Bible

 

Postanak 49

Studie

   

1 Posle sazva Jakov sinove svoje i reče: Skupite se da vam javim šta će vam biti do posletka.

2 Skupite se i poslušajte, sinovi Jakovljevi, poslušajte Izrailja oca svog.

3 Ruvime, ti si prvenac moj, krepost moja i početak sile moje; prvi gospodstvom i prvi snagom.

4 Navro si kao voda; nećeš biti prvi; jer si stao na postelju oca svog i oskvrnio je legav na nju.

5 Simeun i Levije, braća, mačevi su im oružje nepravdi.

6 U tajne njihove da ne ulazi duša moja, sa zborom njihovim da se ne sastavlja slava moja; jer u gnevu svom pobiše ljude, i za svoje veselje pokidaše volove.

7 Proklet da je gnev njihov, što beše nagao, i ljutina njihova, što beše žestoka; razdeliću ih po Jakovu, i rasuću ih po Izrailju.

8 Juda, tebe će hvaliti braća tvoja, a ruka će ti biti za vratom neprijateljima tvojim, i klanjaće ti se sinovi oca tvog.

9 Laviću Juda! S plena si se vratio, sine moj; spusti se i leže kao lav i kao ljuti lav; ko će ga probuditi?

10 Palica vladalačka neće se odvojiti od Jude niti od nogu njegovih onaj koji postavlja zakon, dokle ne dođe Onaj kome pripada, i Njemu će se pokoravati narodi.

11 Veže za čokot magare svoje, i za plemenitu lozu mlade od magarice svoje; u vinu pere haljinu svoju i ogrtač svoj u soku od grožđa.

12 Oči mu se crvene od vina i zubi bele od mleka.

13 Zavulon će živeti pokraj mora i gde pristaju lađe, a međa će mu biti do Sidona.

14 Isahar je magarac jak u kostima, koji leži u toru,

15 I vide da je počivanje dobro i da je zemlja mila, sagnuće ramena svoja da nosi, i plaćaće danak.

16 Dan će suditi svom narodu, kao jedno između plemena Izrailjevih.

17 Dan će biti zmija na putu i guja na stazi, koja ujeda konja za kičicu, te pada konj na uznako.

18 Gospode, Tebe čekam da me izbaviš.

19 A Gad, njega će vojska savladati; ali će najposle on nadvladati.

20 U Asira će biti obilata hrana, i on će davati slasti carske.

21 Neftalim je košuta puštena, i govoriće lepe reči.

22 Josif je rodna grana, rodna grana kraj izvora, kojoj se ogranci raširiše svrh zida.

23 Ako ga i ucveliše ljuto i streljaše na nj, i biše mu neprijatelji strelci,

24 Opet osta jak luk njegov i ojačaše mišice ruku njegovih od ruku jakog Boga Jakovljevog, odakle posta pastir, kamen Izrailju,

25 Od silnog Boga oca tvog, koji će ti pomagati, i od Svemogućeg, koji će te blagosloviti blagoslovima ozgo s neba, blagoslovima ozdo iz bezdana, blagoslovima od dojaka i od materice.

26 Blagoslovi oca tvog nadvisiše blagoslove mojih starih svrh brda večnih, neka budu nad glavom Josifovom i nad temenom odvojenog između braće.

27 Venijamin je vuk grabljivi, jutrom jede lov, a večerom deli plen.

28 Ovo su dvanaest plemena Izrailjevih, i ovo im otac izgovori kad ih blagoslovi, svako blagoslovom njegovim blagoslovi ih.

29 Potom im zapovedi i reče im: Kad se priberem k rodu svom, pogrebite me kod otaca mojih u pećini koja je na njivi Efrona Hetejina,

30 U pećini koja je na njivi makpelskoj prema Mamriji u zemlji hananskoj, koju kupi Avram s njivom u Efrona Hetejina da ima svoj grob.

