Bible

 

Mateo 10

Studie

   

1 Kaj li alvokis al si la dek du discxiplojn, kaj donis al ili auxtoritaton super malpuraj spiritoj, por elpeli ilin, kaj por sanigi cxian malsanon kaj cxian malfortajxon.

2 Kaj la nomoj de la dek du apostoloj estas jenaj:la unua, Simon, kiu estis nomata Petro, kaj lia frato Andreo, Jakobo, filo de Zebedeo, kaj lia frato Johano,

3 Filipo kaj Bartolomeo, Tomaso, kaj Mateo, impostisto, Jakobo, filo de Alfeo, kaj Tadeo,

4 Simon, la Fervorulo, kaj Judas Iskariota, kiu ankaux perfidis lin.

5 CXi tiujn dek du Jesuo forsendis, kaj ordonis al ili, dirante: Ne iru sur vojon de nacianoj, kaj ne eniru en urbon de Samarianoj;

6 sed iru prefere al la perditaj sxafoj de la domo de Izrael.

7 Kaj dum vi iros, prediku, dirante:La regno de la cxielo alproksimigxis.

8 Malsanulojn sanigu, mortintojn levu, leprulojn purigu, demonojn elpelu:donace vi ricevis, donace donu.

9 Ne provizu oron nek argxenton nek kupron en viajn zonojn,

10 nek saketon por vojagxo, nek du tunikojn, nek sxuojn, nek bastonon; cxar la laboranto meritas sian nutrajxon.

11 Kaj en iu ajn urbo aux vilagxo, en kiun vi eniros, demandu, kiu tie estas inda; kaj logxu tie, gxis vi foriros.

12 Kaj venante en la domon, salutu gxin.

13 Kaj se la domo estas inda, via paco venu sur gxin; sed se gxi ne estas inda, via paco revenu al vi.

14 Kaj se iu ne akceptos vin, nek auxskultos viajn vortojn, tiam forirante el tiu domo aux tiu urbo, deskuu la polvon de viaj piedoj.

15 Vere mi diras al vi:Pli elporteble estos por la lando de Sodom kaj Gomora en la tago de jugxado, ol por tiu urbo.

16 Jen mi forsendas vin kiel sxafojn meze de lupoj; estu do prudentaj kiel serpentoj, kaj simplaj kiel kolomboj.

17 Sed gardu vin kontraux la homoj; cxar ili transdonos vin al sinedrioj, kaj en siaj sinagogoj ili vin skurgxos;

18 kaj antaux provincestrojn kaj regxojn vi estos kondukitaj pro mi, por atesto al ili kaj al la nacianoj.

19 Sed kiam ili transdonos vin, ne zorgu, kiel aux kion vi parolos; cxar estos donita al vi en tiu horo tio, kion vi parolos.

20 CXar parolas ne vi, sed la Spirito de via Patro parolas en vi.

21 Kaj frato transdonos fraton al morto, kaj patro filon; kaj infanoj ribelos kontraux gepatroj kaj mortigos ilin.

22 Kaj vi estos malamataj de cxiuj pro mia nomo; sed kiu persistos gxis la fino, tiu estos savita.

23 Kaj kiam oni vin persekutos en unu urbo, forkuru en alian; cxar vere mi diras al vi:Vi ne trairos la urbojn de Izrael, antaux ol venos la Filo de homo.

24 Discxiplo ne estas super sia instruanto, nek sklavo super sia sinjoro.

25 Suficxas por la discxiplo, ke li estu kiel lia instruanto, kaj la sklavo, kiel lia sinjoro. Se oni nomis la dommastron Baal-Zebub, kiom pli ankaux liajn domanojn!

26 Tial ne timu ilin, cxar nenio estas kovrita, kio ne estos elmontrita, kaj nenio kasxita, kio ne estos konigita.

27 Kion mi diras al vi en la mallumo, tion parolu en la lumo; kaj kion vi auxdas en la orelon, tion proklamu sur la tegmentoj.

28 Kaj ne timu tiujn, kiuj mortigas la korpon, sed ne povas mortigi la animon; sed prefere timu Tiun, kiu povas pereigi kaj animon kaj korpon en Gehena.

29 CXu oni ne vendas du paserojn por asaro? tamen unu el ili ne falos teren sen via Patro;

30 sed ecx la haroj de via kapo estas cxiuj kalkulitaj.

