Bible

 

Mateo 2

Studie

   

1 Kaj kiam Jesuo estis naskita en Bet-Lehxem de Judujo en la tempo de la regxo Herodo, jen sagxuloj el la oriento venis al Jerusalem, dirante:

2 Kie estas tiu, kiu estas naskita Regxo de la Judoj? cxar ni vidis lian stelon en la oriento, kaj venis, por adorklinigxi al li.

3 Kaj kiam la regxo Herodo tion auxdis, li maltrankviligxis, kaj la tuta Jerusalem kun li.

4 Kaj kunveniginte cxiujn cxefpastrojn kaj skribistojn de la popolo, li demandis al ili, kie la Kristo devas naskigxi.

5 Kaj ili diris al li:En Bet-Lehxem de Judujo, cxar per la profeto estas skribite jene:

6 Kaj vi, ho Bet-Lehxem, lando de Judujo, Neniel estas plej malgranda inter la regantoj de Judujo; CXar el vi venos reganto, Kiu pasxtos Mian popolon Izrael.

7 Tiam Herodo sekrete venigis la sagxulojn, kaj precize sciigxis de ili pri la tempo, kiam aperis la stelo.

8 Kaj li sendis ilin al Bet-Lehxem, dirante:Iru kaj elsercxu zorge pri la knabeto; kaj kiam vi lin trovos, sciigu al mi, por ke mi ankaux venu kaj adorklinigxu al li.

9 Kaj auxdinte la regxon, ili ekvojiris; kaj jen la stelo, kiun ili vidis en la oriento, antauxiris ilin, gxis gxi venis kaj staris super la loko, kie estis la juna knabeto.

10 Kaj vidante la stelon, ili gxojis kun tre granda gxojo.

11 Kaj veninte en la domon, ili vidis la knabeton kun lia patrino Maria, kaj adorklinigxis al li; kaj malferminte siajn trezorojn, ili faligis sin kaj prezentis al li donacojn:oron kaj olibanon kaj mirhon.

12 Kaj avertite de Dio en songxo, ke ili ne iru returne al Herodo, ili foriris per alia vojo al sia lando.

13 Kaj post ilia foriro jen angxelo de la Eternulo aperis en songxo al Jozef, dirante:Levigxu, kaj prenu la knabeton kaj lian patrinon, kaj forrapidu en Egiptujon, kaj restu tie, gxis mi parolos al vi; cxar Herodo sercxos la knabeton, por lin pereigi.

14 Kaj li levigxis, kaj prenis la knabeton kaj lian patrinon nokte, kaj migris en Egiptujon,

15 kaj restis tie gxis la morto de Herodo; por ke plenumigxu tio, kion la Eternulo parolis per la profeto, dirante:El Egiptujo Mi vokis Mian filon.

16 Tiam Herodo, ekvidinte, ke li estas trompita de la sagxuloj, tre koleris; kaj sendinte, li mortigis cxiujn knabojn en Bet-Lehxem kaj en cxiuj gxiaj cxirkauxajxoj, havantajn du jarojn aux malpli, laux la tempo, pri kiu li precize sciigxis de la sagxuloj.

17 Tiam plenumigxis tio, kio estis dirita per la profeto Jeremia, nome:

18 Vocxo estas auxdita en Rama, GXemado kaj maldolcxa plorado, Rahxel priploras siajn infanojn, Kaj sxi ne volas konsoligxi, cxar ili forestas.

19 Sed kiam Herodo mortis, jen angxelo de la Eternulo aperis en songxo al Jozef en Egiptujo, dirante:

20 Levigxu, kaj prenu la knabeton kaj lian patrinon, kaj iru en la landon de Izrael; cxar mortis tiuj, kiuj atencis la vivon de la knabeto.

21 Kaj li levigxis, kaj prenis la knabeton kaj lian patrinon, kaj venis en la landon de Izrael.

22 Sed kiam li auxdis, ke Arhxelao regxas en Judujo anstataux sia patro Herodo, li timis iri tien; kaj avertite de Dio en songxo, li fortiris sin en la regionojn de Galileo,

23 kaj venis al kaj logxis en urbo nomata Nazaret, por ke plenumigxu tio, kio estis dirita per la profetoj, ke li estos nomata Nazaretano.

