¹ Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

² Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.

³ Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra Před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.

⁴ Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.

⁵ A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.

⁶ A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.

⁷ Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.

⁸ Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.

⁹ I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.

¹⁰ Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.

¹¹ I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)

¹² A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.

¹³ Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹⁴ Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.

¹⁵ Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.

¹⁶ Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.

¹⁷ Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.

¹⁸ Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.

¹⁹ Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:

²⁰ Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.

²¹ Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.

²² Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.

²³ Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

¹ I saw that the Lamb opened one of the seven seals, and I heard one of the four living creatures saying, as with a voice of thunder, "Come and see!"

² And behold, a white horse, and he who sat on it had a bow. A crown was given to him, and he came forth conquering, and to conquer.

³ When he opened the second seal, I heard the second living creature saying, "Come!"

⁴ Another came forth, a red horse. To him who sat on it was given power to take peace from the earth, and that they should kill one another. There was given to him a great sword.

⁵ When he opened the third seal, I heard the third living creature saying, "Come and see!" And behold, a black horse, and he who sat on it had a balance in his hand.

⁶ I heard a voice in the midst of the four living creatures saying, "A choenix of wheat for a denarius, and three choenix of barley for a denarius! Don't damage the oil and the wine!"

⁷ When he opened the fourth seal, I heard the fourth living creature saying, "Come and see!"

⁸ And behold, a pale horse, and he who sat on it, his name was Death. Hades followed with him. Authority over one fourth of the earth, to kill with the sword, with famine, with death, and by the wild animals of the earth was given to him.

⁹ When he opened the fifth seal, I saw underneath the altar the souls of those who had been killed for the Word of God, and for the testimony of the Lamb which they had.

¹⁰ They cried with a loud voice, saying, "How long, Master, the holy and true, until you judge and avenge our blood on those who dwell on the earth?"

¹¹ A long white robe was given to each of them. They were told that they should rest yet for a while, until their fellow servants and their brothers, who would also be killed even as they were, should complete their course.

¹² I saw when he opened the sixth seal, and there was a great earthquake. The sun became black as sackcloth made of hair, and the whole moon became as blood.

¹³ The stars of the sky fell to the earth, like a fig tree dropping its unripe figs when it is shaken by a great wind.

¹⁴ The sky was removed like a scroll when it is rolled up. Every mountain and island were moved out of their places.

¹⁵ The kings of the earth, the princes, the commanding officers, the rich, the strong, and every slave and free person, hid themselves in the caves and in the rocks of the mountains.

¹⁶ They told the mountains and the rocks, "Fall on us, and hide us from the face of him who sits on the throne, and from the wrath of the Lamb,

¹⁷ for the great day of his wrath has come; and who is able to stand?"