Bible

 

Genesis 6

Studie

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 576

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

576. That the number “ten” and also “tenths” signify remains, is evident from the following passages of the Word:

Many houses shall be a desolation, great and fair, without an inhabitant; for ten acres of vineyard shall yield one bath, and the seed of a homer shall yield an ephah (Isaiah 5:9-10),

speaking of the vastation of things spiritual and celestial: “ten acres of vineyard making a bath” signifies that the remains of things spiritual were so few; and “the seed of a homer yielding an ephah” signifies that there were so few remains of things celestial. In the same:

And many things are forsaken in the midst of the land, yet in it shall be a tenth part, and it shall return, and nevertheless it shall be consumed (Isaiah 6:12-13); where the “midst of the land” signifies the internal man; a “tenth part” signifies the smallness of the remains.

In Ezekiel:

Ye shall have balances of justice, and an ephah of justice, and a bath of justice: the ephah and the bath shall be of one measure, the bath to contain the tenth of a homer, and an ephah the tenth of a homer; the measure thereof shall be after the homer; and the ordinance of oil, a bath of oil, the tenth of a bath out of a kor, ten baths to the homer, for ten baths are a homer (Ezekiel 45:10-11, 14);

in this passage the holy things of Jehovah are treated of by measures, whereby are signified the kinds of the holy things; by “ten” are here signified the remains of celestial and of the derivative spiritual things; for unless such holy arcana were contained herein, what could be the use or intent of describing so many measures determined by numbers, as is done in this and the former chapters in the same Prophet, where the subject is the heavenly Jerusalem and the New Temple?

[2] In Amos:

The virgin Israel is fallen, she shall no more rise. Thus saith the Lord Jehovih, The city that went out a thousand shall have a hundred remaining, and that which went out a hundred, shall have ten remaining to the house of Israel (Amos 5:2-3),

where, speaking of remains, it is said that very little would be left, being only a “tenth part” or remains of remains. Again:

I abhor the pride of Jacob and his palaces, and will shut up the city, and its fullness, and it shall come to pass if there shall be left ten men in one house they shall even die (Amos 6:8-9),

speaking of remains which should scarcely remain.

In Moses:

An Ammonite or Moabite shall not come into the congregation of Jehovah, even the tenth generation of them shall not come into the congregation of Jehovah to eternity (Deuteronomy 23:3);

“an Ammonite and a Moabite” signify the profanation of the celestial and spiritual things of faith, the “remains” of which are spoken of in what precedes.

[3] Hence it appears also that “tenths” represent remains. And so in Malachi:

Bring ye all the tithes [tenths] into the treasure-house, that there may be booty in My house, and let them prove Me, bestir ye in this, if I will not open for you the cataracts of heaven, and pour you out a blessing (Malachi 3:10);

“that there may be booty in My house” signifies remains in the internal man, which are compared to “booty” because they are insinuated as by stealth among so many evils and falsities; and it is by these remains that all blessing comes. That all man’s charity comes by the remains which are in the internal man, was also represented in the Jewish Church by this statute: that when they had made an end of tithing all the tithes, they should give to the Levite, to the stranger, to the fatherless, and to the widow (Deuteronomy 26:12).

[4] Inasmuch as remains are of the Lord alone, therefore the tenths are called “holiness to Jehovah”; as in Moses:

All the tenths of the land, of the seed of the land, of the fruit of the tree, they are Jehovah’s, holiness to Jehovah: all the tenths of the herd and of the flock, whatsoever passeth under the (pastoral) rod, the tenth shall be holiness to Jehovah (Leviticus 27:30-31).

That the Decalogue consisted of “ten” precepts, or “ten” words, and that Jehovah wrote them on tables (Deuteronomy 10:4), signifies remains, and their being written by the hand of Jehovah signifies that remains are of the Lord alone; their being in the internal man was represented by the tables.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.