¹ I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

² Mluv synům Izraelským a rci jim: Já jsem Hospodin Bůh váš.

³ Vedlé skutků země Egyptské, v níž jste bydlili, nečiňte, ani podlé skutků země Kananejské, do kteréž já vás uvozuji, činiti budete, a v ustanoveních jejich nechoďte.

⁴ Soudy mé čiňte a ustanovení mých ostříhejte, abyste chodili v nich: Já jsem Hospodin Bůh váš.

⁵ Ostříhejte ustanovení mých a soudů mých. Člověk ten, kterýž by je činil, živ bude v nich: Já jsem Hospodin.

⁶ Nižádný člověk k žádné přítelkyni krevní nepřistupuj k obnažení hanby její: Já jsem Hospodin.

⁷ Hanby otce svého a matky své neodkryješ; matka tvá jest, neodkryješ hanby její.

⁸ Hanby ženy otce svého neodkryješ; nebo hanba otce tvého jest.

⁹ Hanby sestry své, dcery otce svého aneb dcery matky své, kteráž doma zplozena aneb vně zplozena jest, neodkryješ hanby jejich.

¹⁰ Hanby vnučky své, buď po synu neb dceři své, neodkryješ; nebo hanba tvá jsou.

¹¹ Hanby dcery manželky otce svého, kteráž jest zplozena od otce tvého, tvá sestra jest, neodkryješ hanby její.

¹² Hanby sestry otce svého neodkryješ; nebo krevní přítelkyně otce tvého jest.

¹³ Hanby sestry matky své neodkryješ; nebo krevní přítelkyně matky tvé jest.

¹⁴ Hanby bratra otce svého neodkryješ; k manželce jeho nevejdeš, stryna tvá jest.

¹⁵ Hanby nevěsty své neodkryješ; manželka jest syna tvého, neodkryješ hanby její.

¹⁶ Hanby manželky bratra svého neodkryješ; nebo hanba bratra tvého jest.

¹⁷ Hanby ženy a dcery její neodkryješ. Vnučky její po synu neb po dceři její nepojmeš, abys odkryl hanbu její; nebo krevní jsou, a nešlechetnost jest.

¹⁸ Nevezmeš sobě ženy k ženě první, abys ssoužil ji, odkrývaje hanbu její za života jejího.

¹⁹ Také k ženě, když jest v své nemoci nečisté, nepřistoupíš, odkrývaje hanbu její.

²⁰ S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ní.

²¹ Nedopustíš, aby kdo z semene tvého proveden byl skrze oheň modly Moloch, abys nepoškvrnil jména Boha svého: Já jsem Hospodin.

²² Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; nebo ohavnost jest.

²³ A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; nebo mrzkost jest.

²⁴ A protož nepoškvrňujtež se žádnou touto věcí; nebo těmito všemi věcmi poškvrnili se pohané, kteréž já vyvrhu od tváři vaší.

²⁵ Nebo poškvrnila se země, a navštívím nepravost její na ní, a vyvrátí země obyvatele své.

²⁶ Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých, a nečiňte nižádných ohavností těchto, tak domácí jako příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

²⁷ (Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poškvrněna jest země.)

²⁸ Aby nevyvrátila vás země, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl před vámi.

²⁹ Nebo kdož by koli dopustil se některé ze všech ohavností těch: duše zajisté, kteréž by činily to, vyhlazeny budou z prostředku lidu svého.

³⁰ Protož ostříhejte přikázání mých, abyste nečinili ničeho z obyčejů ohavných,kteříž činěni jsou před vámi, aniž sebe jimi poškvrňujte: Já jsem Hospodin Bůh váš.

¹ Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.

² Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.

³ Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.

⁴ Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.

⁵ I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.

⁶ Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.

⁷ Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude.

⁸ Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude.

⁹ Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude.

¹⁰ Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému.

¹¹ Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:

¹² Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými.

¹³ Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.

¹⁴ A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.

¹⁵ Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.

¹⁶ Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.

¹⁷ Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.

¹⁸ Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.

¹⁹ Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.

²⁰ Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²¹ A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.

²² Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²³ Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.

²⁴ Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.

²⁵ Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.

²⁶ Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.

²⁷ Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.

²⁸ Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁹ Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.

³⁰ Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.

³¹ Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.

³² A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.

³³ Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho.

³⁴ Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.

³⁵ Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,

³⁶ Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.

³⁷ Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,

³⁸ Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.