¹ Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým.

² A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi.

³ Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka:

⁴ Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých.

⁵ Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě.

⁶ A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou.

⁷ Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě.

⁸ Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem.

⁹ Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých.

¹⁰ Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského.

¹¹ Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi.

¹² Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jenž není z semene tvého.

¹³ Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou.

¹⁴ Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil.

¹⁵ Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její.

¹⁶ Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.

¹⁷ Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí?

¹⁸ I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou!

¹⁹ Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm.

²⁰ Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký.

²¹ Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času.

²² A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama.

²³ Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v domě svém, i všecky koupené za stříbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jakž s ním Bůh mluvil.

²⁴ A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

²⁵ Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho.

²⁶ Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho.

²⁷ I všickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.

¹ Now the word of Yahweh came to Jonah the son of Amittai, saying,

² "Arise, go to Nineveh, that great city, and preach against it, for their wickedness has come up before me."

³ But Jonah rose up to flee to Tarshish from the presence of Yahweh. He went down to Joppa, and found a ship going to Tarshish; so he paid its fare, and went down into it, to go with them to Tarshish from the presence of Yahweh.

⁴ But Yahweh sent out a great wind on the sea, and there was a mighty storm on the sea, so that the ship was likely to break up.

⁵ Then the mariners were afraid, and every man cried to his god. They threw the cargo that was in the ship into the sea to lighten the ship. But Jonah had gone down into the innermost parts of the ship, and he was laying down, and was fast asleep.

⁶ So the shipmaster came to him, and said to him, "What do you mean, sleeper? Arise, call on your God! Maybe your God will notice us, so that we won't perish."

⁷ They all said to each other, "Come, let us cast lots, that we may know who is responsible for this evil that is on us." So they cast lots, and the lot fell on Jonah.

⁸ Then they asked him, "Tell us, please, for whose cause this evil is on us. What is your occupation? Where do you come from? What is your country? Of what people are you?"

⁹ He said to them, "I am a Hebrew, and I fear Yahweh, the God of heaven, who has made the sea and the dry land."

¹⁰ Then were the men exceedingly afraid, and said to him, "What is this that you have done?" For the men knew that he was fleeing from the presence of Yahweh, because he had told them.

¹¹ Then they said to him, "What shall we do to you, that the sea may be calm to us?" For the sea grew more and more stormy.

¹² He said to them, "Take me up, and throw me into the sea. Then the sea will be calm for you; for I know that because of me this great storm is on you."

¹³ Nevertheless the men rowed hard to get them back to the land; but they could not, for the sea grew more and more stormy against them.

¹⁴ Therefore they cried to Yahweh, and said, "We beg you, Yahweh, we beg you, don't let us die for this man's life, and don't lay on us innocent blood; for you, Yahweh, have done as it pleased you."

¹⁵ So they took up Jonah, and threw him into the sea; and the sea ceased its raging.

¹⁶ Then the men feared Yahweh exceedingly; and they offered a sacrifice to Yahweh, and made vows.

¹⁷ Yahweh prepared a great fish to swallow up Jonah, and Jonah was in the belly of the fish three days and three nights.