Bible

 

Jeremiáše 51

Studie

   

1 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti Babylonu a proti těm, kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně, vítr hubící.

2 A pošli na Babylon ty, jenž vějí, kteřížto převívati budou jej, a vyprázdní zemi jeho, když budou proti němu vůkol v den bídy.

3 Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho.

4 Ať padnou zbití v zemi Kaldejské, a probodnutí na ulicích jeho.

5 Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého, od Hospodina zástupů, ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému.

6 Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu.

7 Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové.

8 Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti.

9 Hojili jsme Babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům.

10 Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho.

11 Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho.

12 Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským.

13 Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého.

14 Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně:

15 Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,

16 Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

17 Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich.

18 Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou.

19 Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho.

20 Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království,

21 Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm.

22 Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu,

23 Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata.

24 Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin.

25 Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou.

26 A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin.

27 Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný.

28 Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich.

29 I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval.

30 Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich.

31 Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji,

32 A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni.

33 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její.

34 Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne.

35 Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém.

36 Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho.

37 I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele.

38 Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata.

39 Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin.

40 Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly.

41 Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy?

42 Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude.

43 Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka.

44 Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou.

45 Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova.

46 A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána.

47 Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho.

48 I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin.

49 Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho.

50 Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše.

51 Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova.

52 Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný.

53 Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin.

54 Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské.

55 Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich,

56 Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí.

57 Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů.

58 Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou.

59 Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské),

60 Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu.

61 I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova.

62 A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude.

63 Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates,

64 A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 9596

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

9596. 'From fine twined linen and violet and purple and twice-dyed scarlet' means the spiritual and celestial realities from which those truths are derived. This is clear from the meaning of 'fine twined linen' as truth from a celestial origin, dealt with in 9469; from the meaning of 'violet' as the celestial love of truth, dealt with in 9466; from the meaning of 'purple' as the celestial love of good, dealt with in 9467; and from the meaning of 'twice-dyed scarlet' as spiritual good or the good of truth, dealt with in 9468. Such is the order in which the spiritual and celestial realities, or the truths and forms of good, present with a person or an angel who is in the middle or second heaven follow one another. For truth from a celestial origin, meant by 'fine twined linen' comes first; then the love of or affection for truth, meant by 'violet'; after that the resulting love of or affection for good, meant by 'purple'; and finally spiritual good, meant by 'twice-dyed scarlet'.

[2] Because this is the order in which the spiritual and celestial realities follow one another 'fine twined linen' is here mentioned first; but in the case of the veil that hung between the dwelling-place and the ark, or between the holy place and the holy of holies, dealt with in verse 31 of the present chapter, it is mentioned last. The reason why 'fine twined linen' is mentioned last in the case of the veil is that 'the veil' means the intermediary uniting the inmost heaven to the middle heaven, and therefore within this intermediary it must come last, in order that - to link the two heavens - it may then be first in the second of them.

[3] But properly 'fine twined linen' means the understanding part of the mind as it exists with the spiritual man or with an angel in the Lord's spiritual heaven. The reason why the understanding part is meant by 'fine twined linen' is that with the spiritual man a new will part is implanted by the Lord within the understanding part of his mind, see 863, 875, 895, 927, 1023, 1043, 1044, 1555, 2256, 4328, 4493, 5113; and since the understanding part in the spiritual man is meant by 'fine twined linen', so too is spiritual truth meant. This is because all truth belongs to the understanding part, and all good to the will part, 3623, 9300; for the understanding part is the receiver (subjectum) or container and the truth is what belongs to it, and these two make one. From these considerations also it may be seen that the actual understanding part of the mind with those who belong to the Lord's spiritual kingdom is in the strict sense 'the dwelling-place', 9296, 9297, and that the spreading out of the curtains serves to describe it.

[4] From all this what 'spreading and stretching out the heavens' means in the following places may be recognized, such as in Isaiah,

Jehovah is He who stretches out the heavens, spreads out the earth, gives breath 1 to the people on it, and spirit to those who walk on it. Isaiah 42:5.

In the same prophet,

I am Jehovah who makes all things, stretches out the heavens Alone, [and] spreads out the earth by Myself. Isaiah 44:24.

In the same prophet,

It was I that made the earth and created man on it. It was I - My hands - that stretched out the heavens. Isaiah 45:12.

In Jeremiah,

... He who makes the earth by His power, prepares the world by His wisdom, and stretches out the heavens by His intelligence. Jeremiah 51:15.

In Zechariah,

Jehovah is He who stretches out the heavens, and founds the earth, and forms the spirit of man within him. Zechariah 12:1.

[5] 'Stretching out the heavens and spreading out the earth' is plainly similar in meaning to stretching and spreading out a dwelling-place by the use of curtains. And by this is meant regenerating a person and thereby creating or forming a new understanding in which there is a new will, which is the spiritual person's actual heaven in which the Lord dwells with that person. The fact that the regeneration or the formation of a new understanding, and of a new will within it, and so of a new person, is what 'stretching out the heavens and spreading out the earth' means is evident from actual explanations provided in the places quoted above. For they speak of Him who gives breath to the people on the earth, and spirit to those who walk on it, and also of Him who forms the spirit of man within him. 'Heaven and earth' means the Church, internal and external, see 1733, 1850, 2117, 2118, 3355, 4535, and 'the earth' in general means the Lord's kingdom and the Church, 9334; and these meanings too are plainly apparent in those places. For if 'the earth' did not have that meaning what sense could be made of 'spreading out the earth' and 'founding the earth', or 'forming the spirit of man within him 2 '?

[6] The fact that 'stretching out the heavens and spreading out the earth' here is similar in meaning to stretching and spreading out a dwelling-place by the use of curtains is clear from other places where the same idea is stated even more plainly, as in Isaiah,

Jehovah is He who stretches out the heavens like a curtain, and spreads them out like a tent to dwell in. Isaiah 40:22.

In the same prophet,

Enlarge the place of your tent, and let them stretch out the curtains of your dwelling-places. Isaiah 54:2.

And in David,

Jehovah covers Himself with light, as if with a garment; He stretches out the heavens as a curtain. Psalms 104:2.

These places also show what 'the expanse' or that which is spread out means in the first chapter of Genesis,

God said, Let there be an expanse in the midst of the waters, and let there be a distinguishing of the waters from the waters. And God made the expanse and He made a distinction between the waters that were under the expanse and the waters that were above the expanse, And God called the expanse Heaven. Genesis 1:6-8.

That first chapter describes the regeneration of a member of the celestial Church, 'the expanse' describing his new will and understanding. 'The waters under the expanse and those above the expanse' are the truths of the external man and those of the internal man. For the meaning of 'waters' as truths, see 2702, 3058, 3424, 4976, 8568, 9323.

Poznámky pod čarou:

1. literally, soul

2. The Latin here is in ea (in it, i.e. in the earth). But in his rough draft Swedenborg has, as in other places, in medio ejus which is usually taken to mean within him but could possibly mean in the midst of it.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.