¹ Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,

² A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.

³ Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.

⁴ Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.

⁵ Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.

⁶ Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.

⁷ A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.

⁸ A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?

⁹ Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.

¹⁰ Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.

¹¹ Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.

¹² Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.

¹³ Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;

¹⁴ Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.

¹⁵ Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.

¹⁶ Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.

¹⁷ Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.

¹⁸ Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?

¹⁹ Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.

²⁰ Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.

²¹ Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.

²² Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.

²³ Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!

²⁴ Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.

²⁵ A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.

²⁶ A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.

²⁷ Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.

²⁸ Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?

²⁹ Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.

³⁰ Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.

¹ The sons of the prophets said to Elisha, "See now, the place where we dwell before you is too small for us.

² Please let us go to the Jordan, and every man take a beam from there, and let us make us a place there, where we may dwell." He answered, "go!"

³ One said, "Please be pleased to go with your servants." He answered, "I will go."

⁴ So he went with them. When they came to the Jordan, they cut down wood.

⁵ But as one was felling a beam, the axe head fell into the water. Then he cried, and said, "Alas, my master! For it was borrowed."

⁶ The man of God asked, "Where did it fall?" He showed him the place. He cut down a stick, threw it in there, and made the iron float.

⁷ He said, "Take it." So he put out his hand and took it.

⁸ Now the king of Syria was warring against Israel; and he took counsel with his servants, saying, "My camp will be in such and such a place."

⁹ The man of God sent to the king of Israel, saying, "Beware that you not pass such a place; for the Syrians are coming down there."

¹⁰ The king of Israel sent to the place which the man of God told him and warned him of; and he saved himself there, not once nor twice.

¹¹ The heart of the king of Syria was very troubled about this. He called his servants, and said to them, "Won't you show me which of us is for the king of Israel?"

¹² One of his servants said, "No, my lord, O king; but Elisha, the prophet who is in Israel, tells the king of Israel the words that you speak in your bedroom."

¹³ He said, "Go and see where he is, that I may send and get him." It was told him, saying, "Behold, he is in Dothan."

¹⁴ Therefore he sent horses, chariots, and a great army there. They came by night, and surrounded the city.

¹⁵ When the servant of the man of God had risen early, and gone out, behold, an army with horses and chariots was around the city. His servant said to him, "Alas, my master! What shall we do?"

¹⁶ He answered, "Don't be afraid; for those who are with us are more than those who are with them."

¹⁷ Elisha prayed, and said, "Yahweh, please open his eyes, that he may see." Yahweh opened the eyes of the young man; and he saw: and behold, the mountain was full of horses and chariots of fire around Elisha.

¹⁸ When they came down to him, Elisha prayed to Yahweh, and said, "Please strike this people with blindness." He struck them with blindness according to the word of Elisha.

¹⁹ Elisha said to them, "This is not the way, neither is this the city. Follow me, and I will bring you to the man whom you seek." He led them to Samaria.

²⁰ It happened, when they were come into Samaria, that Elisha said, "Yahweh, open the eyes of these men, that they may see." Yahweh opened their eyes, and they saw; and behold, they were in the midst of Samaria.

²¹ The king of Israel said to Elisha, when he saw them, "My father, shall I strike them? Shall I strike them?"

²² He answered, "You shall not strike them. Would you strike those whom you have taken captive with your sword and with your bow? Set bread and water before them, that they may eat and drink, and go to their master."

²³ He prepared great feast for them. When they had eaten and drunk, he sent them away, and they went to their master. The bands of Syria stopped raiding the land of Israel.

²⁴ It happened after this, that Benhadad king of Syria gathered all his army, and went up and besieged Samaria.

²⁵ There was a great famine in Samaria. Behold, they besieged it, until a donkey's head was sold for eighty pieces of silver, and the fourth part of a kab of dove's dung for five pieces of silver.

²⁶ As the king of Israel was passing by on the wall, a woman cried to him, saying, "Help, my lord, O king!"

²⁷ He said, "If Yahweh doesn't help you, from where could I help you? From of the threshing floor, or from the winepress?"

²⁸ The king said to her, "What ails you?" She answered, "This woman said to me, 'Give your son, that we may eat him today, and we will eat my son tomorrow.'

²⁹ So we boiled my son, and ate him: and I said to her on the next day, 'Give your son, that we may eat him;' and she has hidden her son."

³⁰ It happened, when the king heard the words of the woman, that he tore his clothes (now he was passing by on the wall); and the people looked, and behold, he had sackcloth underneath on his flesh.

³¹ Then he said, "God do so to me, and more also, if the head of Elisha the son of Shaphat shall stay on him this day."

³² But Elisha was sitting in his house, and the elders were sitting with him. Then the king sent a man from before him; but before the messenger came to him, he said to the elders, "Do you see how this son of a murderer has sent to take away my head? Behold, when the messenger comes, shut the door, and hold the door shut against him. Isn't the sound of his master's feet behind him?"

³³ While he was still talking with them, behold, the messenger came down to him. Then he said, "Behold, this evil is from Yahweh. Why should I wait for Yahweh any longer?"