Bible

 

Matouš 10

Studie

   

1 A svolav k sobě dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh.

2 Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, jenž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho,

3 Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, jenž byl celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Thaddeus,

4 Šimon Kananitský a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho.

5 Těch dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do měst Samaritánských nevcházejte.

6 Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

7 Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské.

8 Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte.

9 Neshromažďujte zlata ani stříbra, ani peněz v opascích vašich mívejte,

10 Ani mošny na cestě, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého.

11 A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až byste i vyšli odtud.

12 A vcházejíce do domu, pozdravtež ho.

13 A jestližeť bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakliť by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám.

14 A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyraztež prach z noh vašich.

15 Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu.

16 Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice.

17 Vystříhejtež se pak lidí; nebť vás vydávati budou do sněmů, a v školách svých budou vás bičovati.

18 Ano i před vladaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví jim, i těm národům.

19 Kdyžť pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti.

20 Nebo ne vy jste, jenž mluvíte, ale duch Otce vašeho, jenž mluví v vás.

21 Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je.

22 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.

23 Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, ažť přijde Syn člověka.

24 Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého.

25 Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž jsou hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho?

26 Protož nebojte se jich; nebť není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani co tajného, ješto by nemělo zvědíno býti.

27 Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.

28 A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.

29 Zdaliž neprodávají dvou vrabců za malý peníz? a jeden z nich nepadá na zem bez vůle Otce vašeho.

30 Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou.

31 Protož nebojte se, mnohých vrabců dražší jste vy.

32 Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, jenž jest v nebesích.

33 Ale kdož by mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.

34 Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.

35 Přišelť jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její.

36 A nepřátelé člověka budou domácí jeho.

37 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne, neníť mne hoden.

38 A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden.

39 Kdož nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.

40 Kdož vás přijímá, mneť přijímá; a kdo mne přijímá, přijímáť toho, kterýž mne poslal.

41 Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme.

42 A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji, toliko ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Revealed # 458

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 962  
  

458. So as not to worship demons. This symbolically means that thus they were caught up in the evils of their lusts, and acted in concert with their like in hell.

Demons symbolize lusts for evil arising from a love of the world. That is because people in hell who are caught up in those lusts are called demons, and people on earth who are caught up in them too, become demons after death. They also have an affiliation with those in hell. For everyone is affiliated with spirits in respect to his affections, so closely that the two are inseparable. It is apparent from this that to worship demons is to yield to those lusts from a love of them.

Someone, then, who invokes faith alone as the chief tenet of his religion or as his idol - he, because he does not search out any evil in himself that he calls a sin, and therefore does not determine to remove it by repentance, remains caught up in it. And because every evil is composed of lusts, and is nothing but a bundle of lusts, it follows that a person who does not search out any evil in himself and refrain from it as a sin against God, which is possible solely through repentance, after death becomes a demon.

[2] Demons symbolize just such lusts in the following passages:

They sacrifice to demons, not to God. (Deuteronomy 32:17)

(The children of Israel) no longer offered their sacrifices to demons, after whom they had played the harlot. (Leviticus 17:7, cf. Psalms 106:37)

Ziyyim will meet with 'iyyim, and the forest demon will encounter its companion. (Isaiah 34:14)

Ziyyim will sing there, and their houses will be full of 'ochim; the offspring of owls will dwell there, and forest demons will caper there. (Isaiah 13:21).

Ziyyim, 'iyyim, 'ochim, and the offspring of owls symbolize various lusts. Forest demons are the kinds of lusts exhibited by priapi and satyrs.

Babylon... has become a dwelling place of demons, and a prison for every foul spirit... (Revelation 18:2)

The demons that the Lord cast out embodied such lusts when they lived in the world - regarding which see Matthew 8:16, 28; 9:32-33; 10:8; 12:22; 15:22; Luke 4:33-37, 41; 8:2, 8:26-40; 9:1, 9:37-42, 9:49; 13:32.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.