„Jsi Peter, a na této skále postavím svůj kostel ...“ (Matouš 16:18).

Simon Peter byl jedním z prvních učedníků, které Pán povolal. V evangeliích se o něm píše více než o kterémkoli jiném z dvanácti. Byl jejich vůdcem, nejotevřenějším z těchto mužů. Peter je představován jako postava velkých kontrastů. Při jedné památné příležitosti, kdy se Pán ptal svých učedníků na to, co si o něm lidé myslí, byl to Petr, kdo ho prohlásil za „Krista, Syna živého Boha“ (Matouš 16:16).

Pán požehnal Petrovi za toto vyznání jeho víry. Základním kamenem křesťanství je toto uznání Pánovy božské přirozenosti. Peter byl tedy právem pojmenován jako kámen nebo skála, protože jeho vyznání je skála, na které mohl Pán postavit svou církev.

Krátce nato, když Petr pokáral Pána za to, že mluvil o své smrti, ho Pán nazval „Satanem“ a řekl: „Jsi pro mě přestupkem.“ „Jdi za mnou, satane! ... [Nezohledňuješ věci Boží, ale věci lidské“ (Matouš 16:23).

Petrova víra se otřásla.

V pravděpodobně nejznámějším incidentu, který o něm byl zaznamenán v evangeliích, Peter popřel Pána třikrát v tu noc, kdy řekl:

„Jsem připraven jít s Tebou do vězení i na smrt“ (Lukáš 22:33).

Nelze popřít lidskou slabost.

Byl to však jiný Peter, který se ponořil do moře, aby vyplával na břeh, aby viděl Pána, když se objevil později, po vzkříšení. Tehdy se Pán třikrát zeptal Petra: „Miluješ mě?“ „Šimone, synu Jonáše," řekl Pán (neboť ho málokdy nazýval Petrem), „miluješ Mě víc než ty?" „Ano, Pane,“ odpověděl Peter, „ty víš, že tě miluji.“ Potom Pán přidal tento krásný a inspirativní náboj - „Nakrm mé jehňata“ (Jan 21:15). Podruhé mu řekl: „Šimone, synu Jonáše, miluješ mě?“ Peter řekl: „Ano, Pane; víš, že tě miluji.“ Potom Pán přikázal Petrovi: „Ošetřuj mé ovce“ (Jan 21:16). Potřetí mu řekl: „Šimone, synu Jonáše, miluješ mě?“ Když Petr potřetí odpověděl, zarmoucen, protože vnímal jeho slabost v Pánových slovech, řekl: „Pane, ty víš všechno, víš, že tě miluji.“ Pán řekl: „Pas mé ovce.“

Těmito slovy vložil na Petra velkou odpovědnost. Položil dílo církve na toho, kdo Ho třikrát zapřel.

Myslíme tedy na Petra dvě hlavní věci: zaprvé velké kontrasty v jeho učednictví a zadruhé důležité pověření, které mu Pán dal.

Peter představuje kvalitu. Všechny přirozené věci zmíněné ve Slově, včetně popsaných lidí, zobrazují duchovní skutečnosti. To je to, co dělá Slovo božským a svatým příkazem. Ve všem, co tam je, je obsažen duchovní smysl. A tento smysl nyní zjevil Pán pro novou církev. Když to víme, získává Petrova zpráva novou hloubku významu. Objevují se nové pohledy na podstatu našeho vlastního života a na to, co Pán od nás, svých učedníků očekává.

Peter představuje víru. Ale víra může být dvojího druhu: pravá nebo mrtvá. Může to být živá víra s vnitřní láskou od Pána: jak říká Nebeská nauka pro novou církev, „víra z lásky“. Může to být také dutá nebo mrtvá skořápka intelektuálního uvažování nebo vzorované víry. Toto je v Nebeské nauce popsáno jako „víra oddělená od lásky“ (Vysvětlená Apokalypsa 820).

Důvodem, proč Slovo ukazuje, že Petr je mužem kontrastů, je znázornění kontrastu mezi dvěma druhy víry, které představuje. Peter byl schopen dělat vznešené věci - dosahovat výšek -, ale byl také schopen úplného selhání a urážky. Peter mohl vyjádřit základní pravdu církve: poznání božské podstaty Jeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Mohl však v jiném stavu slabě popřít, že byl dokonce jedním z Pánových následovníků. Jak se mohl Peter odvrátit od tak hlubokého uznání? Protože toto je podstata víry, která nežije zevnitř.

V noci Jeho zrady, když se učedníci shromáždili s Pánem na Poslední večeři, předpověděl Pán Petrovo popření.

„Simone, Simone!“ Řekl: „Satan za tebe skutečně žádal, aby tě prosil jako pšenici. Modlil jsem se za tebe, aby tvá víra nezanikla; a když jsi se ke mně vrátil, posiluj své bratry.“ (Lukáš 22:31-32).

A později, když Peter stál s Pánem na břehu a sledoval velký úlovek ryb, Pán mu dal za úkol krmit ovce a pečovat o ně.

Není to charakteristika víry? Může selhat, když stojí odděleně od Pánovy lásky, ale když je znovu oživena, učí a posiluje církev. Víra bez lásky je slabá a představuje ji Peterovo popření. Pravou víru, která může vést a poučovat církev, představuje Pánovo pověření Petra.

Aby byla víra živá a hodnotná, musí stát s láskou. To se ukazuje v dialogu u moře. Pán se neptal dvakrát, ale třikrát: „Miluješ Mě?“ Pokud víra nemá v sobě lásku k Pánu a není oživena láskou, nemůže sloužit ani poučovat církev. Pravda musí pramenit z dobra lásky.

To, co se říká o Petrovi, platí i pro každého z nás. Všichni jsme Pánovými učedníky, a proto by se Pán mohl každého z nás zeptat: „Miluješ mě?“ Posílili jsme svou víru nasloucháním tomu, co Pán učí, a tím, že to praktikujeme? Pokud ne, náš duchovní život zestárne, ztvrdne v pouhé tradiční vzorce a nakonec zemře.

Pán má také na starosti každého z nás: „Nakrm mé beránky,“ „Chovej mé ovce“, „Nakrm mé ovce“. Na tomto náboji je dokončen kruh života. Naše víra musí být nejen z lásky, ale musí také vypadat jako užitek. Krmení a péče, které bylo Petrovi řečeno, znamenají použití, která mají dělat ti, kdo mají víru. Láska k Pánu existuje a je nám řečeno, že se používá spojení Pána s osobou (viz Božská moudrost 11: 3).

Pravá víra hledá vyjádření v životě lásky a tam, v akci, najde trvalost a stabilitu. Když víra je pouze nápad, bez následných akcí, je to jako chvála Petra, když řekl:

„Jsem připraven jít s Tebou do vězení i na smrt“ (Lukáš 22:33).

Tato víra mu ve zkoušce ve skutečnosti selhala. Na druhé straně je tím potvrzena, posílena a přetrvává víra, která přináší ovoce v skutcích lásky.

Pánův poplatek Petrovi na počátku křesťanské církve je také provizí pro každého, kdo má víru v Pána. Máme-li v této víře setrvat a posílit ji, musíme ji uplatňovat v dílech lásky.

Potom, až přijde čas, aby se nás Pán zeptal: „Miluješ mě?“, Budeme skutečně schopni odpovědět: „Ano, Pane, víš, že tě miluji.“

(Odkazy: Jan 21:15-16; Lukáš 22:31-33)