   

Komentář

 

Zkoumání významu Matouše 2

Napsal(a) Ray and Star Silverman (strojově přeloženo do čeština)

The wise men follow a star to Bethlehem, to visit the Christ child, in this painting by Leopold Kupelweiser.

Kapitola 2.

Až se Ježíš narodil

---

1. A když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, přišli mudrci od východu do Jeruzaléma,

2. Říká: „Kde je ten, který se narodil jako král Židů? Vždyť jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit."

3. Když to uslyšel, rozrušil se král Herodes a s ním celý Jeruzalém.

4. A když shromáždil všechny velekněze a zákoníky lidu, zeptal se jich, kde se má narodit Kristus.

5. Řekli mu: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno od proroka:

6. ‚A ty Betléme, [ze] judské země, v žádném případě nejsi nejmenší mezi judskými místodržiteli, neboť z tebe vyjde místodržitel, který bude pást můj lid Izrael.‘“

7. Potom se jich Herodes soukromě volal mágy a přesně se jich zeptal, kdy se hvězda objevila.

8. A poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a hledejte horlivě dítě; a až ho najdete, oznamte mi to, abych i já mohl přijít a poklonit se mu."

9. A když uslyšeli krále, vyšli; a hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, dokud nepřišla a nestála nad místem, kde bylo dítě.

10. A když viděli hvězdu, zaradovali se radostí neobyčejně velikou.

11. Když vešli do domu, našli děťátko s Marií, jeho matkou, padli na zem a klaněli se mu; otevřeli své poklady a obětovali Mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.

12. Když byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi, odešli do své země jinou cestou.

13. A když odešli, hle, anděl Páně se zjevuje ve snu Josefovi a říká: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; protože Herodes se chystá hledat to malé dítě, aby ho zničil."

14. A když vstal, vzal v noci dítě a jeho matku a odešel do Egypta,

15. A byl tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo, co oznámil Pán ústy proroka: "Z Egypta jsem povolal svého Syna."

16. Když Herodes viděl, že se mu mudrci posmívali, velmi se rozhněval a poslal a pobil všechny chlapce, kteří byli v Betlémě a ve všech jejích končinách, od dvou let a méně, podle času, který přesně se zeptal mágů.

17. Tehdy se splnilo, co oznámil prorok Jeremiáš:

18. “Hlas byl slyšen v Rámovi, nářek a pláč a mnoho vytí, Ráchel pláče [pro] její děti; a nechtěla se nechat utěšit, protože oni nejsou."

19. A když Herodes zemřel, hle, anděl Páně se zjevil ve snu Josefovi v Egyptě,

20. Říci: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země Izraele; neboť zemřeli ti, kteří hledali duši malého Dítěte."

---

Josefův boj v sobě samém – o to, zda přijmout Marii a dítě či nikoli – představuje duchovní boj, který musí každý z nás podstoupit v průběhu své regenerace. Jedna věc je přijmout Pána v porozumění (reprezentovaného Josefem), ale úplně jiná je dovolit Mu, aby nařídil věci naší vůle – reprezentované andělem, který říká Josefovi, aby si vzal Marii za manželku. Toto je zuřivější bitva, která nyní začíná „po narození Ježíše“.

Antagonistou je Herodes, král Judeje v době Ježíšova narození. Herodes, spokojený a jistý ve své roli nejvyššího vládce země, je hluboce znepokojen zprávou mudrců, kteří říkají: „Kde je ten, kdo se narodil jako král Židů? Duchovně, Herodes, jako král Izraele, představuje totální sebepohlcení, naši zkaženou dědičnou vůli, která se ustanovila jako vládce našich životů. Toto je náš stav po čtrnácti generacích zajetí v Babylonu – stav, ve kterém nás řídí naše nejzákladnější emoce: chamtivost, ovládání, hněv, strach, nenávist a žárlivost. Můžeme si být jisti, že kdykoli se ocitneme v takovém stavu, Herodes sedí pohodlně a bezpečně na svém trůnu. Je to tyranský vládce, snadno ohrožený, ale ne snadno sesadit z trůnu. Jeho motivující silou je zničit Pána v nás – dokonce i při Jeho narození – spíše než se vzdát své kontroly nad námi.

