49. Dosud jsme vysvětlili, že Slovo je v přirozeném smyslu, tedy ve smyslu doslovném, ve své svatosti a plnosti. Nyní řekneme něco o tom, že Slovo je v tomto smyslu také ve své moci. Rozsah a povaha moci božské Pravdy v nebesích i na zemi jsou zřejmé z toho, co bylo řečeno v práci Nebe a peklo o moci nebeských andělů (č. 228-233). Moc božské Pravdy je namířena zvlášť proti klamům a zlu, tedy proti peklům: a boj proti nim musí být veden pravdami z doslovného smyslu Slova. Navíc má Pán moc zachránit člověka pravdami v člověku samém: neboť pravdami z doslovného smyslu Slova je člověk v okamžiku svého přetvoření a znovuzrození vzat z pekla a uveden do nebe. Tuto moc Pán získal, pokud jde o jeho božské člověčenství, když naplnil všechny věci Slova až do jejich posledních mezí. Proto řekl nejvyššímu knězi, když se svým utrpením na kříži chystal naplnit, co ještě zbývalo k naplnění:

„Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.” (Matouše 26:64: Marek 14:62)

Syn člověka je zde Pán jakožto Slovo: oblaky nebeské jsou Slovem v jeho doslovném smyslu: sedět na pravici moci boží je všemohoucnost skrze Slovo (podobně u Marek 16:19). Pánovu moc z poslední meze Pravdy představovali nazarejci v židovské církvi, stejně jako Samson, o němž je psáno, že byl nazarejcem již z lůna své matky a že jeho síla spočívala v jeho vlasech. Pojmy nazarejec a nazarejství také označují vlasy. Samson sám prozradil, že jeho moc spočívá ve vlasech, když řekl:

„Břitva nikdy nevešla na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný člověk.” (Soudců 16:17)

Nikdo nemůže poznat, proč bylo nazarejství (kterým jsou míněny vlasy) ustanoveno nebo jak se stalo, že Samsonova síla spočívá ve vlasech, pokud neví, jaký význam má ve Slově výraz hlava. Hlava označuje nebeskou moudrost, kterou mají andělé i lidé mají od Pána skrze Božskou pravdu: vlasy hlavy tedy znamenají nebeskou moudrost v poslední mezi a také božskou Pravdu v poslední mezi. Protože podle souvztažnosti s nebesy mělo slovo vlasy tento význam, platil pro nazarejce zákon, že:

Nemají si holit vlasy ze svých hlav, protože na jejich hlavách je nazarejství jejich Boha. (4. Mojž 6:1-21)

Z téhož důvodu bylo nařízeno, že:

Nejvyšší kněz a jeho synové nemají své hlavy odkrývat, aby nezemřeli a aby se Bůh na všecko množství (Izraelských) nerozhněval (3. Mojž 10:6)

Poněvadž vlasy podle tohoto významu (odvozeného ze souvztažnosti) byly natolik svaté, je Syn člověka - tedy Pán vzhledem ke Slovu - popsán dokonce až po své vlasy:

že byly „bílí jako bílá vlna, jako sníh” (Zjevení 1:14)

a podobně je popsán „Starý dnů” (Daniel 7:9)

(K tomuto námětu viz rovněž výše, č. 35.) Zkrátka důvod, proč moc božské Pravdy neboli Slova je v jeho doslovném smyslu, je ten, že v něm je Slovo ve své plnosti: je to tak i proto, že v tomto smyslu jsou současně a společně (simul) andělé obou království Páně a lidé na zemi.