděl dlouho, jak se jeho pozemský život uzavře, a že je nutné, aby se uzavřel, jak bylo „psáno“, aby zachránit lidskou rasu. A tak řekl těmto dvěma učedníkům ten příběh, když kráčeli k Emmausovi.

Více o té procházce ... Ve Slově jakákoli zmínka o chůzi opravdu odkazuje na to, jak žijeme svůj život ze dne na den. V mnoha příbězích Slova se říká, že někdo chodil s Bohem. Říká se, že bychom měli chodit Jeho cestami a že bychom měli jít rovnou a úzkou cestou.

Také v tomto příběhu nám bylo řečeno, že se jednalo o cestu šedesáti stadionů (v původním Řecku). Šedesát (nebo jiné násobky „šesti“) představuje celoživotní dílo odmítání pokušení, které pocházejí z naší vrozené sobectví. Vysvětlená Apokalypsa 648. Tato cesta k Emauzi tedy znamená naši životní cestu - jako osoba, která se snaží následovat Pánova učení a stát se andělem.

Cíl byl Emmaus. Ve Slově každé město představuje doktrínu, organizovaný soubor pravd, které jsme dali do pořádku, abychom mohli žít podle nich - našich pravidel života. Vidět Nebeská tajemství 402. Nejsou nutně dobré, jako u Jeruzaléma nebo Betléma, ale mohou to být také zlé doktríny, např. Sodom nebo Babylon. Můj slovník mi říká, že jméno Emmaus znamená „horké prameny“. Dalším univerzálním významem ve Slově je to, že voda znamená pravdu ve svém prospěšném použití, ale může také znamenat pravdu zkroucenou do falešnosti těmi v pekle, v opačném smyslu. Viz například Nebeská tajemství 790. Pomyslete na studny, které vykopal Abraham, nebo na vody, které Ježíš zaslíbil ženě Samaří, když mluvili Jacobovou studnou, nebo na čistou řeku vody tekoucí zpod trůnu v Novém Jeruzalémě v knize Zjevení. V opačném smyslu, kde je voda ničivá, pomyslete na povodeň, která zničila všechny kromě Noee a jeho rodinu, nebo Rudé moře, které se muselo rozdělit, aby se mohly Izraelské děti přejít. Prameny zastoupené Emmausem byly ze Slova, které jsme pro nás použili, probublávané svaté pravdy. A to jsou horké prameny a teplo znamená lásku. To je náš cíl, kde z nás plyne pravda a láska společně, v neustálém proudu od Pána.

Tato prostá malá anekdota o tom, jak se učedníci setkávají s Pánem na cestě k Emmaus, není jen příběhem Ježíšova vzkříšení s duchovním tělem. Je to také příběh o tom, jak bychom měli žít svůj život. Můžeme cestovat k nebi, poslouchat Pána, kráčet v cestě s ním a nakonec zlomí chléb a večeří s námi.

11. That the Lord’s fulfilling all of the Law means that He fulfilled the whole of the Word, is apparent from passages which say that He fulfilled the Scripture, and that all was accomplished. As for example, the following:

(Jesus) went into the synagogue...and stood up to read. Then He was handed the book of the prophet Isaiah. And when He had opened the book, He found the place where it was written: “The Spirit of the Lord is upon Me, because He has anointed Me to preach the gospel to the poor; He has sent Me to heal the contrite of heart, to preach freedom to captives and sight to the blind..., to preach the acceptable year of the Lord.” After closing the book..., He said..., “Today this scripture is fulfilled in your hearing.” (Luke 4:16-21)

You search the Scriptures...; and these...testify of Me. (John 5:39)

...that the Scripture may be fulfilled, “He who eats bread with Me has lifted up his heel against Me.” (John 13:18)

...none of them has perished except the son of perdition, that the Scripture might be fulfilled. (John 17:12)

...that the word might be fulfilled which He spoke, “Of those whom You gave Me I have lost not one.” (John 18:9)

...Jesus said to (Peter), “Put away your sword in its place.... How then would the Scriptures be fulfilled, that it must happen thus?” ...All this was done that the Scriptures of the prophets might be fulfilled. (Matthew 26:52, 54, 56)

The Son of man...goes away as it is written of Him..., that the Scriptures may be fulfilled. (Mark 14:21, 49)

So the Scripture was fulfilled which said, “He was reckoned with the impious.” (Mark 15:28, cf. Luke 22:37)

...that the Scripture might be fulfilled..., “They divided My garments among them, and for My clothing they cast lots.” (John 19:24)

After this Jesus, knowing that all things were now accomplished, that the Scripture might be fulfilled.... (John 19:28)

...when He had received the vinegar, Jesus said, “It is finished (that is, fulfilled)!” (John 19:30)

...these things were done that the Scripture might be fulfilled, “His bones were not broken.” And again another Scripture says, “They shall look on Him whom they pierced.” (John 19:36-37)

And so on elsewhere where passages in the Prophets are cited and they do not say at the same time that the Law or Scripture had been fulfilled.

[2] That everything in the Word was written about the Lord, and that He came into the world to fulfill it, is also something He told His disciples before He went away, with these words:

(Jesus said to His disciples,) “O foolish ones, and slow of heart to believe in all that the prophets have spoken! Ought not the Christ to have suffered these things and to enter into His glory?” Moreover, beginning with Moses and all the Prophets, He expounded to them in all the Scriptures the things concerning Himself. (Luke 24:25-27)

Furthermore:

(Jesus said to His disciples,) “These are the words which I spoke to you while I was still with you, that all the things must be fulfilled which were written in the Law of Moses and the Prophets and the Psalms concerning Me.” (Luke 24:44-45)

That the Lord in the world fulfilled the whole of the Word, even to its least particulars, is apparent from these words of His:

...assuredly, I say to you, till heaven and earth pass away, one jot or one tittle will not pass from the Law till all is fulfilled. (Matthew 5:18)

From this it can now be clearly seen that the Lord’s fulfilling all of the Law does not mean that He fulfilled every one of the commandments in the Decalogue, but that He fulfilled the whole of the Word.