¹ Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

² Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

³ Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

⁴ Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

⁵ Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

⁶ Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

⁷ Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

⁸ Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

⁹ S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

¹⁰ Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

¹¹ Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

¹² Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

¹³ Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

¹⁴ Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

¹⁵ Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

¹⁶ Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

¹⁷ Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

¹⁸ Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.

¹⁹ Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.

²⁰ Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

²¹ Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.

²² Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?