Bible

 

Genesis 40

Studie

   

1 Stalo se potom, že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému.

2 I rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vládaře nad šeňkýři, a na vládaře nad pekaři.

3 A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, do věže žalářné, v místo, v němž Jozef vězněm byl.

4 I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě; a byli drahně dní u vězení.

5 I měli sen oba dva, každý z nich sen svůj noci jedné, každý podlé vyložení sna svého, šeňkýř i pekař krále Egyptského, kteříž seděli v věži.

6 Tedy přišel k nim Jozef ráno, a hleděl na ně; a aj, byli smutní.

7 I optal se těch úředníků Faraonových, kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváři vaše smutnější?

8 Kteřížto odpověděli jemu: Měli jsme sen, a nemáme, kdo by jej vyložil. I řekl jim Jozef: Zdaliž Boží nejsou výkladové? Pravte mi medle.

9 Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snách, že jsem viděl před sebou vinný kmen,

10 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pouštěl, a vycházel květ jeho, až k sezrání přišli hroznové jeho.

11 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny, a vytlačoval je do koflíka Faraonova, a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou.

12 I řekl jemu Jozef: Toto jest vyložení jeho: Ti tři révové jsou tři dnové.

13 Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, když jsi byl šeňkýřem jeho.

14 Ale mějž mne v své paměti, kdyžť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto.

15 Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali.

16 Vida pak správce nad pekaři, že dobře vyložil, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, ano tři košové pletení na hlavě mé.

17 A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou.

18 I odpověděl Jozef a řekl: Toto jest vyložení jeho: Tři košové jsou Tři dnové.

19 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou, a oběsí tě na dřevě; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe.

20 Tedy stalo se v den třetí, v den pamatný narození Faraonova, že učinil hody všechněm služebníkům svým; i počítal hlavu vládaře nad šeňky, i hlavu vládaře nad pekaři, mezi služebníky svými.

21 A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho, aby podával koflíku Faraonovi do ruky.

22 Vládaře pak nad pekaři oběsil, tak jakž jim byl sen vyložil Jozef.

23 A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa, ale zapomenul na něj.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 5132

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

5132. 'And show, I beg you, mercy to me' means the reception of charity. This is clear from the meaning of 'mercy' as love, dealt with in 3063, 3073, 3120, 5042, in this case love towards the neighbour, which is charity, since the reception of faith is spoken of above in 5130; for on the level of the senses, when these are born again, faith and charity must make one. The reason 'mercy' means charity is that all who have charity have mercy, that is, all who love their neighbour are merciful towards him. This also explains why the Word describes the practice of charity as acts of mercy, as in Matthew,

I was hungry and you gave Me food, I was thirsty and you gave Me drink, I was a stranger and you took Me in, naked and you clothed Me, I was sick and you visited Me, I was in prison and you came to me. Matthew 25:35-36.

And in other places the practice of charity is described as acts of mercy done to the poor, the afflicted, widows, and orphans.

[2] Charity consists essentially in desiring the welfare of one's neighbour, in having an affection for what is good, and in acknowledging that since what is good is one's neighbour, those who are governed by good are consequently one's neighbour, but varyingly so, depending on the amount of good that governs the individual person. Therefore since charity consists in having an affection for what is good, it also consists in feelings of mercy for those in distress. The good of charity holds such feelings within it because it comes down from the Lord's love towards the whole human race, a love which is 'mercy' because the whole human race is in distress. Mercy sometimes seems to exist among the evil who have no charity. But this is a case of pain because of their own suffering; for it consists in a concern for friends whom they identify with themselves, and when those friends suffer, they suffer too. This kind of mercy is not the mercy that belongs to charity but that which goes with friendship based on self-interest, which regarded in itself is the opposite of mercy. That kind of person despises and hates everyone else apart from himself, and so everyone else apart from the friends whom he identifies with himself.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.