¹ Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, a miluješ mzdu po všech obilnicích.

² Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim.

³ Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou.

⁴ Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova.

⁵ Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova?

⁶ Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich.

⁷ Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou.

⁸ Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.

⁹ Hlubokoť jsou zabředli a porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich.

¹⁰ Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo.

¹¹ Efraim jako pták zaletí, i sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí.

¹² A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím.

¹³ Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své.

¹⁴ Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé.

¹⁵ Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož i tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná.

¹⁶ Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich.

¹⁷ Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany.

¹ Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

² Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

³ Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

⁴ Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

⁵ Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

⁶ Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

⁷ Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

⁸ V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

⁹ Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

¹⁰ A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

¹¹ Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

¹² Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

¹³ A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

¹⁴ Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

¹⁵ Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

¹⁶ A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]