31 Tial ne timu; vi valoras pli, ol multaj paseroj.

32 CXiun do, kiu konfesos min antaux homoj, mi ankaux konfesos antaux mia Patro, kiu estas en la cxielo.

33 Sed kiu malkonfesos min antaux homoj, tiun mi ankaux malkonfesos antaux mia Patro, kiu estas en la cxielo.

34 Ne supozu, ke mi venis, por enkonduki pacon sur la teron; mi venis, por enkonduki ne pacon, sed glavon.

35 CXar mi venis, por kontrauxmeti viron kontraux lian patron, kaj filinon kontraux sxian patrinon, kaj bofilinon kontraux sxian bopatrinon;

36 kaj la domanoj de homo estos liaj malamikoj.

37 Kiu amas patron aux patrinon pli ol min, tiu ne estas inda je mi; kaj kiu amas filon aux filinon pli ol min, tiu ne estas inda je mi.

38 Kaj kiu ne prenas sian krucon kaj sekvas post mi, tiu ne estas inda je mi.

39 Kiu trovas sian vivon, tiu gxin perdos; kaj kiu perdas sian vivon pro mi, tiu gxin trovos.

40 Kiu vin akceptas, tiu min akceptas; kaj kiu min akceptas, tiu akceptas Tiun, kiu min sendis.

41 Kiu akceptas profeton en la nomo de profeto, tiu ricevos rekompencon de profeto; kaj kiu akceptas justulon en la nomo de justulo, tiu ricevos rekompencon de justulo.

42 Kaj kiu trinkigos nur tason da malvarma akvo al unu el cxi tiuj malgranduloj en la nomo de discxiplo, vere mi diras al vi, tiu neniel perdos sian rekompencon.

   

Komentář

 

Duše a její pravdy

Napsal(a) Peter M. Buss, Sr. (strojově přeloženo do čeština)

DUŠE A JEJÍ PRAVDY

Adresa od Rt. Rev. Peter M. Buss, Všeobecné církevní vzdělávací radě, 23. června 2004

Jak dokazujete náboženské pravdy? Neexistuje žádný důkaz. Nemůžete vidět Boha, navštívit posmrtný život, dokázat, že manželská láska je věčná, že duše mužů a žen jsou věčně odlišné a dokonale se doplňují.

Jak dospělí vědí, že je to pravda? Nejhlubší odpovědí je, že existuje poselství zevnitř, z našich duší, které nám umožňuje vidět, že pravda je pravdivá.

Jak si vybíráme, co je dobré? Jaká moc nás může přimět, abychom zvolili nepohodlné dobro před mnohem pohodlnějším zlem? Co způsobuje, že se matka probouzí z vyčerpaného spánku pláčem dítěte a jde mu na pomoc? Co způsobuje, že normálně sobecký muž je pro ztrápeného přítele velmi nepohodlný? Nejhlubší odpovědí je, že duše nám dává svobodu činit tato rozhodnutí a inspiruje touhu učinit správnou volbu.

Jak malé děti reagují na pravdy a vidí, že jsou dobré? No, mohli bychom říci, že mají tendenci věřit tomu, co jim říkají důvěryhodní dospělí. Skutečný. Nebo můžeme říci, že jim andělé dávají potěšení z pravd. Velmi pravdivé. Ale to nejhlubší tajemství leží v jejich vlastních duších. Věc, kterou Spisy nazývají intelektuální pravdou nebo nebeskou pravdou, je, že k nim mluví, když slyší pravdu, kterou mluví jejich učitelé. Vnímání je učí.

Co myslíme tou duší?

Obecně se latinské slovo vztahuje na to, co žije, a tedy často na ducha, který žije po smrti (Božská Láska a Moudrost 394; srov 379; 383). V jedné pasáži Spisy říkají, že duše něčeho je právě to, co tomu dává život. Duše těla je tedy jeho duchem, neboť z toho tělo žije. Ale duše ducha je ještě více vnitřní život, z něhož má moudrost a porozumění (Nebeská tajemství 2930).

