¹ Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli.

² Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského.

³ A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.

⁴ Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho.

⁵ A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli.

⁶ Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.

⁷ I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.

⁸ Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé.

⁹ Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?

¹⁰ A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.

¹¹ Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,

¹² Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven.

¹³ A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,

¹⁴ Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.

¹⁵ A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.

¹⁶ Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.

¹⁷ K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil.

¹⁸ A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.

¹⁹ I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.

²⁰ Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři.

²¹ Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem.

²² I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.

²³ Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal,což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

¹ Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

² Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

³ Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

⁴ Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

⁵ Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

⁶ Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

⁷ Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

⁸ Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

⁹ Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

¹⁰ Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

¹¹ V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

¹² Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

¹³ Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

¹⁴ Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

¹⁵ A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

¹⁶ Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

¹⁷ Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

¹⁸ Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

¹⁹ Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

²⁰ Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

²¹ Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

²² Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

²³ (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

²⁴ Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

²⁵ Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

²⁶ Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

²⁷ Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

²⁸ Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

²⁹ Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

³⁰ Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

³¹ Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

³² Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

³³ Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

³⁴ Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

³⁵ Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.