Bible

 

Micheáš 2

Studie

   

1 Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich.

2 Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho.

3 Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude.

4 V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil!

5 Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu.

6 Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění.

7 Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí?

8 Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě.

9 Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky.

10 Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým.

11 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto.

12 Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu.

13 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.

   

Komentář

 

Bones

  
"Ezekiel’s Vision of the Valley of Dry Bones (Ez. 37:1-14)" by Gustave Doré

Bones are strong and supportive, providing a framework for our bodies and making motion and action possible. They are also the least "alive" part of our bodies, with much of their structure made up of a mineral matrix. As such, they represent a strong, supportive, functional but innately nearly dead part of our spiritual makeup: the "proprium."

The proprium is the part of us that feels life as our own, that perceives our loves and our thoughts as originating within ourselves. If we simply follow the proprium without looking to the Lord, it will lead us to a hellish state, in which we believe ourselves to be all-powerful and deny the existence of the Lord altogether.

Bones, on their own, will go dry, brittle and completely dead. If, however, we acknowledge the Lord and follow him, that's like putting flesh on the bones and being alive. In that case the bones – strong, supportive, protective and as alive as they can be – represent the proprium in relation to intellect, the part of us that perceives our thoughts as our own but turns them toward the Lord.