¹ Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů.

² Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.

³ Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.

⁴ Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.

⁵ Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich.

⁶ Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed.

⁷ Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.

⁸ Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého.

⁹ Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?

¹⁰ Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.

¹¹ Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj.

¹² Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.

¹³ Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu.

¹⁴ Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny.

¹⁵ A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně.

¹⁶ Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských.

¹⁷ Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět.

¹⁸ Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!

¹⁹ Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom.

²⁰ Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské.

²¹ Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné.

²² Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed.

²³ Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci:

²⁴ Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův;

²⁵ Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života.

²⁶ Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho.

²⁷ Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti.

²⁸ Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal.

²⁹ A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského,

³⁰ V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu.

³¹ Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.

³² Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het.

³³ A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

¹ Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.

² Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.

³ A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

⁴ Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.

⁵ Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.

⁶ Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.

⁷ Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

⁸ Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.

⁹ Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.

¹⁰ Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.

¹¹ Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.

¹² Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?

¹³ Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.

¹⁴ Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.

¹⁵ Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.

¹⁶ Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.

¹⁷ Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.

¹⁸ Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.

¹⁹ Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.

²⁰ Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.

²¹ Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.

²² Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.