Bible

 

Jóel 2

Studie

   

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest,

2 Den temnosti a mračna, Den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; Před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo Před ním.

4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou.

5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě.

6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých.

8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni.

9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj.

10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj.

11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti?

12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého.

14 Kdo , neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu.

15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění.

16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své.

17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým.

19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany.

20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná.

21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své.

22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou.

23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas.

24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem.

25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás.

26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky.

27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky.

28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou.

29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého,

30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové.

31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

   

Komentář

 

Locusts

  

'Locusts' signify falsities in the extremes, which consume the truths and goods of the church in a person. 'The locusts' which John the Baptist ate signify truths of a most common or general nature.

(Odkazy: Apocalypse Revealed 424, 430)


Ze Swedenborgových děl

 

The New Jerusalem and its Heavenly Teachings # 201

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 325  
  

201. The Lord's spiritual crises. Beyond all others, the Lord suffered the fiercest, most severe spiritual crises; they are barely touched on in the literal sense of the Word but are described extensively in its inner meaning: 1663, 1668, 1787, 2776, 2786, 2795, 2816, 9528. The Lord fought out of his divine love for the whole human race: 1690, 1691, 1812, 1813, 1820. The Lord's love was a love for the salvation of the human race: 1820. The Lord fought from his own power: 1692, 1813, 9937. Through spiritual crises and victories from his own power, the Lord alone became righteousness and merit: 1813, 2025, 2026, 2027, 9715, 9809, 10178. Through crises of the spirit, the Lord united his divine nature, which was within him from conception, to his human nature, and made this latter divine, just as he makes us spiritual through our crises of the spirit: 1725, 1729, 1733, 1737, 3318, 3381, 3382, 4286. The Lord's spiritual crises included despair at the end: 1787. Through the spiritual crises he allowed himself to undergo, the Lord gained control over the hells and brought everything there and in the heavens into proper order; and at the same time he glorified his human nature: 1737, 4287, 9528, 9715, 9937. The Lord alone fought against all the hells: 8273. This is why he allowed himself to undergo spiritual crises: 2816, 4295.

The Lord's divine nature could not have undergone spiritual crises, because the hells cannot attack anything divine. That is why the Lord took on a human nature from his mother, a nature that can undergo spiritual crises: 1414, 1444, 1573, 5041, 5157, 7193, 9315. Through his spiritual crises and victories he drove out everything he had inherited from his mother and divested himself of the human nature he had received from her, even to the point that he was no longer her son: 2159, 2574, 2649, 3036, 10830. Jehovah, 1 who was in him from conception, nevertheless seemed to be absent during his spiritual crises: 1815. This was his state of being humbled: 2 1785, 1999, 2159, 6866. His last spiritual crisis and final victory was in Gethsemane and on the cross, through which he completely overcame the hells and made his human nature divine: 2776, 2813, 2814, 10655, 10659, 10828.

Not eating bread and not drinking water for forty days [Exodus 34:28; Deuteronomy 9:9] means an entire state of spiritual crisis: 10686. Forty years, forty months, or forty days means a full state of spiritual crisis from beginning to end, and this state is meant by the forty-day duration of the Flood [Genesis 7:4, 17], by Moses' sojourn on Mount Sinai for forty days [Exodus 24:18; 34:28], by the Israelites' sojourn in the wilderness for forty years, 3 and by the forty-day-long crisis the Lord experienced in the wilderness [Matthew 4:2; Mark 1:13; Luke 4:2]: 730, 862, 2272, 2273, 8098.

Poznámky pod čarou:

1. Following a Christian practice of his times, Swedenborg used the name "Jehovah" as a rendering of the tetragrammaton, יָהוֶה, "YHVH" (or "YHWH"), the four-letter name of God in the Hebrew Scriptures. In earliest times, Hebrew was written only with consonants; a system for indicating vowels was not perfected until the eighth century of the Common Era, and even in many modern Hebrew texts, vowels are not marked. The current scholarly reconstruction of the original pronunciation of the name is "Yahweh": see Theological Dictionary of the Old Testament, under "YHWH. " A strict understanding of the Second Commandment, "You are not to take the name of YHVH your God in vain" (Exodus 20:7), led pious Jews to avoid pronouncing the name aloud; instead the word y"nod]a ('ăḏōnāi, literally meaning "my lord") was read. To indicate this, vowels similar to those in Adonai were added to YHVH, creating the form Jehovah. Some modern English Bibles use the name "Jehovah," while others render the term as "LORD," so capitalized; "Lord," in capital and lowercase; "Yahweh"; "ADONAI"; or even "God. " [GFD, RS]

2. Swedenborg is here referring to the Christian theological concept denoted by the Latin word humiliatio, here translated "his state of being humbled. " The term denoted the sufferings of Jesus; or even his simply being born, living in the mortal world, and dying; or his denying himself the prerogatives of his own divinity while on earth. The term is often contrasted with Christ's exaltatio, his being raised up. See, for example,Philippians 2:5-11. [SS]

3. For statements about the Israelites' forty-year sojourn in the wilderness, see, for example, Numbers 14:33; Deuteronomy 2:7. [GFD]

  
/ 325  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.