Způsob, jakým plánuji použít tento termín, je ten, že duše je naší nejniternější částí, tím nezvratným vstupem Pána do nás. Toto je způsob, jakým se tento termín používá velmi často, jako například v následující pasáži. Každý člověk se skládá ze tří složek, které v něm následují za sebou: duše, mysl a tělo. To nejniternější je jeho duše. Střední je jeho mysl. A tím nejvzdálenějším je jeho tělo. Vše, co do člověka proudí od Pána, proudí nejprve do jeho nejvnitřnější složky, kterou je duše, a odtud sestupuje do jeho mezilehlé složky, kterou je mysl, a skrze to do jeho nejvzdálenější složky, kterou je tělo (Manželská láska 101; srov. 158, 206, et al).

Stupně stvoření

V The Arcana Coelestia jsou tři úžasné pasáže, které hovoří o způsobu, jakým Pán vytváří lidský život na různých úrovních, a jak se jim přizpůsobuje. Následující diagram je výkladem Nebeská tajemství 1999, 7270, 8443.

ŠEST STUPŇŮ BOŽSKÉ PRAVDY VE STVOŘENÍ: JAKÝ STUPEŇ MYSLI JE V KAŽDÉM

PRVNÍ: V prvním zářivém pásu, nad nebesy | Lidské nitro neboli duše

DRUHÝ: V druhém zářivém pásu, nad nebesy | Pravda z vnitřní, neboli intelektuální pravdy. Ne při vědomí

TŘETÍ: V nebeském nebi | Nebeský nebo nejvnitřnější racionální

ZA ČTVRTÁ: V duchovním nebi | Duchovní neboli vnitřní racionální

PÁTÁ: V přírodním nebi | Skutečné přirozené racionální nebo vnější racionální

ŠESTÁ: Na zemi – konkrétně ve Slově a tím i v církvi | Přírodní, rozdělené do tří stupňů nebo rovin:

A. Pouze přirozené racionální

B. Střední přírodní

C. Smyslné

Spisy učí, že Božské proudění od Pána je zpočátku příliš plné lásky a moudrosti, než aby je přijala jakákoli vědomá myšlenka a pocit. Proto v nebi lidských vnitřností (Nebeská tajemství 1999) nebo dva zářivé pásy kolem duchovního slunce (Nebeská tajemství 7270) existují stupně života, které nejsou vědomé, ale skrze které do nás Pán působí. To jsou říše duše.

Duše je nejvnitřnějším příbytkem Pána v nás. Je vyrobena z vyšších duchovních substancí, a tak dostává příliv přímo od Boha (Styk duše s tělem 8). Je nad vědomím. Právě do duše nejprve proudí milostná láska a moudrost nebo dobro a pravda od Pána. Jsou nepostřehnutelné, a proto nevyslovitelné, jsou potěšením míru a zároveň nevinnosti. Ve svém sestupu se stávají stále více vnímatelnými – ve vyšších oblastech mysli jako požehnání, v nižších jako štěstí a v ňadrech jako slasti z nich (Manželská láska 69. Viz také Manželská láska 16, 46, 69, 183, 203, 236, 302).

Důležité je, že existuje toto posvátné místo, kde se nás Pán může dotknout a my to nemůžeme zkazit. Duše je k obrazu a podobě Boží. Božská pravda proudící z Něho vstupuje do duše a způsobuje, že duše je taková, jaká je (Arcana Coelestia 6115:3). Je to láska a moudrost od Pána v nás (Božská Láska a Moudrost 395).

Je to duše, která tvoří tělo. Přemýšlejte o neuvěřitelném způsobu, jakým tělo funguje - skoro jako by bylo moudré samo od sebe. Spisy to popisují takto: Pokud duše v universální a v jednotném čísle nevtékala do vnitřností těla, nemohlo by se v těle nic odehrávat s řádem a pravidelností; ale když duše proudí jednotlivě, a tedy univerzálně, pak jsou všechny věci uspořádány jakoby samy od sebe (Arcana Coelestia 6338:2; srov Arcana Coelestia 3570:4; 4727:2; Božská Láska a Moudrost 269). Tak je do duše implantována manželská láska (Manželská láska 46, 69, 183, 203, 236, 302). Je-li to pravda, je to ve své duchovní svatosti a čistotě touha proudit dolů do našich myslí a těl (Manželská láska 482). Neboť genezí manželské lásky je sňatek dobra a pravdy, a ty jsou v duši jedno. Jsou odděleni teprve tehdy, když sestupují níže do mysli, a jsou znovu začleněni do těch, kteří následují Pána (Styk duše s tělem 8E).

