Bible

 

Jeremiáše 49

Studie

   

1 Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synů Izrael? Což dědice žádného nemá? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v městech tohoto bydlí?

2 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že způsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná města jeho ohněm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteříž jej byli opanovali, praví Hospodin.

3 Kvěl Ezebon, když popléněno bude Hai, křičte, ó dcery Rabba, přepašte se žíněmi, plačte, a běžte přes ploty; nebo král váš do zajetí půjde, kněží jeho i knížata jeho spolu.

4 Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, říkajíc: Kdo by táhl na mne?

5 Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupů, ze všeho vůkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se.

6 A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin.

7 Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich?

8 Utíkejte, obraťe se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho.

9 Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou?

10 Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl:

11 Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte.

12 Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš.

13 Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou.

14 Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji.

15 Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi.

16 To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin.

17 I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími;

18 Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka.

19 Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně?

20 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich.

21 Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého.

22 Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se.

23 Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moře zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti.

24 Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrůza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku.

25 Ale řkou: Jakž by nemělo ostáti město slovoutné, město radosti mé?

26 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den, dí Hospodin zástupů.

27 A zanítím oheň ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy.

28 Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaňte, táhněte proti Cedar, a vypleňte národy východní.

29 Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol.

30 Utecte, rozprchněte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost.

31 Vstaňte, táhněte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpečně, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí.

32 Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytků jejich v kořist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ně, dí Hospodin.

33 I bude Azor příbytkem draků, pustinou až na věky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v něm syn člověka.

34 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, řkoucí:

35 Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich.

36 Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa, a rozptýlím je na všecky ty větry, tak že nebude národu, do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských.

37 A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi, kteříž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ně zlé, prchlivost hněvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meč, dokudž jim konce neučiním.

38 I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin.

39 A však stane se v posledních dnech, že zase přivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Explained # 1121

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 1232  
  

1121. And a widow I am not, signifies that such are not without defense. This is evident from the signification of "a widow," as being one who is in the affection of good, and from that affection desires truth. Here a "widow" signifies 1 defense, thus "not a widow" means not without defense, because good with its affection does not defend itself, but is defended by truth and the understanding of it, "man" [vir], who defends it, signifying the understanding of truth, thus truth. For the marriage of man [vir] and woman is a complete likeness of the marriage of truth and good; since a man is born to be the understanding of truth, consequently that predominates in him, and woman is born to be the affection of good, consequently that predominates in her; and as good and truth mutually love each other and will to be conjoined, so do the understanding of truth and the affection or will of good. Moreover, the conjugial love of husband and wife derives its origin from the spiritual marriage of truth and good (See in the work on Heaven and Hell 366-386).

[2] "Widow" has the same signification here as in Isaiah:

Hear this, thou luxurious one, sitting securely, saying in thy heart, I and none like me besides. I shall not sit a widow, neither shall I know bereavement. But these two evils shall come to thee in a moment, bereavement and widowhood (Isaiah 47:8-9).

This, too, is said of Babylon, and it has the same signification as these words in Revelation, "A widow I am not, and mourning I shall not see, for this reason in one day shall her plagues come to thee, death, and mourning, and famine." Elsewhere in the Word "widows" signify those, both women and males, who are in good and not in truth and yet desire truth, thus those who are without defense against falsity and evil, but who are defended by the Lord. The term is used also in the contrary sense, as in Isaiah 9:17; 10:1, 2; Jeremiah 15:7-9; 22:3; 49:10-11; Lamentations 5:3; Ezekiel 22:6-7; David, Psalms 68:5; Psalms 146:9; Exodus 22:21-24; Deuteronomy 10:18; 27:19; Matthew 23:14; Luke 20:47.

(Continuation respecting the Athanasian Faith and respecting the Lord)

[3] Life regarded in itself, which is God, cannot create another that shall be the only life; for the life that is God is uncreate, continuous, and inseparable; and from this it is that God is one. But the life that is God can create forms out of substances that are not life, in which it can be, and give to them the appearance of living. Such forms are men; and since they are receptacles of life they could not when first created be anything else than images and likenesses of God; images from the reception of truth and likenesses from the reception of good; for life and its recipient are fitted to each other as the active and passive, but do not mingle. For this reason human forms, which are recipients of life, live, not from themselves, but from God who alone is life; consequently, as is well known, every good of love and every truth of faith is from God, and nothing of these is from man; for if man had the least portion of life as his own he would be able to will and do good from himself, and to understand and believe truth from himself, and thus to claim merit; and yet if he so believes, the form recipient of life closes itself above and becomes perverted, and intelligence perishes. Good and its love and truth and its faith are the life that is God, for God is good itself and truth itself; and therefore in these God dwells in man. And from all this it follows, that man of himself is nothing, and is something only so far as he receives from the Lord, and at the same time acknowledges that it is not his own but is the Lord's; then the Lord gives him to be something; yet not from himself but from the Lord.

Poznámky pod čarou:

1. Absque (without) has been omitted in Latin text; "widow" signifies defense; but it is inserted in explanation at the end of the number, "widows" signify "without defense."

  
/ 1232  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.