31 Onde pogrebe Avrama i Saru ženu njegovu, onde pogreboše Isaka i Reveku ženu njegovu, i onde pogreboh Liju.

32 A kupljena je njiva i pećina na njoj u sinova Hetovih.

33 A kad izgovori Jakov zapovesti sinovima svojim, diže noge svoje na postelju, i umre, i pribran bi k rodu svom.

   

Komentář

 

Vnitřní význam slova

Napsal(a) Alice Spiers Sechrist (strojově přeloženo do čeština)

Vnitřní smysl slova

[Poznámka redakce NCBSP: Toto je úryvek z předmluvy k "The Dictionary of Bible Imagery" (1973) od Alice Spiers Sechrist, přední učence švédské teologie a zkušené latinistky. Je to dobrý úvod do základů Swedenborgova výkladu Bible.]

Metoda biblického výkladu uvedená v teologických spisech Emanuela Swedenborga (1688-1772), švédského vědce a věštce – sama o sobě neobvyklé spojení zájmů – je stejně jedinečný systém, jako byl jeho autor filozof. Odmítl jej však vlastnit jako originální vynález s tím, že byl dobře známý mezi nejstaršími národy, protože byl zákonem, který dosvědčuje jednotu a stejnorodou povahu všeho stvoření, spojující lidský vnitřní svět ducha – a jeho nebeský svět. moudrost — s jeho vnějším světem přírody a vědy a umožňující komunikaci mezi člověkem a Božstvím, a to až do bodu spojení lidské náklonnosti a myšlení s božskou láskou a moudrostí, skrze to, co je dobré a pravdivé (Arcana Coelestia 911:2, 978:2, 1476).

Swedenborg nazval tento symbolický systém korespondence, přičemž používal také termíny reprezentativní a významný. "Člověk nechápe nahé duchovní pravdy," říká, "a tak jsou ve Slově prezentovány odpovídajícími přírodními věcmi." Také: „Mezi duchovním a přirozeným existuje shoda a věci v přírodě, které existují z duchovních věcí, jsou zástupci. Osoby ve Slově však neodpovídají duchovním věcem, ale představují něco v Pánu nebo v tom, jak Ho člověk přijímá nebo odmítá, a jsou to jejich funkce nebo činy, které jsou takto reprezentativní. Historické události zaznamenané v Bibli také představují duchovní stavy člověka, ať už v určité době v dějinách, nebo v průběhu regenerace jedince (Nebeská tajemství 1409, 6948; Zjevená Apokalypsa 768).

V ilustraci Swedenborg uvádí vztah mezi myslí a tělem, přičemž první představuje duchovní svět člověka a druhý jeho přirozený neboli svět přírody. U toho, kdo nebyl naučen přetvářet, odpovídá výraz tváře a gesta těla náklonnostem a myšlenkám mysli; nebo, slovy často používanými Swedenborgem, k vůli a porozumění. „Formy“ existující v mysli jsou zpodobňovány ve tváři a ve fyzických aktech, ale v mysli jsou nebeské a duchovní, zatímco v těle jsou přirozené. Stručně řečeno, přirozené věci, které se objevují ve vnějším člověku, představují jeho vnitřní já a jednotlivosti, které souhlasí s jeho vnitřním, mu odpovídají (Nebeská tajemství 2987-2991; Nebe a peklo 97-99).

Swedenborg dále říká, že tři říše přírody – zvířecí, rostlinná a minerální – odpovídají nebo reprezentují duchovní svět až do svých nejmenších podrobností; neboť příčiny všeho, co je ve světě, jsou z duchovních věcí, zatímco jejich použití je z nebeských věcí. „Blaze tomu, kdo koresponduje, to jest, jehož vnější člověk odpovídá jeho vnitřnímu“ (Nebeská tajemství 2994).