Duše není život sám, ale první schránka (Nebeská tajemství 1999, 1940; 2004; 2019; 2025:4). Dává nám život, jako by byl náš vlastní (Arcana Coelestia 1594:5). Duše je formou všech věcí týkajících se lásky a všech věcí týkajících se moudrosti. Jelikož je to nejniternější člověk, je to člověk sám, a proto jeho podoba je lidskou formou ve vší plnosti a dokonalosti. Přesto to není život, ale nejbližší schránka života od Boha, a tedy Boží příbytek (Manželská láska 315).

Všechna láska a všechna moudrost....

Proto je duše nanejvýš milující a nejmoudřejší. Veškerá láska, které jsme schopni, se zapsala do našich duší. Tato láska má v sobě pravdu, snoubící se s ní. Říká se tomu nebeská pravda a je ve Slově zastoupena Sárou, zatímco Abraham představuje nebeské dobro. Nebeská pravda je prý krása sama (Nebeská tajemství 1470; srov 1598).

Tato moudrost lásky – i když oddělená, jak plyne dolů (viz Styk duše s tělem 8) - neustále hledat v mysli příležitost k přijetí. Neboť dokud ji dobrovolně nepřijmeme, láska z duše není naše, ale je v potenciálu.

Co tedy od duše přijímáme? Spisy objasňují, že schopnost být člověkem pochází odtud a z ní plynou dvě schopnosti, které tvoří lidskost – svoboda a racionalita. Kromě toho všechny slasti vyvěrají z duše, neboť Pán je skrze duši aktivuje (Manželská láska 461). Jinak by nebylo potěšení v mysli a těle.

A co naše přijímání pravdy? Živá pravda je z duše. Vědění a vzpomínky nejsou pravda, říkají Spisy, jsou to schránky živé pravdy, která proudí zevnitř (Nebeská tajemství 1469). A zvláště se duše raduje z nejhlubších pravd – o Pánu a Jeho království, o lásce k Němu a lásce vzájemné. Tyto pravdy, říká Pán, se stanou šťastnými ve vnitřním člověku a rozkošnými ve vnějším člověku (Nebeská tajemství 1470; srov 1495).

Stručně řečeno, duše neustále hledá domov pro své lásky a vhledy v mysli. Za tím účelem vtéká do pravých náklonností a oživuje je a do poznání, které je pravé a dává jim život. To je význam silného prohlášení ve Spisech, že veškeré poučení je pouze otevřením cesty pro příliv nebeských věcí. Když jsou schránky v mysli, duše proudí dolů a dává jim život (Nebeská tajemství 1495) To je základní princip naší filozofie vzdělávání. My neučíme. Otevíráme cestu pro Pána, aby učil prostřednictvím duší našich studentů.

Špatné vzdělání

Když je v mysli nepořádek, duše to nepodporuje a odděluje se od ní. Jedna pasáž jednoduše poukazuje na to, že všechny vnější lásky, pokud jsou považovány za prvořadé, se pak snaží ovládnout ty vyšší, a ty vyšší to nedovolí. Stahují se (Manželská láska 235). Duše nebude ovládána myslí, takže nemůže vysílat své zprávy, a to – děsivý a nevyhnutelný důsledek – vede k oddělení od Pána (Arcana Coelestia 1999:3). Duše se může dívat přes prsty na nepořádek v mysli a nesouhlasí s ním a nesouhlasí s ním (Nebeská tajemství 1999).

co se stane potom? Dvě věci. Za prvé, když se duše jakoby stáhne, pak už není pociťována opravdová slast. Potěšení, které pak pociťujeme, pochází z nějakého vnějšího zdroje – nikoli z pravého zdroje veškeré lásky a radosti, ale z nějakého vedlejšího nebo vedlejšího zdroje. Když nám Pán dává sílu milovat a my se rozhodneme milovat sebe nad ostatní, pak jsme odříznuti od účelu tohoto daru. Výsledkem je chlad – absence vnitřního tepla života. Jak to říkají Spisy s ohledem na manželskou lásku, touha po takové lásce v duších nemůže člověka ovlivnit a výsledkem je chlad (Manželská láska 238; 240, 236).

Je tu druhý výsledek. Protože se duše stále snaží vysílat svá poselství do mysli, dochází ke konfliktu mezi její činností a tím, co si člověk zvolil. Zlo je v rozporu s řádem a duše se neustále snaží vytvořit řád. Duše tedy neustále vysílá své poselství o nespokojenosti do mysli, a to vytváří stav neklidu a nakonec i nelibosti ve zlém, kterého si člověk vybral.

