Bible

 

Leviticus 4

Studie

   

1 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv synům Izraelským a rci: Když by kdo zhřešil z poblouzení proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čině, čehož býti nemá, a přestoupil by jedno z nich;

3 Jestliže by kněz pomazaný zhřešil hříchem jiných lidí: tedy obětovati bude za hřích svůj, kterýmž zhřešil, volka mladého bez poškvrny Hospodinu v obět za hřích.

4 I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův, a položí ruku svou na hlavu volka toho, a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým.

5 Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka, a vnese ji do stánku úmluvy.

6 Potom omočí kněz prst svůj v té krvi, a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou svatyně.

7 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, na němž se kadí vonnými věcmi před Hospodinem, kterýž jest v stánku úmluvy, a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.

8 Všecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho, totiž tuk přikrývající střeva a všecken tuk, kterýž jest na nich,

9 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž i branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme ji,

10 Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné, a páliti to bude kněz na oltáři zápalu.

11 Kůži pak volka toho, i všecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho, střeva jeho i s lejny jeho,

12 A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté, tam kdež se popel vysýpá, a spálí jej na dříví ohněm; na místě, kdež se popel vysýpá, spálen bude.

13 Jestliže by pak všecko množství Izraelské pobloudilo, a byla by ta věc skrytá před očima shromáždění toho, a učinili by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by býti nemělo, tak že by vinni byli,

14 A byl by poznán hřích, kterýmž zhřešili: tedy obětovati bude shromáždění volka mladého v obět za hřích, a přivedou ho před stánek úmluvy.

15 I položí starší shromáždění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem, a zabije volka před Hospodinem.

16 I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy,

17 A omoče kněz prst svůj v té krvi, kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou.

18 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, kterýž jest před Hospodinem v stánku úmluvy; potom všecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.

19 Všecken také tuk jeho vyjme z něho, a páliti bude na oltáři.

20 S tím pak volkem tak učiní, jako učinil s volkem za hřích obětovaným, rovně tak učiní s ním. A tak očistí je kněz, i bude jim odpuštěno.

21 Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej, jako spálil volka prvního; nebo obět za hřích shromáždění jest.

22 Jestliže pak kníže zhřeší, a učiní proti některému ze všech přikázaní Hospodina Boha svého, čehož býti nemělo, a to z poblouzení, tak že vinen bude,

23 A byl by znám hřích jeho, jímž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samce bez poškvrny.

24 I položí ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě, kdež se bijí oběti zápalné před Hospodinem; obět za hřích jest.

25 A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu.

26 Všecken také tuk jeho páliti bude na oltáři, jako i tuk obětí pokojných. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, a odpuštěn bude jemu.

27 Jestliže pak zhřeší člověk z lidu obecného z poblouzení, učině proti některému přikázaní Hospodinovu, čehož by nemělo býti, tak že vinen bude,

28 A byl by znám hřích jeho, kterýmž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samici bez poškvrny, za hřích svůj, jímž zhřešil.

29 I položí ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných.

30 A vezma kněz z krve její na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře.

31 Všecken také tuk její odejme, jako se odjímá tuk od obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu. A tak očistí jej kněz, a bude mu odpuštěno.

32 Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích, samici bez poškvrny přinese.

33 A vloží ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě, kdež se bijí oběti zápalné.

34 Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře.

35 Všecken také tuk její odejme, jakž se odjímá tuk beránka z obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a odpuštěn bude jemu.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Revealed # 242

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 962  
  

242. The second living creature like a calf. This symbolizes the Divine truth of the Word in respect to its affection.

Beasts of the earth symbolize various natural affections. They are also embodiments of them. And a calf symbolizes an affection for knowing. This affection is represented by a calf in the spiritual world, and in the Word it is consequently also symbolized by a calf, as in Hosea,

...we repay (to Jehovah) the calves of our lips. (Hosea 14:2)

"Calves of the lips" are confessions from an affection for truth.

In Malachi:

To you who fear My name the sun of righteousness shall arise with healing in its wings... that you may grow fat like fattened calves. (Malachi 4:2)

A comparison is made with fattened calves because they symbolize people who are filled with concepts of truth and goodness owing to an affection for knowing them.

In the book of Psalms:

The voice of Jehovah... makes (the cedars of Lebanon) dance like a calf... (Psalms 29:5, 6)

The cedars of Lebanon symbolize concepts of truth. That is why the passage says that the voice of Jehovah makes them dance like a calf. The voice of Jehovah is Divine truth, in the process here of affecting.

[2] Since the Egyptians loved knowledge, they therefore made themselves calves as a sign of their affection for it. But after they began to worship the calves as deities, then calves in the Word symbolized affections for knowing falsities, as in Jeremiah 46:20-21). Therefore we are told in Hosea:

...they have made for themselves a molten image... of their silver... Sacrificing a human being, they kiss the calves. (Hosea 13:2)

To make for oneself a molten image of silver means, symbolically, to falsify truth. To sacrifice a human being means, symbolically, to destroy wisdom. And to kiss calves means, symbolically, to accept falsities out of an affection for them.

In Isaiah:

There the calf will feed; there it will lie down and consume its branches. (Isaiah 27:10)

The same is symbolically meant by the calf in Jeremiah 34:18-20.

[3] Since all Divine worship springs from affections for truth and goodness and so for concepts of them, therefore the sacrifices in which the worship of the church primarily consisted among the children of Israel used various animals, such as lambs, she-goats, kids, sheep, he-goats, calves, and oxen; and calves were used because they symbolized an affection for knowing truths and goods, which is the first natural affection. This affection was symbolically meant by the sacrifices of calves in Exodus 29:11-12, 1 1 Samuel 1:25; 16:2, 1 Kings 18:23-26, 33.

The second living creature looked like a calf because the Divine truth of the Word, which it symbolizes, affects hearts, and so teaches and instills.

Poznámky pod čarou:

1. Prima editio: 29.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.