KORESPONDENCE V PÍSMU

Bible mluví o slunci, měsíci a hvězdách, o časech a ročních obdobích, o zvířatech všeho druhu – divokých nebo domácích, ve vodě, na souši nebo ve vzduchu; zemí a jejich údolí a hor; povodní a řek; kamenů, obyčejných a drahých; z kovů — zlato, stříbro, měď, železo; bouří a zemětřesení; také věcí přímo vyrobených člověkem: potravin, oděvů, obydlí a chrámů, silnic, lodí a měst; částí a orgánů lidského těla; a historických osob a událostí. Skutečnosti všech těchto symbolů zmíněných ve Slově jsou v člověku. Království nebeské i království pekelné je v něm a ve Slově je také zobrazen boj, který člověk podstupuje, aby zvítězil nad jedním a podlehl druhému; a existují symbolické sliby učiněné „tomu, kdo vítězí“.

Tímto způsobem náš Stvořitel komunikuje se svým stvořením. Když spolu mluvíme, nedosáhneme jeden druhého v pravdě, pokud nebudeme komunikovat mysl mysli a duši duši: těla nekomunikují bez své vnitřní reality. Tak je to s Pánovým slovem: pokud neoslovíme ducha v dopise a nedovolíme mu, aby na oplátku oslovil nás, máme uši, které neslyší, a oči, které nevidí (Nebe a Peklo 99-114).

Navrhuje Písmo samo o sobě vnitřní obsah?

V samotném Slově je mnoho, co podporuje Swedenborgovu tezi. Ve své Apocalypse Explained uvádí, že ve své konečné nebo nejnižší podobě, tedy v jazycích země, je jako muž oblečený, ale s rukama a nohama holýma, nebo vším, co je podstatné pro spásu, otevřeně vyjádřené v dopise. Tam, kde je takto holé, se jeho statky a pravdy jeví tak, jak jsou v nebi, nebo se zjevným duchovním smyslem v doslovném smyslu. Vnější význam přirovnává k Pánovu oděvu, zatímco vnitřní význam přirovnává k Jeho tělu. Z ještě jiného hlediska je Slovo jako oděvy zmíněné v příběhu o ukřižování v Janovi: svrchní oděv byl rozdělen mezi čtyři vojáky, ale vnitřní oděv nebo tunika, protože byly beze švu, byly losem přiděleny pouze jednomu. To znamená rozptýlení a falšování vnějších pravd Zákona a Proroků církví té doby – která byla pouze představitelem církve; ale že vnitřní smysl nemohl být zfalšován, protože byl chráněn písmenem (Nebeská tajemství 9035; Vysvětlená Apokalypsa 644, 776; Pravé křesťanské náboženství 130).

Pro některá podpůrná doslovná prohlášení ve Wordu zvažte následující:

1. Když se Slovo stalo tělem, Pán řekl:

„Je to duch, který dává život... Slova, která k vám mluvím, jsou duch a život“ (Jan 6:63).

Taky:

„Neřekl jim nic bez podobenství“ (Matouš 13:34).

2. v Žalmy 78:2, čteme: „Otevřu svá ústa v podobenství; Budu pronášet temná stará slova." Poté následuje báseň vyprávějící o historii Synů Izraele a zkouškách, které prožili, když opustili svůj stav otroctví v Egyptě a vydali se do země zaslíbené. Nenaznačuje to, že zastupují Každého v jeho úsilí osvobodit se od nadvlády vnějších věcí, „tělesných nádob Egypta“, a získat mír a bezpečí znovuzrozeného života? Země Kanaán představuje stav lásky k Pánu a bližnímu neboli nebesům. Jako národ Izraelité nikdy plně nedosáhli tohoto stavu, ačkoli někteří jednotlivci pravděpodobně ano; půda tedy pouze představovala stát jako ideál, ale neodpovídala mu (Arcana Coelestia 1025:4, 1093, 1413).

3. Ve Slově Starého i Nového zákona je mnoho dalších situací a událostí, které jsou zjevně symbolické. Takový je příběh o stvoření v prvních kapitolách Genesis: ve Swedenborgově systému popisuje nikoli formování naší fyzické Země, ale přetváření nebo regeneraci lidského nitra. Zde si připomeňme, že náš Pán ve své inkarnaci pouze dvakrát použil slovo, které se překládá jako must, jako absolutně závazné pro jeho následovníky. Obě tyto příležitosti jsou v Janově evangeliu:

"Musíte se znovu narodit" (Jan 3:7);

a:

„Ti, kdo Ho uctívají, MUSÍ Ho uctívat v duchu a v pravdě“ (Jan 4:24).

