Bible

 

Matthew 16

Studie

   

1 και προσελθοντες οι φαρισαιοι και σαδδουκαιοι πειραζοντες επηρωτησαν αυτον σημειον εκ του ουρανου επιδειξαι αυτοις

2 ο δε αποκριθεις ειπεν αυτοις οψιας γενομενης λεγετε ευδια πυρραζει γαρ ο ουρανος

3 και πρωι σημερον χειμων πυρραζει γαρ στυγναζων ο ουρανος υποκριται το μεν προσωπον του ουρανου γινωσκετε διακρινειν τα δε σημεια των καιρων ου δυνασθε

4 γενεα πονηρα και μοιχαλις σημειον επιζητει και σημειον ου δοθησεται αυτη ει μη το σημειον ιωνα του προφητου και καταλιπων αυτους απηλθεν

5 και ελθοντες οι μαθηται αυτου εις το περαν επελαθοντο αρτους λαβειν

6 ο δε ιησους ειπεν αυτοις ορατε και προσεχετε απο της ζυμης των φαρισαιων και σαδδουκαιων

7 οι δε διελογιζοντο εν εαυτοις λεγοντες οτι αρτους ουκ ελαβομεν

8 γνους δε ο ιησους ειπεν αυτοις τι διαλογιζεσθε εν εαυτοις ολιγοπιστοι οτι αρτους ουκ ελαβετε

9 ουπω νοειτε ουδε μνημονευετε τους πεντε αρτους των πεντακισχιλιων και ποσους κοφινους ελαβετε

10 ουδε τους επτα αρτους των τετρακισχιλιων και ποσας σπυριδας ελαβετε

11 πως ου νοειτε οτι ου περι αρτου ειπον υμιν προσεχειν απο της ζυμης των φαρισαιων και σαδδουκαιων

12 τοτε συνηκαν οτι ουκ ειπεν προσεχειν απο της ζυμης του αρτου αλλ απο της διδαχης των φαρισαιων και σαδδουκαιων

13 ελθων δε ο ιησους εις τα μερη καισαρειας της φιλιππου ηρωτα τους μαθητας αυτου λεγων τινα με λεγουσιν οι ανθρωποι ειναι τον υιον του ανθρωπου

14 οι δε ειπον οι μεν ιωαννην τον βαπτιστην αλλοι δε ηλιαν ετεροι δε ιερεμιαν η ενα των προφητων

15 λεγει αυτοις υμεις δε τινα με λεγετε ειναι

16 αποκριθεις δε σιμων πετρος ειπεν συ ει ο χριστος ο υιος του θεου του ζωντος

17 και αποκριθεις ο ιησους ειπεν αυτω μακαριος ει σιμων βαρ ιωνα οτι σαρξ και αιμα ουκ απεκαλυψεν σοι αλλ ο πατηρ μου ο εν τοις ουρανοις

18 καγω δε σοι λεγω οτι συ ει πετρος και επι ταυτη τη πετρα οικοδομησω μου την εκκλησιαν και πυλαι αδου ου κατισχυσουσιν αυτης

19 και δωσω σοι τας κλεις της βασιλειας των ουρανων και ο εαν δησης επι της γης εσται δεδεμενον εν τοις ουρανοις και ο εαν λυσης επι της γης εσται λελυμενον εν τοις ουρανοις

20 τοτε διεστειλατο τοις μαθηταις αυτου ινα μηδενι ειπωσιν οτι αυτος εστιν ιησους ο χριστος

21 απο τοτε ηρξατο ο ιησους δεικνυειν τοις μαθηταις αυτου οτι δει αυτον απελθειν εις ιεροσολυμα και πολλα παθειν απο των πρεσβυτερων και αρχιερεων και γραμματεων και αποκτανθηναι και τη τριτη ημερα εγερθηναι

22 και προσλαβομενος αυτον ο πετρος ηρξατο επιτιμαν αυτω λεγων ιλεως σοι κυριε ου μη εσται σοι τουτο

23 ο δε στραφεις ειπεν τω πετρω υπαγε οπισω μου σατανα σκανδαλον μου ει οτι ου φρονεις τα του θεου αλλα τα των ανθρωπων

24 τοτε ο ιησους ειπεν τοις μαθηταις αυτου ει τις θελει οπισω μου ελθειν απαρνησασθω εαυτον και αρατω τον σταυρον αυτου και ακολουθειτω μοι

