Joshua Chapter 2: Rahab skrývá izraelské špiony

Kapitola 2 je fascinujícím příběhem prostitutky Rahabové, jejíž dům je na zdi města Jericho. Joshua posílá dva špiony, aby viděli, jaké je Jericho, protože Jericho leží naproti, kde překročí řeku Jordán. Rahab vezme tyto špiony do svého domu a skryje je před královskými posly, kteří přicházejí a žádají, aby předala muže. Rahab říká, že muži byli a odešli a královští poslové odcházejí. Poté řekne mužům ukrytým na střeše, že ví, že Bůh Izraele dá Jericha do rukou Izraele, protože je dodnes zvítězil.

Žádá je o laskavost pro všechny ve své rodině, stejně jako se laskavě skrývala a zachraňovala. Oba špehové jí dávají slib a dovolí jim uniknout kabelem z okna na městské zdi. Muži jí říkají, že jejich slib bude neplatný, pokud nezavěsí šarlatovou šňůru do jejího okna a nepřivede celou její rodinu do svého domu. Rahab souhlasí, a muži utekli a vrátili se k Jozue, řekli mu všechno a řekli, že Bůh jim dal město.

V tomto velmi grafickém příběhu existuje několik bohatých a důležitých duchovních významů. Nejprve bychom si měli uvědomit, že špehové zřejmě nechodí nikde jinde v Jerichu než do Rahabu! Jde o to, že to nemusí, protože Rahabova prostituce - prodej jejího těla za účelem potěšení - představuje kvalitu celého města Jericho, které stojí téměř přímo naproti, kde Izrael překročí Jordán. Musí a bude přijato (Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 46).

V tomto příběhu Jericho znamená smyslný život, který přichází do hry, když se vše, co víme o Boží pravdě, zvrací a odmítá jako nic (Nebeská tajemství 2973[6]). Žádná pravda, žádné hodnoty, žádné svědomí, nic! Proto příběh zahrnuje prostitutku Rahab, protože zobrazuje tuto úroveň života.

Rahab se však vidí za to, co je a za to, co je jejím městem, a ví, že s příchodem Boha Izraelitů pro Jericha není budoucnost. Věří, že budoucnost leží na Izraeli a jejich Bohu.

V tomto příběhu máme tedy hříšnou ženu, jejíž mysl, srdce a činy se obracejí k pokání a dokonce k opravdovému uctívání a uznání Boha. Pro nás je to obrázek našeho neduchovního nebo přirozeného života, který je uspokojivý, hédonistický, hledající potěšení a oportunistický. Ale doufejme, že pro nás je to také obrázek našeho přání a našeho úmyslu věřit v Boha a následovat ho (Nebeská tajemství 5639[2]), což nás stejně jako u Rahabu nakonec zachrání před námi a všechno o nás (celá rodina Rahabů).

Dále bychom se měli podívat na tyto dva muže, kteří mají vyzvednout Jericha, ale kteří jdou do Rahabu.

Možná lepším slovem než „špehovat“ je „espy“, což znamená pozorovat, ale ještě více se velmi dlouho podrobně zabývat situací. Pokud to nasměrujeme na sebe, mluvíme o skutečném sebezkoumání, o pohledu na to, jak jsme byli a co jsme si mysleli, řekli a udělali, nebo ne. Můžeme se správně zkoumat, pouze pokud jsme začali přebírat různé hodnoty a pravdy a dívat se na sebe v jejich světle (Nauka o životě pro Nový Jeruzalém 6).

Existují dva muži, ne jeden, a to proto, že náš duchovní život zahrnuje lásku k tomu, co je pravda, a lásku k tomu, co je dobré (Nebeská tajemství 5194). Když milujeme a chceme žít podle toho, co je pravda, pak se věci, které známe, stanou věcmi, které cítíme a máme z nich radost a děláme je.

Nakonec si povšimněte, jak jsou tito dva muži schováni Rahabem vysoko na střeše, pod jejím sušením lněných stopek. Ve Slově je cokoli vysoko obrazem blíž k Bohu, blíže tomu, co je pravda (Božská Láska a Moudrost 103). Vidíme více vysoko! Len je vlákno, ze kterého lze vyrobit naše duchovní oděvy - znovu tyto pravdy. A lněné semínko poskytuje prádlo, které bylo použito pro roucho velekněze.

6. Latinský [zde český] překlad zní takto:

Toto je cesta a prostředek, jimiž se lze důstojně zúčastnit svatého přijímání. Za prvé: člověk má zkoumat svůj život a chování podle předpisů Božích přikázání, a pokud zjistí, že se proti některému z nich svou vůlí, slovem nebo činem provinil, má své hříšnosti litovat a vyznat se před Všemohoucím Bohem s upřímným úmyslem, že svůj život polepší. A shledá-li, že jeho chyby nejsou pouze proti Bohu, ale i proti bližnímu, má se s bližním usmířit a být ochoten, nakolik je toho schopen, poskytnout mu za spáchané křivdy a zla náhradu a zadostiučinění. Rovněž má být ochoten odpustit druhým jejich přečiny, tak jako si přeje, aby mu Bůh odpustil přečiny jeho. Jinak totiž svaté přijímání nezpůsobí nic jiného, než že se prohloubí jeho zatracení. Pokud se tedy někdo mezi vámi rouhá Bohu, hanobí Jeho Slovo nebo se Mu posmívá, cizoloží nebo žije ve zlobě, závisti či se jiným způsobem vážně proviňuje, nechť činí pokání ze svých hříchů nebo ať nepřistupuje ke svatému přijímání, aby snad po přijetí svátosti do něj nevstoupil ďábel, tak jako vstoupil do Jidáše, a nenaplnil jej všemi zločiny a nepřivedl jeho tělo i duši ke zkáze.