To je hluboce významné. V jiném vnitřním smyslu (protože existují vrstvy ve vrstvách neboli „kola v kolech“, jak to říká Ezekiel), první dvě kapitoly Genesis popisují budování první Církve mezi lidmi, míněno „církví“, nikoli církevní institucí, ale určitý typ nebeského nebo duchovního života v zemi nebo v epoše.

4. Dále je zde vyprávění o požehnáních nebo zlořečení, která Jákob vyslovil nad jeho syny a jejich potomky v r. Geneze 49, a také řadu protichůdných tvrzení v literě Písma. Jako příklad je nám dáno přikázání: „Cti otce svého a matku svou“; přesto Ježíš říká Lukáš 14:26, že pokud muž „nenávidí svého otce a matku... nemůže být mým učedníkem“. Swedenborg při vysvětlování takových rozporů poukazuje na to, že každá korespondence nebo zástupce má jak pozitivní, tak skutečný význam, nebo negativní a opačný význam. V posledním citátu jsou míněni negativní otec a matka, nemilosrdná sebeláska a její druh, falešné myšlení, které generují zlý život – stejný původ, o kterém se mluví, když se například nazývají Eliho synové "Synové Belialovi." Nemohlo to znamenat, že Eli byl Belial (Nebeská tajemství 6333).

Pokud tedy tyto zprávy nejsou pouze pravdivou historií, nebo i když jsou výmysly, ale vztahují se také na duchovní vývoj a historii jednotlivce nebo rasy, proč by totéž nemohlo dělat celé Písmo? Primárním cílem Slova je učit člověka o jeho duchovní přirozenosti, o životě, který vede do nebe, o dokonalé lásce a moudrosti Jeho Tvůrce a o tom, jak Mu může odpovědět; nevadí tedy, že účty nejsou vždy doslova pravdivé? Náš Nebeský Otec nepotřebuje inspirovat Slovo, aby své děti učilo věcem, které se mohou naučit svým vlastním zkoumáním. Neodsuzujeme Ezopovy bajky, protože je nelze brát doslovně, ale jsou navrženy tak, aby ukazovaly na morální (Nebeská tajemství 6948; Nebe a peklo 89; Apocalypse Explained 985:4).

Swedenborgova exegeze

Swedenborg analyzoval tři biblické knihy podle tohoto zákona: ve Starém zákoně Genesis a Exodus a v Novém zákoně knihu Zjevení. Nicméně, rozptýlené ve všech jeho dílech, jsou interpretovány další pasáže, zejména v jeho "Apocalypse Explained". Na druhou stranu se s mnohými vůbec nepočítalo. Přesto se věří, že zde student najde nějakou nápovědu pro téměř jakýkoli verš v těch knihách, které Swedenborg přijal jako Slovo. Některé knihy byly vyloučeny, a to z nějakého důvodu: ve Starém zákoně byly Rut, Letopisy, Ezra, Nehemiáš, Ester, Job, Přísloví, Kazatel a Šalomounova píseň nepřijatelné, protože nemají ten nejvnitřnější smysl, který odkazuje samotnému Pánu. O Jobovi říká, že byl vědomě zapsán v korespondencích pro lidi starověké církve, mezi nimiž znali zákony, lid později nazývaný „mudrci z východu“. Uvádí také, že Píseň Šalomounova byla vytvořena napodobováním takových spisů (Arcana Coelestia 1756:2; Nauka Nového Jeruzaléma o Písmu svatém 20).

V Novém zákoně přijímá Swedenborg pouze čtyři evangelia a Zjevení jako součást Slova. Mluvil o Pavlovi jako o „inspirovaném“, ale říká, že jeho inspirace nešla tak daleko, aby dosáhla nejniternějšího neboli nebeského smyslu, který pojednává výhradně o Pánu Ježíši Kristu, pokušeních, jimž bylo vystaveno Jeho mateřské lidství, Jeho případném oslavení a spojení s Otcem a jeho královstvím (Nebeská tajemství 3540; Vysvětlená Apokalypsa 422, 543, 740:16).

