Bible

 

Genesis 40

Studie

   

1 Stalo se potom, že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému.

2 I rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vládaře nad šeňkýři, a na vládaře nad pekaři.

3 A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, do věže žalářné, v místo, v němž Jozef vězněm byl.

4 I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě; a byli drahně dní u vězení.

5 I měli sen oba dva, každý z nich sen svůj noci jedné, každý podlé vyložení sna svého, šeňkýř i pekař krále Egyptského, kteříž seděli v věži.

6 Tedy přišel k nim Jozef ráno, a hleděl na ně; a aj, byli smutní.

7 I optal se těch úředníků Faraonových, kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváři vaše smutnější?

8 Kteřížto odpověděli jemu: Měli jsme sen, a nemáme, kdo by jej vyložil. I řekl jim Jozef: Zdaliž Boží nejsou výkladové? Pravte mi medle.

9 Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snách, že jsem viděl před sebou vinný kmen,

10 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pouštěl, a vycházel květ jeho, až k sezrání přišli hroznové jeho.

11 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny, a vytlačoval je do koflíka Faraonova, a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou.

12 I řekl jemu Jozef: Toto jest vyložení jeho: Ti tři révové jsou tři dnové.

13 Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, když jsi byl šeňkýřem jeho.

14 Ale mějž mne v své paměti, kdyžť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto.

15 Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali.

16 Vida pak správce nad pekaři, že dobře vyložil, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, ano tři košové pletení na hlavě mé.

17 A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou.

18 I odpověděl Jozef a řekl: Toto jest vyložení jeho: Tři košové jsou Tři dnové.

19 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou, a oběsí tě na dřevě; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe.

20 Tedy stalo se v den třetí, v den pamatný narození Faraonova, že učinil hody všechněm služebníkům svým; i počítal hlavu vládaře nad šeňky, i hlavu vládaře nad pekaři, mezi služebníky svými.

21 A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho, aby podával koflíku Faraonovi do ruky.

22 Vládaře pak nad pekaři oběsil, tak jakž jim byl sen vyložil Jozef.

23 A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa, ale zapomenul na něj.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 5124

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

5124. Shall Pharaoh lift up thy head. That this signifies what is provided, and therefore what is concluded, is evident from the signification of “lifting up the head,” as being to conclude, and in the supreme sense to provide; for the Divine conclusion, and execution of a thing concluded, is providence. “To lift up the head” was a customary form of passing sentence among the ancients, when the bound, or those in prison were adjudged either to life or to death; when to life, this was expressed by “lifting up the head,” as in the second book of Kings:

Evil-merodach king of Babylon, in the year that he was made king, did lift up the head of Jehoiachin king of Judah out of the prison house, and spake good to him, and set his throne above the thrones of the kings that were with him in Babylon (2 Kings 25:27-28).

So in Jeremiah:

Evil-merodach king of Babylon, in the [first] year of his reign, lifted up the head of Jehoiachin king of Judah, and brought him forth out of the prison house (Jeremiah 52:31).

But when they were adjudged to death, it was expressed by “lifting up the head from off him,” as in what follows concerning the baker: “In yet three days shall Pharaoh lift up thy head from off thee” (verse 19).

[2] This form of sentence had its origin among the ancients who were in representatives, from the representation of those who were bound in prison or in a pit; and as by these were represented those who were in vastation under the lower earth (n. 4728, 4744, 5038), therefore by “lifting up their head” was signified their liberation, for they are then elevated or lifted up out of vastation to the heavenly societies (n. 2699, 2701, 2704). “To be lifted up” or “to be elevated” is to advance toward the interior things; for what is elevated or high is predicated of these (n. 2148, 4210); and because it is toward interior things it is toward heaven, for heaven is in the interior things. This was signified by “lifting up the head.” But by “lifting the head from off” anyone was signified to adjudge him to death, because then those who were above those in the pit, or in vastation, were elevated to heaven, while the others were let down to lower depths. Because of this signification, therefore, this form of sentence was received in the Word. It is hence plain that by “lifting up the head” is signified what is concluded; and because what is concluded is signified, in the supreme sense is signified what is provided; for what the Divine concludes, this it provides.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.