Starověký židovský básník řekl: Zlo stárne s těmi, co v něm slávy (Ecclesiasticus: Kniha Sir 11:16). Swedenborg ve svém díle „Rational Psychology“ odrážel, že duše (nebo čistý intelekt) se staví proti nepořádku nebo zlu v mysli a vytváří k tomuto zlu odpor. To se odráží v tom, že zlé slasti ztrácejí své kouzlo a lidé se noří do stále hlubších zvráceností.

Ilustrací toho je, že ďáblové z pekla si své zlo nemohou užívat dlouho. Lakomci blízko pekla předstírají, že vlastní veškeré bohatství království, ale po chvíli ztratí schopnost užívat si tuto fantazii a musí se vrátit do práce. Použitím nějakého druhu jim duše vyšle novou sílu do mysli, kterou okamžitě zvrhnou a nyní si mohou znovu užívat své špatnosti - na krátkou dobu. Pak se zase ochladí a oni se musí znovu vrátit do práce. Neboť duše může nadále posílat zprávy do jejich myslí pouze při použití (viz Manželská láska 268).

Dvě věci oddělují duši od mysli. První je nevědomost nebo nevíra. Mnohem důležitější je volba následovat lásky k sobě a ke světu, které, když je vyvedeme z pořádku, stojí proti samotnému tepu nebes – že máme milovat Pána a svého bližního (Arcana Coelestia 1594:1-3; srov. Manželská láska 236, 238, 240).

Možná by se také dalo říci, že když je nepořádek, duše vede zvenčí. Svět, který Pán stvořil, je obecně v pořádku a Slovo samotné je v naprostém pořádku, a když tyto věci přicházejí do mysli, zejména prostřednictvím zraku a sluchu (Nebeská tajemství 2557), duše je pozná. Pak člověk vidí, že jeho život a jeho pocity jsou v rozporu s tím, co se učí, a je v něm pocit strachu nebo úzkosti nebo možná deprese – což ho podněcuje k zamyšlení a možná k pokání (viz Nebeská tajemství 5470).

Důležité je uvědomit si, že duše se vždy snaží vyjádřit se v mysli a těle. Duše člověka, který je v manželství dobra a pravdy, není pouze v neustálém úsilí o spojení, ale také v neustálém úsilí být plodný a vytvářet svou podobu (Manželská láska 355). Když to jde, je klid. Pokud to nejde, pak nemůže být mír.

Aplikace do vzdělávání

Láska duše se proměnila v přirozené potěšení z učení s malým dítětem (Nebeská tajemství 1472; 1480). Je to proto, že učení je prostředkem k dosažení cíle charity. Nebo, jak říkají Spisy, učení produkuje nejprve schopnost myslet, pak schopnost vidět použití pravdy a nakonec schopnost ji používat (Nebeská tajemství 1487).

Takže malé dítě pociťuje potěšení ve vnímání věcí. Ona nebo on takovou radost neudělali. To je první dotek duše. Jak dítě roste, nalézá nevinnou radost z toho, že se natahuje ke světu, cítí, dotýká se, ochutnává, vidí, slyší. Jeho smyslová radost je z jeho duše. Učí se. Poznává věci – a je to moudrost duše, která je poznává!

Jak stárne, začíná chtít věci vědět. Rád se učí číst a psát, baví ho příběhy, které mu vyprávějí o zemích, které nikdy neviděl, o událostech, které ještě neslyšel. Představuje si věci a často žije ve světě předstíraných představ. Hraje si a rozvíjí určitý druh znalostí – nebo dovedností.

Proč se děti vyvíjejí tak, jak se vyvíjejí? Bereme to jako samozřejmost. Je to proto, že jeho duše způsobuje, že se těší z učení. Je to velmi moudré! Ví, jaké věci ještě nemůže pochopit nebo ocenit, takže z těchto věcí ještě nevzbuzuje radost. Přemýšleli jste nad tím, proč všechny děti nejeví žádný zájem o určité morální otázky, o uvažování nebo politiku, nebo dokonce o to, že v osmi letech pracují osm hodin denně, ale některé z těchto věcí se rozvinou později? No, je to částečně proto, že dítě nemá zázemí, aby mnohé z těchto věcí pochopilo, ale také proto, že duše se stará o to, aby první slasti byly na prvním místě, a je nejcitlivější na schopnost mysli na to reagovat. S neuvěřitelnou moudrostí inspiruje v každém věku tu správnou náklonnost pro růst mysli.

