Bible

 

Matouš 4

Studie

   

1 Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla.

2 A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl.

3 A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou.

4 On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.

5 Tedy pojal jej ďábel do svatého města a postavil ho na vrchu chrámu.

6 A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psánoť jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil.

7 I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.

8 Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, a řekl jemu:

9 Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti.

10 Tedy dí mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť jest psáno: Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš.

11 Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.

12 A když uslyšel Ježíš, že by Jan vsazen byl do žaláře, odšel do Galilee.

13 A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum za mořem, v krajinách Zabulon a Neftalím,

14 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:

15 Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem, Galilea pohanská,

16 Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim.

17 Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské.

18 A chodě Ježíš podle moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři.)

19 I dí jim: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.

20 A oni hned opustivše síti, šli za ním.

21 A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich.

22 A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním.

23 I procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

24 A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I přivedli k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními poražené, i ďábelníky, i náměsičníky, i šlakem poražené; a uzdravoval je.

25 I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z krajiny Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání.

   

Komentář

 

Glory

  
Christ in Glory, by Francesco Bassano the Younger

We tend to speak somewhat casually of "truth from the Lord," but in actual fact the Lord's truth -- the immediate expression of His infinite love -- is of such brightness and blinding power that it actually is light itself, the light of heaven, bright beyond human imagination, and must be filtered down through multiple levels to a state where we can form it into mental concepts and express it in language. Indeed, this is why the Bible is written with an internal sense; only through such indirect expression can it serve as a container for the real truth that lies hidden within. That brilliance, that overwhelming light from the Lord contained in the Bible, is what "glory" means in the Bible's natural language. That's why it is seen so often in passing, or imagined, or seen within a cloud: We cannot look at it directly.