Bible

 

Genesis 37

Studie

   

1 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské.

2 Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému.

3 Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev.

4 A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti.

5 Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli.

6 Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl.

7 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému.

8 Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho.

9 Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se.

10 I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi?

11 Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

12 Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem.

13 A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

14 I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem.

15 Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš?

16 Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou?

17 I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain.

18 Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili.

19 Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

20 Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

21 A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,)

22 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému.

23 A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě.

24 A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž nebylo vody.

25 I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta.

26 I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho?

27 Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho.

28 Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta.

29 A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.

30 A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti?

31 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi.

32 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není?

33 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef.

34 I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.

35 Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.

36 Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4814

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4814. And it came to pass in this time. That this signifies the state of the things that follow, is evident from the signification of “time,” as being state (see n. 2625, 2788, 2837, 3254, 3356, 3404, 3938). That it is the state of the things that follow, is signified by its being said “it came to pass in this time,” for what came to pass is related in what follows. Moreover, the things which follow in a series flow from those which precede, for in the preceding chapter it is said of the sons of Jacob that they sold Joseph, and that Judah persuaded them to do it; of whom it is said in that chapter, “And Judah said unto his brethren, What gain is it if we slay our brother, and conceal his blood? Come and let us sell him to the Ishmaelites” (verses 26-27), whereby was signified that the Divine truth was alienated by them, especially by Judah, by whom is there signified in the proximate sense the tribe of Judah, and in general the depraved in the church who are against all good whatever (n. 4750, 4751). This is referred to by its being said “in this time,” for the subject now treated of is Judah, and his sons by the Canaanite woman, and afterward by Tamar his daughter-in-law; and by these things in the internal sense is described the tribe of Judah in respect to the things of the church instituted with that tribe.

[2] That by “time” is signified state, and hence by its “coming to pass in this time,” the state of the things that follow, cannot but appear strange; for the reason that it cannot be comprehended how the notion of time can be changed into the notion of state, or that when “time” occurs in the Word, something relating to state is to be understood. But be it known that the thoughts of angels do not derive anything from time or from space, because they are in heaven; for when they left the world, they left also the notion of time and space, and put on notions of state, that is, of the state of good and truth. Wherefore when man reads the Word and then thinks of time and of the things belonging to time, the angels with him do not perceive anything of time, but perceive instead the things that are of state, which also correspond thereto. Neither does man in his interior thought perceive time, but only in his exterior, as may appear from the state of man when his exterior thought is lulled to rest, that is, when he is sleeping; and also from various other experiences.

[3] But be it known that there are in general two states, a state of good and a state of truth. The state of good is called a state of being, but the state of truth a state of coming into existence; for being is of good, and the derivative coming into existence is of truth. Space corresponds to the state of being, and time to the state of coming into existence. Hence it may be seen that when man reads “and it came to pass in this time,” the angels with him can by no means perceive these words as man does. So likewise in other instances. For whatever is written in the Word is of such a nature that with angels it is turned into a corresponding sense, which does not at all appear in the sense of the letter; because what is worldly of the sense of the letter is turned into what is spiritual of the internal sense.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.