Tak jemně Pán nechává dětskou mysl růst. Působí na duši a způsobuje, že se vyvíjí uspořádaným způsobem. Jak znalosti naplňují mysl, mladý chlapec nebo dívka začínají být připraveni dát dohromady různá fakta, přemýšlet o nich a začít o nich uvažovat. Předtím nereflektuje. Nyní to začíná umět a sám pro sebe vyvozovat závěry. Používá tuto sílu vždy moudře? Samozřejmě ne, ale Pán působí skrze duši a skrze anděly a dobré duchy i v negativních stavech. Duše pracuje s pýchou mladého muže a dokonce s jeho zatvrzelostí, aby ho přiměla zdokonalit své uvažovací schopnosti a hledat dokonalost v jakékoli oblasti, ve které je dobrý. Pak ho to velmi pomalu ohýbá k moudrosti, pokoře a službě druhým.

Je mnoho věcí, které brání práci duše. Pokud to, co se dítě učí, není pravda nebo to, co zažívá, není dobré, pak je tu překážka v jeho práci a ono se snaží dostat jeho poselství do mysli. Na druhou stranu, když se dítě v životě učí dobré a pravdivé věci, je mezi duší a myslí krásná harmonie. Mysl dítěte roste v souladu s jeho vlastní duší. Má v sobě pravdy, kterých se duše může dotknout.

Když se díváme na určité pravdy nebo nepravdy, myslete na skutečnost, že samotná duše již zná pravdu. Je to moudré; Pán tam vložil lásku i její moudrost. Neučí přímo, ale cítí falešnost v mysli a chybí harmonie s duší, kdykoli se učí falešnost.

V tomto světě můžete chodit do školy a učit se vše o zeměpisu, přírodě a biologii a tyto studie mohou ilustrovat, jak Bůh stvořil zemi. Pokud ano, duše je potěšena, když se dítě učí těmto znalostem. Cítí v nich pravdu, podporuje je, dává dítěti hlubokou radost z jejich učení.

Můžete chodit do školy a učit se stejné věci, ale vylučují myšlenku Boha. Dávají dítěti pocit, že vesmír vznikl náhodou, že původní podoba přírody byla chaotická, neplánovaná, že poruchy přírody poukazují na tvrdost ve stvoření, nikoli na milujícího Boha. Pokud se to dítě naučí, jeho duše truchlí. Nemůže spolupracovat s myslí, jak si přeje. Jak se může duše, která je prvním Pánovým darem pro nás, radovat z poznání, která Ho popírají?

Vezměte si jiný druh nepravdy. Lidé se někdy učí, že když udělají něco špatného, Bůh hledá způsob, jak je potrestat. Pokud tedy onemocní nebo zemře někdo blízký, předpokládají, že je to proto, že se na ně Bůh rozhněval kvůli nějakému zlu a toto je jejich trest. To není pravda. Pán nevymýšlí kruté způsoby, jak potrestat své děti. Ale pokud milovaná osoba zemře při nehodě a člověk věří, že to byl Boží způsob, jak ji potrestat, existuje bariéra pro nejhlubší léčivé síly zevnitř.

Kdekoli je smutek, duše se snaží uzdravit. Jeho práce je mnohem těžší, když jsou lidé utlačováni falešnými představami. Nemá odpovídající pravdu v nižší mysli, se kterou by se dalo pracovat. Ale pokud člověk ztratí milovaného člověka a zná pravého Boha jako milujícího, milosrdného, který každou sekundu pracuje, aby přinesl dobro, i přes zlo; pokud ví, že Pán poskytuje svým věrným dětem pravé a věčné štěstí a že tragédie je jen na určitou dobu, může být uzdravena. Její duše může najít tyto pravdy, pravdy, které jsou v souladu s její vlastní moudrostí, a pomalu vnést mír zpět do mysli.

Můžeme studenta naučit zlaté pravidlo – Čiň ostatním tak, jak bys to dělal oni tobě. Ale můžeme to naučit i pozpátku. Můžeme ho přimět, aby si myslel, že být hodný k ostatním je dobrý plán, protože ostatní se k němu budou chovat slušně. Duše se nemůže radovat z takového učení; ale potěší, když se naučí, že je dobré chovat se k druhým tak, jak by chtěl, aby se on choval k němu.

