Bible

 

Leviticus 26

Studie

   

1 Nedělejte sobě modl, ani obrazu rytého, aneb sloupu nevyzdvihnete sobě, ani kamene malovaného v zemi vaší nestavějte, abyste se jemu klaněli; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

2 Sobot mých ostříhejte, a svatyně mé se bojte: Já jsem Hospodin.

3 Jestliže v ustanoveních mých choditi budete, a přikázaní mých ostříhajíce, budete je činiti:

4 Tedy dám vám deště vaše časy svými, a země vydá úrody své, a stromoví polní vydá ovoce své,

5 Tak že mlácení postihne vinobraní, a vinobraní postihne setí. I budete jísti chléb svůj do sytosti, a přebývati budete bezpečně v zemi své.

6 Nebo dám pokoj v zemi, i budete spáti, a nebude, kdo by vás předěsil; vypléním i zvěř zlou z země, a meč nebude procházeti země vaší.

7 Nýbrž honiti budete nepřátely své, a padnou před vámi od meče.

8 Pět vašich honiti jich bude sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců, i padnou nepřátelé vaši před vámi od meče.

9 Nebo obrátím tvář svou k vám, a dám vám zrůst, a rozmnožím vás, a utvrdím smlouvu svou s vámi.

10 A jísti budete úrody několikaleté, a když nové přijdou, staré vyprázdníte.

11 Vzdělám příbytek svůj u prostřed vás, a duše má nebude vás nenáviděti.

12 A procházeti se budu mezi vámi, a budu Bohem vaším, a vy budete lidem mým.

13 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptských, abyste jim nesloužili, a polámal jsem závory jha vašeho, abyste chodili prosti.

14 Pakli nebudete mne poslouchati, a nebudete činiti všech přikázaní těchto,

15 A jestli ustanovení má zavržete, a soudy mé zoškliví-li sobě duše vaše, tak abyste nečinili všech přikázaní mých, a zrušili byste smlouvu mou:

16 Já také toto učiním vám: Uvedu na vás strach, souchotiny a zimnici pálčivou, což zkazí oči vaše, a bolestí naplní duši. Semeno své nadarmo síti budete, nebo nepřátelé vaši snědí je.

17 Postavím zůřivou tvář svou proti vám, tak že poraženi budete od nepřátel svých, a panovati budou nad vámi ti, kteříž vás nenávidí. Utíkati budete, ano vás žádný nehoní.

18 Jestliže ani tak poslouchati mne nebudete, tedy ještě sedmkrát více trestati vás budu pro hříchy vaše.

19 A potru vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a zemi vaši jako měď.

20 Nadarmo bude vynaložena síla vaše, nebo země vaše nevydá vám úrody své, a stromoví země nevydá ovoce svého.

21 Jestliže pak se mnou maní zacházeti budete, a nebudete mne chtíti poslouchati, tedy přidám na vás sedmkrát více ran vedlé hříchů vašich.

22 A pustím na vás zvěř polní, kteráž uvede na vás sirobu, a vyhubí hovada vaše a umenší vás; i zpustnou cesty vaše.

23 Pakli ani potom nenapravíte se, ale vždy se mnou maní zacházeti budete,

24 I já s vámi maní zacházeti budu, a bíti vás budu sedmkrát více pro hříchy vaše.

25 A uvedu na vás meč, kterýž vrchovatě pomstí zrušení smlouvy. I shrnete se do měst svých; tam pošli mor mezi vás, a dáni budete v ruce nepřátelům.

26 A když polámi vám hůl chleba, tedy deset žen péci bude chléb váš v peci jedné, a zase chléb váš odvažovati vám budou. Budete pak jísti, a nenasytíte se.

27 Pakli i s tím nebudete mne poslouchati, ale předce maní se mnou zacházeti budete:

28 I já také v hněvě maní s vámi zacházeti budu, a trestati vás budu i já sedmkrát více pro hříchy vaše.

29 A budete jísti těla synů svých, a těla dcer svých.

30 A zkazím výsosti vaše, a vypléním slunečné obrazy vaše, a skladu těla vaše na špalky ukydaných bohů vašich, a duše má bude vás nenáviděti.

31 Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší.

32 Já zpustím zemi, tak že ztrnou nad ní nepřátelé vaši, kteříž bydliti budou v ní.

33 Vás pak rozptýlím mezi národy, a učiním, aby s dobytým mečem vás honili. I bude země vaše vyhubena, a města vaše zpustnou.

34 A tehdy země užive sobot svých po všecky dny, v nichž pustá bude, vy pak budete v zemi nepřátel svých. Tehdáž, pravím, odpočine země, a užive sobot svých.

