Bible

 

Genesis 24

Studie

   

1 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.

2 Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,

3 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.

4 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.

5 I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?

6 Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.

7 Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.

8 Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.

9 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.

10 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.

11 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody.

12 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem.

13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.

14 Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.

15 I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.

16 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.

17 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého.

18 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti.

19 A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.

20 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.

21 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.

22 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata.

23 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?

24 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi.

25 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali.

26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.

27 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.

28 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.

29 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici.

30 Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.

31 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům?

32 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.

33 A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.

34 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.

35 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly.

36 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má.

37 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.

38 Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.

39 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?

40 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.

41 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.

42 Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,

43 Aj, já stojím u studnice vody; protož,nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého,

44 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.

45 Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.

46 Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.

47 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.

48 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.

49 Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo.

50 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.

51 Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.

52 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

53 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.

54 Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.

55 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.

56 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.

57 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.

58 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.

59 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,

60 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.

61 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.

62 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední.

63 A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.

64 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda.

65 (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.

66 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil.

67 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 3190

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

3190. And they rode upon the camels. That this signifies the intellectual part elevated above natural memory-knowledges, is evident from the signification of “riding,” as being to be elevated as to the intellectual part (see n. 2761-2762) and from the signification of “camels,” as being general memory-knowledges in the natural man (see n. 3048, 3071), thus natural memory-knowledges. The case herein is this: when truth is elevated out of the natural into the rational, it is taken out of the sphere of worldly light into the sphere of heavenly light, thus as it were from the obscurity of night into the clearness of day; for the things which are of the light of the world, in which are all natural things, are relatively as in night, but the things which are of the light of heaven, in which are spiritual things, are relatively as in day; and therefore when truth is elevated out of the natural toward the rational, the man is at the same time elevated into intelligence and into wisdom; moreover all intelligence and wisdom with man are from this source. This is what is signified by the intellectual part being elevated above natural memory-knowledges.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1171

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1171. That by “the sons of Raamah” are in like manner signified those who had no internal worship, but knowledges of faith, in the possession of which they made religion to consist; and that “Sheba and Dedan” are nations who had such knowledges; and that in the internal sense they signify the knowledges themselves, is evident from the following passages in the Prophets. Concerning Seba, Sheba, and Raamah, from these passages-in David:

The kings of Tarshish and of the isles shall bring gifts; the kings of Sheba and Seba shall offer a present; yea, all kings shall bow themselves down unto Him (Psalms 72:10-11).

This is said concerning the Lord, His kingdom, and the celestial church. Anyone may see that here by “gifts” and “a present” are signified worships; but what these worships were, and of what quality, cannot be known unless it be understood what is meant by “Tarshish and the isles,” and by “Sheba and Seba.” It has been shown already that by “Tarshish and the isles” are meant external worships that correspond to internal. From this it follows that by “Sheba and Seba” are meant internal worships, namely, by “Sheba” celestial things of worship, and by “Seba” spiritual things of worship.

[2] In Isaiah:

I have given Egypt for thy ransom, Cush and Seba for thee (Isaiah 43:3).

“Cush and Seba” denote here the spiritual things of faith. In the same:

The labor of Egypt, and the merchandise of Cush, and of the Sabeans, men of stature, shall come over unto thee (Isaiah 45:14).

“The labor of Egypt” denotes the memory-knowledge, and “the merchandise of Cush and of the Sabeans,” the knowledges of spiritual things, which are of service to those who believe in the Lord.

[3] In the same:

The multitude of camels shall cover thee, the dromedaries of Midian and Ephah, all they from Sheba shall come; they shall bring gold and frankincense, and shall proclaim the praises of Jehovah. All the flocks of Arabia shall be gathered together unto thee (Isaiah 60:6-7).

By “Sheba” are here meant celestial things and the derivative spiritual ones, which are “gold and frankincense;” and it is explained that these are “the praises of Jehovah,” that is, they are internal worship.

[4] In Ezekiel:

The traders of Sheba and Raamah, these were thy traders in the chief of every spice, and in every precious stone, and they gave gold for thine aids (Ezekiel 27:22-23).

This is said of Tyre. What is signified here by “Sheba and Raamah” is evident from their merchandise, which is said to be spice, the precious stone, and gold. “Spice” in the internal sense is charity; “the precious stone” is faith from charity; and “gold” is love to the Lord, all which are celestial things signified by “Sheba.” Properly the knowledges of such things are “Sheba” (and therefore they are here called “merchandise”), wherewith all who are becoming men of the church are imbued; for no one can become a man of the church without knowledges.

[5] Similar things were represented by the queen of Sheba, who came to Solomon and brought him spices, gold, and precious stones (1 Kings 10:1-3); and also by the wise men from the east who came to Jesus when He was born, and fell down and worshiped Him, and opening their treasures, they offered Him gifts, gold and frankincense and myrrh (Matthew 2:1, 11), by which was signified good, celestial, spiritual, and natural.

In Jeremiah:

To what purpose cometh there to Me frankincense from Sheba, and the sweet calamus from a far country? Your burnt-offerings are not acceptable (Jeremiah 6:20).

Here too it is evident that by “Sheba” are signified knowledges and adorations, which are “incense” and “calamus;” but in this instance such as are devoid of charity, which are not grateful.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.