Bůh ví, že potřebujeme božskou ochranu před Herodovým hněvem, který představuje naši sobkou touhu ovládat. Bůh proto promlouvá k Josefovi (stejně jako k nám) ve snu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepřinesu zprávu; neboť Herodes se chystá hledat dítě, aby ho zničil“ (2:13).

Egypt byl v té době světovým centrem vzdělávání a učení. Vzkvétala medicína, matematika, poezie a mnoho dalších oborů. Ježíšův útěk do Egypta tedy představuje potřebu základního vzdělání, kterou všichni z nás máme, nejen standardní tři „R“ (čtení, „ritmetika a „ritmetika), ale také čtvrté „R“ – základy náboženství. .

Náboženská pravda, zvláště ta nejzákladnější, nás může pomoci bránit proti nájezdům Heroda – despoty naší nižší přirozenosti, nelítostného tyrana, který se snaží zavraždit vše, co je v nás pravdivé, dokonce i na jeho nejnevinnějším začátku. To je znázorněno Herodovým masakrem mužských dětí v Betlémě a okolí: „Když Herodes viděl, že se mu posmívali mudrci, velmi se rozhněval; a poslal a zabil všechny děti mužského pohlaví, kteří byli v Betlémě a ve všech jeho oblastech, od dvou let a mladší“ (2:16; zvýraznění přidáno).

Název „Betlém“ pochází ze dvou hebrejských slov: „Beth“ znamená „dům“ a „lechem“ znamená „chléb“. Betlém tedy znamená „Dům chleba“ – místo duchovní výživy. V kontextu této epizody Herodovo zničení všech dvouletých a mladších dětí z Betléma představuje, jak zlé sklony mohou zničit naše nejranější touhy dozvědět se pravdu. Tyto nejranější touhy získat poznání pravdy jsou symbolizovány dětmi mužského pohlaví z Betléma. Kdykoli upadneme do stavu cynismu a skepse, odmítáme se učit nebo důvěřovat jednoduchému učení Slova, kdykoli se ocitneme bez touhy hledat pravdu a kdykoli nás rozptýlení světa odvádí od hledání moudrosti, můžeme vědět, že „Herodes“ povstal v našich srdcích. Začal masakr. „Herodes v nás“ se snaží zavraždit nevinné a něžné vlastnosti, které se zrodily v našem nebeském Betlémě.

Ale pokud utečeme a zůstaneme v Egyptě (jako to dělá Ježíš), budeme chráněni. Je to místo, kde začíná naše poučení. To je dočasná, ale podstatná část našeho duchovního rozvoje; dočasné, protože se nakonec musíme vrátit do země Kanaán, kde bude pravda aplikována na naše životy; a zásadní, protože tyto základní, přirozené pravdy jsou jedinými prostředky, kterými můžeme být připraveni přijímat vyšší vhledy, které budou nakonec proudit shůry. 1

Pro většinu z nás může období našeho poučování o základních pravdách trvat mnoho let, dlouho do dospívání a dále. Ve skutečnosti to vlastně nikdy nekončí. Po celý život budeme pokračovat v získávání znalostí, jak světských, tak duchovních. Jakoby „sestoupíme do Egypta“. A když to budeme dělat, učit se pravdě a vkládat ji do našich životů, začneme vidět, jak se doslovná učení písem „otevřou“ jako mraky a odhalují stále více vnitřních pravd, které obsahují.

V Ježíšově případě byl tento proces získávání základní pravdy mnohem rychlejší. I když nám Matouš neříká, jak dlouho Ježíš zůstal v Egyptě, můžeme s jistotou předpokládat, že byl ještě docela mladý, když odcházel, protože k Josefovi přišel ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matce a jdi do izraelské země, protože ti, kdo hledali duši dítěte, jsou mrtví“ (2:20; zvýraznění přidáno).

Vyrůstal v Nazaretu

---

21. I vstal, vzal dítě a jeho matku a přišel do izraelské země.

22. A uslyšev, že Archelaos kraluje v Judeji místo svého otce Heroda, bál se tam jíti; ale varován ve snu, odešel do končin Galileje.

23. A když přišel, usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co oznámili proroci, že bude nazýván Nazaretským.