[...] Pro ducha člověka a pro anděly jsou myšlenky důležitější než slova a totéž slovo může mít v různých pasážích různé konotace. Ve všech biblických symbolech existuje několik stupňů významnosti – jednotlivé stupně nebo samostatné, ale homogenní referenční rámce, protože existuje několik vnitřních smyslů, jeden v druhém.

Swedenborg zvláště zmiňuje čtyři stupně:

1. Nejvnitřnější neboli nebeský smysl, smysl nebeského nebe, třetí neboli nejvyšší. Jak bylo řečeno, jedná se pouze o Pánu a je to Písmo „o něm samém“ (Lukáš 24:27 kterou alespoň částečně rozvinul po svém vzkříšení dvěma učedníkům, které doprovázel na cestě do Emauz a jejichž „srdce v nich hořela“ při rozvinutí. Samozřejmě nikdo na zemi nemůže vstoupit do tohoto stupně do výše nebeských andělů, můžeme si to prohlédnout z dálky (Nebeská tajemství 1963, 1965, 8943, 9407; Nauka o Písmu svatém 39, 40, 80; Nebe a Peklo 95).

2. Duchovní smysl pro znovuzrozené muže a ženy (anděly) Ducha nebo středu Nebe a pro regenerující lidi na zemi, kteří vědí, že se musí znovu narodit. Týká se to především lásky k bližnímu a vyhýbání se zlu jako hříchu proti Bohu. Vypráví také historii duchovního vývoje člověka, jeho sestupů a pokroků nebo jeho přijímání či odmítání pravd církevního univerzálie. Zatímco nebeský smysl se zabývá především božskou láskou, duchovní pojednává o vztahu člověka k božské pravdě (Nauka Nového Jeruzaléma o Písmu svatém 39).

3. Nebeské-přirozené a duchovně-přirozené Prvního nebo nejnižšího Nebe, někdy nazývané Swedenborgem přirozené nebo konečné nebe. V termínech je tento smysl přibližně stejný jako duchovní, nebo dokonce nebeský; a ve Swedenborgovi mnohé naznačuje, že když mluví obecně o vnitřním významu Slova, myslí tím duchovní-přirozený nebo nebesky-přirozený; protože je to něco naučeného, něco, co se máme naučit a uchovat v paměti, jak se zdá, že to dělají oni v Nejvyšším nebi; zatímco v duchovním a nebeském nebi není potřeba vnějšího učení: andělé spontánně přicházejí do podoby Slova přizpůsobeného jejich stavům a žijí v ní (Nauka Nového Jeruzaléma o Písmu svatém 5, 26, 39; Vysvětlení apokalypsy 375:2, 449, 629:6, 832:6; Nebe a Peklo 414; Zjevená Apokalypsa 325).

4. Konečně je tu „přibližný“ smysl, který je nejblíže písmenu. To se týká morální historie Synů Izraele a jejich potomků; a také jiné národy nebo dokonce historické osoby v příbězích písem. Swedenborg se toho dotýká jen občas; ale někdy to poněkud znepokojivě použije na několik veršů, když vysvětloval předchozí pasáže na více vnitřních úrovních. Podobně tu a tam náhle bez vysvětlení přejde z nebeského do duchovního nebo naopak (Nebeská tajemství 4690).

Na závěr nemohu udělat nic lepšího, než citovat úryvek z ruky reverenda Williama F. Wunsche, Swedenborgského ministra a učence, ve kterém vyjadřuje jedno z hlavních Swedenborgových učení, totiž že tímto otevírá vnitřní význam Písma, Pán činí svůj druhý příchod v „nebeských oblacích“, tj. „zakalený“ doslovný smysl, tak otevřený, že síla a sláva vnitřního obsahu jsou odhaleny a mohou se zjevit zakaleným myslím muži na zemi.