Bible

 

Leviticus 8

Studie

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Vezmi Arona a syny jeho s ním, i roucha jejich a olej pomazání, též volka k oběti za hřích, a dva skopce, a koš s přesnými chleby,

3 A shromažď všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.

4 I učinil Mojžíš, jakž přikázal jemu Hospodin, a shromáždilo se všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.

5 Tedy řekl Mojžíš tomu množství: Totoť jest to slovo, kteréž přikázal vykonati Hospodin.

6 A rozkázav přistoupiti Mojžíš Aronovi a synům jeho, umyl je vodou.

7 A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem, a oděv ho pláštěm, dal náramenník svrchu na něj, a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím.

8 A vložil na něj náprsník, do něhožto dal urim a thumim.

9 Potom vstavil čepici na hlavu jeho; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý, korunu svatou, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

10 Vzal také Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytku i všech věcí, kteréž byly v něm, a posvětil jich.

11 A pokropil jím oltáře sedmkrát, a pomazal oltáře i všeho nádobí jeho, též umyvadla i s podstavkem jeho, aby to všecko posvěceno bylo.

12 Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu, a pomazal ho ku posvěcení jeho.

13 Rozkázal také Mojžíš přistoupiti synům Aronovým, a zobláčel je v sukně, a opásal je pasem, a vstavil na ně klobouky, jakož byl přikázal Hospodin jemu.

14 A přivedl volka k oběti za hřích, i položil Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích.

15 I zabil jej a vzal krev jeho, a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým, a tak očistil oltář. Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k očišťování na něm.

16 Vzal také všecken tuk, kterýž byl na střevách, a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich, a pálil to Mojžíš na oltáři.

17 Volka pak toho i kůži jeho, i maso jeho, i lejna jeho spálil ohněm vně za stany, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

18 Potom přivedl skopce oběti zápalné, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

19 I zabil jej, a pokropil Mojžíš krví oltáře po vrchu vůkol.

20 Skopce také rozsekal na kusy jeho, a pálil Mojžíš hlavu, kusy i tuk.

21 Střeva pak a nohy vymyl vodou, a tak spálil Mojžíš všeho skopce na oltáři. I byl zápal u vůni líbeznou, obět ohnivá Hospodinu, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

22 Rozkázal také přivésti skopce druhého, skopce posvěcení, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce.

23 I zabil jej, a vzav Mojžíš krve jeho, pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé, i palce nohy jeho pravé.

24 Tolikéž synům Aronovým rozkázav přistoupiti, pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé, též palce nohy jejich pravé, a vykropil krev na oltář svrchu vůkol.

25 Potom vzal tuk a ocas i všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, též obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé.

26 Také z koše přesných chlebů, kteříž byli před Hospodinem, vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek, a položil to s tukem a s plecem pravým.

27 A dal to všecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, rozkázav obraceti sem i tam v obět obracení před Hospodinem.

28 Potom vzav z rukou jejich, pálil to na oltáři v zápal. Posvěcení toto jest u vůni rozkošnou, obět ohnivá Hospodinu.

29 Vzal také Mojžíš hrudí a obracel je sem i tam v obět obracení před Hospodinem;a z skopce posvěcení dostal se Mojžíšovi díl, jakož mu byl přikázal Hospodin.

30 Vzal také Mojžíš oleje pomazání a krve, kteráž byla na oltáři, a pokropil Arona i roucha jeho, též synů Aronových a roucha jejich s ním. A tak posvětil Arona i roucha jeho, též synů jeho i roucha jejich s ním.

31 I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, kterýž jest v koši posvěcení, jakož jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je.

32 Což by pak zůstalo masa i chleba toho, ohněm to spálíte.

33 A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte až do dne, v kterémž by se vyplnili dnové svěcení vašeho; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce vaše.

34 Jakož se stalo dnešní den, tak přikázal Hospodin činiti k očištění vašemu.

35 Protož u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní, a ostříhati budete nařízení Hospodinova, abyste nezemřeli; nebo tak mi jest přikázáno.

36 Učinil tedy Aron i synové jeho všecky věci, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 9390

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

9390. 'And he sent boys of the children of Israel' means those things that belong to innocence and charity. This is clear from the meaning of 'boys of the children of Israel' as things which belong to innocence and charity among members of the Church. For 'sucklings', 'young children', and 'boys' mean those who have innocence and charity, or in the abstract sense, without reference to persons, those things which belong to innocence and charity, 430, 5236; and 'the children of Israel' means members of the Church, or in the abstract sense, without reference to persons, the Church itself, 9340.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4964

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4964. 'Was made to go down to Egypt' means to factual knowledge which the Church possessed. This is clear from the meaning of 'Egypt' as knowledge, or factual knowledge in general, dealt with in 1164, 1165, 1186, 1462. But no explanation of the essential nature of that factual knowledge properly meant by 'Egypt' has been provided as yet. In the Ancient Church there was doctrinal knowledge and there was factual knowledge. Doctrinal knowledge had regard to love to God and charity towards the neighbour, whereas factual knowledge had to do with the correspondences of the natural world with the spiritual world, and with the representations of spiritual and heavenly realities within natural and earthly ones. Such was the factual knowledge of those in the Ancient Church.

[2] Egypt was one of those parts of the world and one of those kingdoms where the Ancient Church also existed, 1138, 1385; but since in that land mainly factual knowledge was handed down from one generation to another, 'Egypt' means factual knowledge in general. This also explains why frequent reference is made to Egypt in the prophetical part of the Word, where that knowledge is meant specifically by 'Egypt'. What is more, the actual magic practised by the Egyptians had its origin in the same knowledge; for they were acquainted with the correspondences of the natural world with the spiritual, and at a later time, after the Church among them had come to an end, they misused these in magical practices. Now because such factual knowledge existed among them - that is to say, knowledge which taught correspondences, and also representatives and meaningful signs - and because this factual knowledge was the servant of the doctrinal teachings of the Church, especially in their understanding of things stated in their Word (for the Word of the Ancient Church was both prophetical and historical, like the Word that exists today, though this is a different Word, see 2686) 'he was made to go down to Egypt' consequently means made to go down to the factual knowledge which the Church possessed.

[3] Because the Lord is represented by 'Joseph' and the words 'Joseph was made to go down to Egypt' are used here, the meaning is that when the Lord was to glorify His Internal Man, that is, make it Divine, He first of all assimilated the factual knowledge possessed by the Church. Then, starting from and using that knowledge He advanced towards things increasingly interior and at length even to those that were Divine. For it pleased Him to glorify or make Himself Divine in conformity with the same kind of order as that by which He regenerates the human being or makes him spiritual, 3138, 3212, 3296, 3490, 4402. That is to say, there is a gradual advance from external ideas, which are known facts and the truths of faith, towards internal ones, which are ideas of charity towards the neighbour and of love to Him. From this one may see what is meant by the following words in Hosea,

When Israel was a boy I loved him, and out of Egypt I called My son. Hosea 11:1.

These words refer to the Lord, see Matthew 2:15.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.