---

Nakonec se Josef, Marie a malé Dítě rozhodnou vrátit do Judeje. To představuje další krok na naší duchovní cestě. Jakmile jsme se naučili jednoduché, základní, nejdoslovnější pravdy Slova (pobyt v Egyptě), je čas vrátit se do Judeje. Je čas nechat se dále poučit a vidět, co je vnitřně skryto v literě Slova. To je nezbytný krok v duchovním rozvoji každého člověka. Písmeno Slova slouží jako doslovná historie lidí a míst; je to úvod do základní pravdy. Neodhaluje však úplné detaily naší duchovní cesty ani neposkytuje druh rozlišování, který potřebujeme pro zušlechťování našich duší. Ještě ne, ale to určitě přijde, až budeme připraveni přijmout další instrukce.

Mezitím, jak božské vyprávění pokračuje, je Joseph „ve snu varován Bohem“, že ještě není čas vrátit se do jejich domova. I když je Herodes mrtvý, jeho syn je stále u moci. A tak Maria, Josef a dítě odbočili do galilejského kraje, do města zvaného Nazaret. Toto je další krok na cestě duchovního rozvoje. V jazyce posvátných písem by se to dalo nazvat „vyrůstal v Nazaretu.

Co to ale znamená „vyrůstat v Nazaretu“?

Nazaret Galilejský byl primitivní region obývaný převážně farmáři, rybáři a nevzdělanými obchodníky, kteří věděli velmi málo o teologii nebo zákonech chrámu.

Na rozdíl od vzdělaných (ale pomýlených) náboženských vůdců v Judeji nebyli obyvatelé Galileje součástí tehdejšího náboženského establishmentu. Přestože silně věřili v Boha, neznali hlavní nauky, které učili náboženští vůdci, ani tradice chrámových autorit. A přesto je prostá víra v Boha často lepší než složitější systém víry založený na lidském rozumu spíše než na božském zjevení. V tomto ohledu se „učený svět“ často dívá svrchu na lidi, kteří v jednoduchosti věří, že existuje Bůh a že Bůh je dobrý. 2

Prostí, pracovití a dobří lidé z Nazareta proto symbolizují pokoru a jednoduchost, kterou potřebujeme, abychom věřili v Boha a žili podle Jeho učení. Je pozoruhodné, že téměř všichni první učedníci pocházeli z Galileje. Nebylo to jejich teologické vzdělání, díky kterému byli vnímaví k Ježíšovu učení – protože měli velmi málo. Ve skutečnosti by se dalo říci, že to byla absence teologického vzdělání – nebo přesněji nepřítomnost falešné a zavádějící teologie –, která je učinila vnímavými k Ježíšovým slovům. 3

Galilea a město Nazaret, které se nacházelo v oblasti Galileje, tedy představují prostotu srdce a dobrotu života, která může přijmout Boha otevřeně bez skepticismu a negativity. Protože jejich náboženské zásady jsou jednoduché a nekomplikované – miluj Boha, miluj bližního svého – mohou tito lidé přijímat Ježíšovo učení rychle a s radostí. To vše je obsaženo v biblickém prohlášení, že Ježíš vyrostl v galilejském Nazaretu, v „zemi pohanů“. 4 Tato slova hovoří o stavu v nás, „kde Ježíš vyrůstá“ – stavu, ve kterém jsme ochotni jednoduše, nekriticky as radostí přijímat základní pravdy.

Jak uvidíme později ve vyprávění, skutečnost, že Ježíš vyrůstá v Nazaretu, v zemi pohanů, bude stíhána proti němu. Náboženští vůdci Ho budou považovat za chudého a nevzdělaného, nevycvičeného ve svých náboženských zásadách, a proto neschopného porozumět nebo sdělit duchovní pravdu komukoli. A přesto, když tato epizoda končí, dozvídáme se, že Jeho vyrůstání v Nazaretu je naplněním proroctví, protože čteme: „A přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno proroci, ‚Bude se mu říkat Nazaretský‘“ (2:23).

Když přemýšlíme o tomto zázračném okamžiku v raném životě Ježíše, je zřejmé, že tyto jednoduché, nejzákladnější pravdy, které se učíme (Egypt), musí být chráněny na místě prosté důvěry a čisté víry (Nazaret Galilejský). Toto je nezbytná fáze, ve které se mohou rané pravdy z litery Slova prohlubovat a rozvíjet. To je důvod, proč cítíme přirozenou touhu chránit nevinnost dětí před ničivými vlivy – Heroda a Herodova syna. A stejné je to s každým z nás, když se učíme nové pravdě z litery Slova a necháváme ji vyrůst v nás ve stavu prosté víry.