35 Po všecky dny, v nichž pustá bude, odpočívati bude; nebo neodpočívala v soboty vaše, když jste vy bydlili v ní.

36 Kteříž pak ještě pozůstanou z vás, uvedu strach na srdce jejich v krajinách nepřátel jejich, tak že zažene je chřest listu větrem chřestícího. I budou utíkati, rovně jako před mečem, a padnou, an jich žádný honiti nebude.

37 A budou padati jeden přes druhého jakožto od meče, ač jich žádný honiti nebude; aniž kdo z vás bude moci ostáti před nepřátely svými.

38 I zahynete mezi národy, a zžíře vás země nepřátel vašich.

39 Kteříž pak pozůstanou z vás, svadnouti budou pro nepravost svou v zemi nepřátel vašich, ano i pro nepravosti otců vašich s nimi usvadnou.

40 Ale jestliže budou vyznávati nepravost svou, a nepravost otců svých vedlé přestoupení svého, kterýmž přestoupili proti mně, a maní se mnou zacházeli,

41 I já také že jsem maní s nimi zacházel, a uvedl je do země nepřátel jejich; jestliže, pravím, tehdáž poníží se srdce jejich neobřezané, a schválí pokutu nepravosti své:

42 Tedy rozpomenu se na smlouvu svou s Jákobem, a na smlouvu svou s Izákem, i na smlouvu svou s Abrahamem rozpomenu se; také i na tu zemi pamětliv budu.

43 Mezi tím země jsuc jich zbavena, užive sobot svých, kdyžto zpuštěna bude pro ně. Tehdáž oni schválí pokutu nepravosti své proto, že všelijak soudy mými pohrdali, a ustanovení má zošklivila sobě duše jejich.

44 A však i tak, když by v zemi nepřátel svých byli, nezavrhl bych jich, a nezošklivil jich sobě, abych je měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s nimi; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich.

45 Ale rozpomenu se na ně pro smlouvu učiněnou s předky jejich, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské před očima pohanů, abych jim byl za Boha: Já Hospodin.

46 Ta jsou ustanovení a soudové, i zákonové, kteréž vydal Hospodin na hoře Sinai skrze Mojžíše, aby byli mezi ním a mezi syny Izraelskými.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 9479

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

9479. And let them make for Me a sanctuary. That this signifies a representative of the Lord, and thus of heaven, is evident from the signification of “a sanctuary,” as being the Lord, and as being heaven; but here a representative of the Lord and of heaven, because it was a tabernacle made of wood and covered all round with curtains, and this could not have been a sanctuary except by means of the representation. For “a sanctuary” denotes holiness itself, and nothing is holy except the Divine alone, thus the Lord alone (see n. 9229). That heaven is “a sanctuary,” is because heaven is heaven from what is Divine there; for the angels who are there make heaven in proportion as they have [something] from the Divine of the Lord; but in proportion as they have [anything] from themselves, they do not make heaven. From this it is plain how it is to be understood that the Lord is the all in all of heaven. (That the Lord dwells in His own, thus in the Divine with the angels, and thus in heaven, see n. 9338)

[2] That in the supreme sense “the sanctuary” denotes the Lord, because He alone is holy, and that alone is holy which proceeds from Him; and also that “the sanctuary” denotes heaven, and likewise the church, and that those things are “sanctuaries” which are in heaven and in the church from the Lord, is evident from the passages in the Word in which “a sanctuary” and “sanctuaries” are spoken of; as in Ezekiel:

The Lord Jehovih said, I will scatter them in the lands, and I will be to them a little sanctuary in the lands whither they shall come (Ezekiel 11:18); where “a sanctuary” denotes the Lord Himself; for “the Lord Jehovih,” and “Jehovah,” in the Word, denote the the Lord, (n. 9373). In Isaiah:

Look forth from the heavens, and behold from the habitation of Thy holiness (Isaiah 63:15).

As the throne of glory, the height from eternity, is the place of the sanctuary (Jeremiah 17:12);

in which passages “the habitation of holiness,” and “the sanctuary,” denote heaven.

[3] In Isaiah:

Little is lacking but that Thou wilt possess the people of Thy holiness; our adversaries have trodden down Thy sanctuary (Isaiah 63:18).

The nations have come into His sanctuary (Lam. 1:10).

The Lord hath cast off His altar, He hath abhorred His sanctuary (Lam. 2:7).

The Lord Jehovih said, Behold I will profane My sanctuary, the magnificence of your strength, the desire of your eyes (Ezekiel 24:21).

I will make your cities a waste, and will desolate your sanctuaries (Leviticus 26:31).

In these passages “the sanctuary” denotes the church, and “sanctuaries,” the things that belong to the church. From all this it is evident why the tabernacle is called “a sanctuary,” namely, from the fact that by it was represented heaven and the church, and that by the holy things therein were represented Divine things that are from the Lord in heaven and in the church.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.