Když je učení pravdivé, existuje harmonie mezi duší a myslí. Člověk má s ním mír, mír mezi jeho nejhlubší citlivostí a věcmi, které se učí. To neznamená, že nebude muset v životě bojovat v bitvách, nebo že všechno půjde hladce. Znamená to však, že ti, kdo ho učí na zemi, dělají stejný druh práce, jaký dělají nebesa a jeho vlastní duše. Usnadňují mu najít cestu do nebe a vybrat si ji sám.

A samozřejmě zázrakem Pánova oslavení je, že pravda Slova, které učinil tělem, je dokonale sladěna s tímto životem, který proudí skrze duši. Je to pravda, kterou duše uznává jako svého Boha a uctívá ji.

Proto v Nové církvi tak hluboce cítíme správné vzdělání našich dětí. Chceme spolupracovat se samotným Pánem při vedení mysli našich dětí, aby On a dětská duše a pravdy Slova a pravdy přírody byly v souladu.

Jaký vzácnější dar můžeme dát našim dětem než pravdy, kterých se duše může natáhnout a dotknout se jich? Může je to přimět k životu, udělat je rozkošnými, přimět je zesílit. Jakým lepším způsobem jim můžeme dát najevo svou lásku, než když jim dovolíme učit se věci, které potěší jejich nejhlubší bytosti a navodí harmonii mysli?

Říká se nám, že pravdy, které duše nadevše miluje, jsou ty, které učí vzájemné lásce a lásce (Nebeská tajemství 1999). To by měl být cíl ve všem, s čím je seznamujeme - protože všechny znalosti vypadají, že je milují a používají. Je to závažná výzva, protože jsme velmi obyčejní lidé, náchylní ke všem nemilosrdným selháním, která existují. Musíme se podívat na naše úsilí a na to, kolikrát se takovému ideálu nepřiblížíme a necháme se odradit. Víme, že naším cílem by mělo být, aby se vzájemná láska učila ve všem, co říkáme a děláme: to je velká výzva.

Co nevidíme, je tajemství, hluboký úspěch našeho učení, pokud jsme upřímní. Často se musí zdát, že vše, co děláme, je učíme a vyučujeme, a možná, že děti tato hluboká poselství dostanou, a možná ne. Ale jsme zvědaví, co jsme udělali, abychom ovlivnili výsledek.

Aby nás Pán povzbudil, řekl nám o neuvěřitelném účinku na mysl, pokud je to pravda, která se učí s láskou. Záleží na tom. Na tom velmi záleží, protože když učíme pravdu z lásky k pravdě a dobru, které produkuje, výsledek daleko převyšuje vše, co jsme dělali. Sdělujeme myšlenku a pocit o ní. Ale nebesa a duše a sám Pán přebírají vládu. Vezmou tuto pravdu a bezpečně ji uloží. Dávají z toho radost. Uspořádají to na správném místě mysli tak, aby tam bylo, připravené k použití ve vhodnou dobu.

Takže, když se dítě stane mladým mužem nebo ženou a rozhodne se následovat Pána, existuje bohatství, které se současnou dobou nevyrovná, aby ho urychlilo na cestě. To je to, čeho jsme součástí.

Výchova našich dětí k pravdě – jakékoli pravdě, ať přírodní či duchovní –, je-li prováděna s jemností a v oblasti vzájemné lásky, přináší ovoce, které přesahuje naše nejdivočejší sny. Existují síly mnohem mocnější než my, které to zajišťují. A máme moc – nechat naše děti unášet světem, učit se hodnotám, které jsou někdy pravdivé, někdy falešné, poznávat svět bez jakéhokoli spojení s tím, kdo stvořil svět – nebo se oddat tomu, abychom jim poskytovali pravdy, které duše se může dotknout a oživit na celou věčnost. Je to rozdíl!

To je náš sen. A když vidíme účinek na mysl těch, které učíme, nacházíme svou odměnu. Kdokoli dá jednomu z těchto maličkých jen hrnek studené vody ve jménu učedníka, vpravdě vám říkám, v žádném případě neztratí svou odměnu (Matouš 10:42).

(Odkazy: Styk duše s tělem 8)