Poznámky pod čarou:

1Arcana Coelestia 1462:6: “Že Pán, když bylo nemluvně přivedeno do Egypta, znamenal totéž, co zde znamená Abram [učení o pravdách z litery Slova]; a stalo se to z dalšího důvodu, aby mohl splnit všechny věci, které o Něm byly zastoupeny. Stěhování Jákoba a jeho synů do Egypta v nejhlubším smyslu představovalo první pokyn Páně v poznání ze Slova. Viz také Vysvětlená Apokalypsa 654.

2Vysvětlení apokalypsy 447:5: “Galilea znamená založení církve s pohany, kteří jsou v dobrém životě a kteří přijímají pravdy."

3Arcana Coelestia 4760:4: “Je dobře známo, že vzdělaní mají v posmrtném životě méně víry než prostí a že obecně vidí božské pravdy méně jasně než prostí. Důvodem je, že konzultují fakta, kterých mají větší nadbytek než ostatní, s negativním postojem, a tím v sobě ničí jakýkoli náhled získaný z vyšší nebo niternější pozice. Jakmile je toto zničeno, nevidí už nic ve světle nebes, ale ve světle světa; fakta totiž existují ve světle světa, a pokud nejsou osvětlena nebeským světlem, přinášejí temnotu, jakkoli odlišná se jim může zdát. To byl důvod, proč prostí věřili v Hospodina, ale ne zákoníci a farizeové, kteří byli v tomto národě vzdělaní."

4Vysvětlená Apokalypsa 730: “Pohané znamenají ty, kdo jsou v nevědomosti o pravdě, a přesto jsou v dobrém životě podle svého náboženského principu, z něhož mají touhu po pravdách.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7950

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7950. 'Even to the firstborn of the prisoner who was in the dungeon' means falsified truths of faith that occupy the last place of all. This is clear from the meaning of 'the firstborn in the land of Egypt' as faith separated from charity, as just above in 7948, and so also falsified truth of faith, dealt with below; and from the meaning of 'the prisoner who is in the dungeon' as those who occupy the last place of all, for his firstborn is placed at the opposite end of the scale from 'Pharaoh's firstborn who was to sit on his throne', which means falsified truth of faith that occupies the first place, 7779, 7949. 'The prisoner who is in the dungeon' is used to mean in the spiritual sense closest to the actual words one who thinks only on the level of his physical senses, and so is in utterly thick darkness so far as matters of truth and good are concerned; for he does not even possess the ability to perceive, as those who think on a more internal level of the senses do. This is the reason why those who occupy the last place of all are meant.

[2] The reason why 'the firstborn in the land of Egypt' means falsified truth of faith is that 'the firstborn of Egypt' is faith separated from charity, 7948; and those with this kind of faith are in nothing but complete and utter darkness so far as truths of faith are concerned. They cannot be in any light, and so cannot at all perceive what truth is or whether something is true. This is because all spiritual light comes from the Lord through good, that is, through charity. For the good of charity is like a flame from which light radiates, since good comes of love, and love is spiritual fire, the source of enlightenment. Anyone who imagines that people leading an evil life can also receive enlightenment in the truths of faith is very much mistaken. Their state may be such that they are able to produce proofs, that is, they may be able to prove the teachings of their Church, sometimes with skill and ingenuity; yet they are not able to see whether the things they prove are true or not. The fact that even falsity can be proved so adroitly that it seems to be the truth, and that a person is wise not when he can prove that something is right but when he can see whether it is, see 4741, 5033, 6865, 7011, 7680.

[3] Therefore a person whose life is sunk in evil is steeped in falsity arising from his evil; and no matter how well he knows what is true he does not believe it. Sometimes he thinks he does, but he is mistaken. He will be allowed to know in the next life that he does not believe it, when his perceiving is made to conform to his desiring. When that is done he will disown the truth, oppose it, and spurn it, and will acknowledge its opposite - falsity - as the truth. This now explains why those who are governed by faith separated from charity cannot help falsifying the truths of faith.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.