¹ Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.

² Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:

³ Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,

⁴ Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest Země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.

⁵ (Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.

⁶ I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?

⁷ I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?

⁸ Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.

⁹ Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.

¹⁰ Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:

¹¹ Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,

¹² Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.

¹³ I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.

¹⁴ A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.

¹⁵ Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.

¹⁶ Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,

¹⁷ Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.

¹⁸ Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;

¹⁹ Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.

²⁰ I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,

²¹ A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,

²² A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.

²³ Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.

²⁴ Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.

²⁵ I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.

²⁶ Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,

²⁷ Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.

²⁸ I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,

²⁹ A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.

³⁰ Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.

³¹ I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:

³² My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.

³³ Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.

³⁴ A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,

³⁵ A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,

³⁶ A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.

³⁷ Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,

³⁸ A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.

³⁹ Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.

⁴⁰ I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.

⁴¹ Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.

⁴² Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.

¹ "If you will return, Israel," says Yahweh, "if you will return to me, and if you will put away your abominations out of my sight; then you shall not be removed;

² and you shall swear, 'As Yahweh lives,' in truth, in justice, and in righteousness. The nations shall bless themselves in him, and in him shall they glory."

³ For thus says Yahweh to the men of Judah and to Jerusalem, "Break up your fallow ground, and don't sow among thorns.

⁴ Circumcise yourselves to Yahweh, and take away the foreskins of your heart, you men of Judah and inhabitants of Jerusalem; lest my wrath go forth like fire, and burn so that none can quench it, because of the evil of your doings.

⁵ Declare in Judah, and publish in Jerusalem; and say, 'Blow the trumpet in the land!' Cry aloud and say, 'Assemble yourselves! Let us go into the fortified cities!'

⁶ Set up a standard toward Zion. Flee for safety! Don't wait; for I will bring evil from the north, and a great destruction."

⁷ A lion is gone up from his thicket, and a destroyer of nations; he is on his way, he is gone forth from his place, to make your land desolate, that your cities be laid waste, without inhabitant.

⁸ For this clothe yourself with sackcloth, lament and wail; for the fierce anger of Yahweh hasn't turned back from us.

⁹ "It shall happen at that day," says Yahweh, "that the heart of the king shall perish, and the heart of the princes; and the priests shall be astonished, and the prophets shall wonder."

¹⁰ Then I said, "Ah, Lord Yahweh! Surely you have greatly deceived this people and Jerusalem, saying, 'You shall have peace;' whereas the sword reaches to the heart."

¹¹ At that time shall it be said to this people and to Jerusalem, "A hot wind from the bare heights in the wilderness toward the daughter of my people, not to winnow, nor to cleanse;

¹² a full wind from these shall come for me. Now I will also utter judgments against them."

¹³ Behold, he shall come up as clouds, and his chariots [shall be] as the whirlwind: his horses are swifter than eagles. Woe to us! For we are ruined.

¹⁴ Jerusalem, wash your heart from wickedness, that you may be saved. How long shall your evil thoughts lodge within you?

¹⁵ For a voice declares from Dan, and publishes evil from the hills of Ephraim:

¹⁶ "Tell the nations; behold, publish against Jerusalem, 'Watchers come from a far country, and raise their voice against the cities of Judah.

¹⁷ As keepers of a field, they are against her all around, because she has been rebellious against me,'" says Yahweh.

¹⁸ "Your way and your doings have brought these things to you. This is your wickedness; for it is bitter, for it reaches to your heart."

¹⁹ My anguish, my anguish! I am pained at my very heart; my heart is disquieted in me; I can't hold my peace; because you have heard, O my soul, the sound of the trumpet, the alarm of war.

²⁰ Destruction on destruction is cried; for the whole land is laid waste: suddenly are my tents destroyed, [and] my curtains in a moment.

²¹ How long shall I see the standard, and hear the sound of the trumpet?

²² "For my people are foolish, they don't know me. They are foolish children, and they have no understanding. They are skillful in doing evil, but to do good they have no knowledge."

²³ I saw the earth, and, behold, it was waste and void; and the heavens, and they had no light.

²⁴ I saw the mountains, and behold, they trembled, and all the hills moved back and forth.

²⁵ I saw, and behold, there was no man, and all the birds of the sky had fled.

²⁶ I saw, and behold, the fruitful field was a wilderness, and all its cities were broken down at the presence of Yahweh, [and] before his fierce anger.

²⁷ For thus says Yahweh, "The whole land shall be a desolation; yet will I not make a full end.

²⁸ For this the earth will mourn, and the heavens above be black; because I have spoken it, I have purposed it, and I have not repented, neither will I turn back from it."

²⁹ Every city flees for the noise of the horsemen and archers; they go into the thickets, and climb up on the rocks: every city is forsaken, and not a man dwells therein.

³⁰ You, when you are made desolate, what will you do? Though you clothe yourself with scarlet, though you deck you with ornaments of gold, though you enlarge your eyes with paint, in vain do you make yourself beautiful; [your] lovers despise you, they seek your life.

³¹ For I have heard a voice as of a woman in travail, the anguish as of her who brings forth her first child, the voice of the daughter of Zion, who gasps for breath, who spreads her hands, [saying], "Woe is me now! For my soul faints before the murderers."