25 ος γαρ αν θελη την ψυχην αυτου σωσαι απολεσει αυτην ος δ αν απολεση την ψυχην αυτου ενεκεν εμου ευρησει αυτην

26 τι γαρ ωφελειται ανθρωπος εαν τον κοσμον ολον κερδηση την δε ψυχην αυτου ζημιωθη η τι δωσει ανθρωπος ανταλλαγμα της ψυχης αυτου

27 μελλει γαρ ο υιος του ανθρωπου ερχεσθαι εν τη δοξη του πατρος αυτου μετα των αγγελων αυτου και τοτε αποδωσει εκαστω κατα την πραξιν αυτου

28 αμην λεγω υμιν εισιν τινες των ωδε εστηκοτων οιτινες ου μη γευσωνται θανατου εως αν ιδωσιν τον υιον του ανθρωπου ερχομενον εν τη βασιλεια αυτου

   

Komentář

 

Mít víru v Pána

Napsal(a) Rev. Kurt Horigan Asplundh (strojově přeloženo do čeština)

A man praying at a Japanese Shintō shrine, by Kalandrakas ([http://www.flickr.com/people/86251769@N00 カランドラカス]) from Kanagawa, Japan

„Jsi Peter, a na této skále postavím svůj kostel ...“ (Matouš 16:18).

Simon Peter byl jedním z prvních učedníků, které Pán povolal. V evangeliích se o něm píše více než o kterémkoli jiném z dvanácti. Byl jejich vůdcem, nejotevřenějším z těchto mužů. Peter je představován jako postava velkých kontrastů. Při jedné památné příležitosti, kdy se Pán ptal svých učedníků na to, co si o něm lidé myslí, byl to Petr, kdo ho prohlásil za „Krista, Syna živého Boha“ (Matouš 16:16).

Pán požehnal Petrovi za toto vyznání jeho víry. Základním kamenem křesťanství je toto uznání Pánovy božské přirozenosti. Peter byl tedy právem pojmenován jako kámen nebo skála, protože jeho vyznání je skála, na které mohl Pán postavit svou církev.

Krátce nato, když Petr pokáral Pána za to, že mluvil o své smrti, ho Pán nazval „Satanem“ a řekl: „Jsi pro mě přestupkem.“ „Jdi za mnou, satane! ... [Nezohledňuješ věci Boží, ale věci lidské“ (Matouš 16:23).

Petrova víra se otřásla.

V pravděpodobně nejznámějším incidentu, který o něm byl zaznamenán v evangeliích, Peter popřel Pána třikrát v tu noc, kdy řekl:

„Jsem připraven jít s Tebou do vězení i na smrt“ (Lukáš 22:33).

Nelze popřít lidskou slabost.

Byl to však jiný Peter, který se ponořil do moře, aby vyplával na břeh, aby viděl Pána, když se objevil později, po vzkříšení. Tehdy se Pán třikrát zeptal Petra: „Miluješ mě?“ „Šimone, synu Jonáše," řekl Pán (neboť ho málokdy nazýval Petrem), „miluješ Mě víc než ty?" „Ano, Pane,“ odpověděl Peter, „ty víš, že tě miluji.“ Potom Pán přidal tento krásný a inspirativní náboj - „Nakrm mé jehňata“ (Jan 21:15). Podruhé mu řekl: „Šimone, synu Jonáše, miluješ mě?“ Peter řekl: „Ano, Pane; víš, že tě miluji.“ Potom Pán přikázal Petrovi: „Ošetřuj mé ovce“ (Jan 21:16). Potřetí mu řekl: „Šimone, synu Jonáše, miluješ mě?“ Když Petr potřetí odpověděl, zarmoucen, protože vnímal jeho slabost v Pánových slovech, řekl: „Pane, ty víš všechno, víš, že tě miluji.“ Pán řekl: „Pas mé ovce.“

Těmito slovy vložil na Petra velkou odpovědnost. Položil dílo církve na toho, kdo Ho třikrát zapřel.

Myslíme tedy na Petra dvě hlavní věci: zaprvé velké kontrasty v jeho učednictví a zadruhé důležité pověření, které mu Pán dal.

Peter představuje kvalitu. Všechny přirozené věci zmíněné ve Slově, včetně popsaných lidí, zobrazují duchovní skutečnosti. To je to, co dělá Slovo božským a svatým příkazem. Ve všem, co tam je, je obsažen duchovní smysl. A tento smysl nyní zjevil Pán pro novou církev. Když to víme, získává Petrova zpráva novou hloubku významu. Objevují se nové pohledy na podstatu našeho vlastního života a na to, co Pán od nás, svých učedníků očekává.

Peter představuje víru. Ale víra může být dvojího druhu: pravá nebo mrtvá. Může to být živá víra s vnitřní láskou od Pána: jak říká Nebeská nauka pro novou církev, „víra z lásky“. Může to být také dutá nebo mrtvá skořápka intelektuálního uvažování nebo vzorované víry. Toto je v Nebeské nauce popsáno jako „víra oddělená od lásky“ (Vysvětlená Apokalypsa 820).

Důvodem, proč Slovo ukazuje, že Petr je mužem kontrastů, je znázornění kontrastu mezi dvěma druhy víry, které představuje. Peter byl schopen dělat vznešené věci - dosahovat výšek -, ale byl také schopen úplného selhání a urážky. Peter mohl vyjádřit základní pravdu církve: poznání božské podstaty Jeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Mohl však v jiném stavu slabě popřít, že byl dokonce jedním z Pánových následovníků. Jak se mohl Peter odvrátit od tak hlubokého uznání? Protože toto je podstata víry, která nežije zevnitř.

V noci Jeho zrady, když se učedníci shromáždili s Pánem na Poslední večeři, předpověděl Pán Petrovo popření.

„Simone, Simone!“ Řekl: „Satan za tebe skutečně žádal, aby tě prosil jako pšenici. Modlil jsem se za tebe, aby tvá víra nezanikla; a když jsi se ke mně vrátil, posiluj své bratry.“ (Lukáš 22:31-32).

A později, když Peter stál s Pánem na břehu a sledoval velký úlovek ryb, Pán mu dal za úkol krmit ovce a pečovat o ně.

Není to charakteristika víry? Může selhat, když stojí odděleně od Pánovy lásky, ale když je znovu oživena, učí a posiluje církev. Víra bez lásky je slabá a představuje ji Peterovo popření. Pravou víru, která může vést a poučovat církev, představuje Pánovo pověření Petra.

Aby byla víra živá a hodnotná, musí stát s láskou. To se ukazuje v dialogu u moře. Pán se neptal dvakrát, ale třikrát: „Miluješ Mě?“ Pokud víra nemá v sobě lásku k Pánu a není oživena láskou, nemůže sloužit ani poučovat církev. Pravda musí pramenit z dobra lásky.

To, co se říká o Petrovi, platí i pro každého z nás. Všichni jsme Pánovými učedníky, a proto by se Pán mohl každého z nás zeptat: „Miluješ mě?“ Posílili jsme svou víru nasloucháním tomu, co Pán učí, a tím, že to praktikujeme? Pokud ne, náš duchovní život zestárne, ztvrdne v pouhé tradiční vzorce a nakonec zemře.

Pán má také na starosti každého z nás: „Nakrm mé beránky,“ „Chovej mé ovce“, „Nakrm mé ovce“. Na tomto náboji je dokončen kruh života. Naše víra musí být nejen z lásky, ale musí také vypadat jako užitek. Krmení a péče, které bylo Petrovi řečeno, znamenají použití, která mají dělat ti, kdo mají víru. Láska k Pánu existuje a je nám řečeno, že se používá spojení Pána s osobou (viz Božská moudrost 11: 3).

Pravá víra hledá vyjádření v životě lásky a tam, v akci, najde trvalost a stabilitu. Když víra je pouze nápad, bez následných akcí, je to jako chvála Petra, když řekl:

„Jsem připraven jít s Tebou do vězení i na smrt“ (Lukáš 22:33).

Tato víra mu ve zkoušce ve skutečnosti selhala. Na druhé straně je tím potvrzena, posílena a přetrvává víra, která přináší ovoce v skutcích lásky.

Pánův poplatek Petrovi na počátku křesťanské církve je také provizí pro každého, kdo má víru v Pána. Máme-li v této víře setrvat a posílit ji, musíme ji uplatňovat v dílech lásky.

Potom, až přijde čas, aby se nás Pán zeptal: „Miluješ mě?“, Budeme skutečně schopni odpovědět: „Ano, Pane, víš, že tě miluji.“

(Odkazy: Jan 21:15-16; Lukáš 22:31-33)