Bible

 

Ezechiel 39

Studie

   

1 Ty synu člověčí, prorokuj ještě proti Gogovi a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já povstanu proti tobě, ó Gogu, kníže a hlavo v Mešech a Tubal.

2 A odvedu tě zpět, navštívě tě šesti ranami, když tě vzbudím, abys přitáhl od stran půlnočních, a přivedu tě na hory Izraelské.

3 Nebo vyrazím lučiště tvé z ruky tvé levé, a střely z ruky tvé pravé vyvrhu.

4 Na horách Izraelských padneš ty i všickni houfové tvoji i národové, kteříž budou s tebou; ptákům a všemu ptactvu křídla majícímu i zvěři polní dám tě k sežrání.

5 Na svrchku pole padneš; neboť jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin.

6 Vypustím také oheň na Magoga i na ty, kteříž přebývají na ostrovích bezpečně, i zvědíť, že já jsem Hospodin.

7 A jméno svatosti své uvedu v známost u prostřed lidu svého Izraelského. Nedopustím, pravím, více poškvrňovati jména svatosti své, i zvědíť národové, že já jsem Hospodin Svatý v Izraeli.

8 Aj, přijdeť a stane se to, praví Panovník Hospodin, téhož dne, o kterémž jsem mluvil.

9 Tehdy vyjdou obyvatelé měst Izraelských, a zapálíce, popálí zbroj a štíty i pavézy, lučiště i střely, dřevce i kopí, a budou je páliti ohněm sedm let.

10 Aniž nositi budou dříví s pole, ani sekati v lesích, proto že zbrojí zaněcovati budou oheň, když zloupí ty, kteříž je loupívali, a mocí poberou těm, kteříž jim mocí brávali, praví Panovník Hospodin.

11 I stane se v ten den, že dám Gogovi místo ku pohřbu tam v Izraeli, údolí, kudyž se jde k východní straně k moři, kteréžto zacpá ústa tudy jdoucích. I pohřbí tam Goga i všecko množství jeho, a nazovou je údolí množství Gogova.

12 Nebo pochovávati je budou dům Izraelský za sem měsíců proto, aby vyčistili zemi.

13 A tak pohřbí je všecken lid té země, a bude jim to ku poctivosti v den, v kterýž oslaven budu, praví Panovník Hospodin.

14 Oddělíť pak muže statečné, kteříž by procházeli tu zemi, proto aby pochovávali ty, kteříž by pozůstali na svrchku země, aby ji vyčistili. Po vyjití sedmi měsíců přehledávati začnou.

15 A ti procházejíce, choditi budou po zemi, a když uzří kosti člověčí, vzdělají při nich znamení pamětné, aby je pohřbili hrobaři v údolí množství Gogova.

16 Nýbrž to množství jeho bude k slávě i městu, když vyčistí tu zemi.

17 Ty pak synu člověčí, takto praví Panovník Hospodin: Rci ke všelijakým ptákům křídla majícím i ke všelijaké zvěři polní: Shromažďte se a přiďte, zbeřte se odevšad k obětem mým, kterýchž já nabiji vám,obětí velikých na horách Izraelských, a budete jísti maso a píti krev.

18 Maso silných reků jísti budete, a krev knížat zemských píti, skopců, beranů a kozlů, volků, všecko tučných Bázanských.

19 A budete jísti tuk do sytosti, a píti krev do opití z obětí mých, kterýchž vám nabiji.

20 A nasytíte se z stolu mého koňmi i jezdci, silnými reky i všemi muži válečnými, dí Panovník Hospodin.

21 A tak zjevím slávu svou mezi národy, aby viděli všickni národové soud můj, kterýž jsem vykonal, i ruku mou, kterouž jsem doložil na ně.

22 I zvíť dům Izraelský, že já jsem Hospodin Bůh jejich, od tohoto dne i potom.

23 Zvědí také i národové, že pro svou nepravost zajat jest dům Izraelský, proto že se dopouštěli přestoupení proti mně; pročež jsem skryl tvář svou před nimi, a vydal jsem je v ruku protivníků jejich, aby padli mečem všickni napořád.

24 Podlé nečistoty jejich a podlé zpronevěření se jejich učinil jsem jim, a skryl jsem tvář svou před nimi.

25 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Jižť zase přivedu zajaté Jákobovy, a smiluji se nade vším domem Izraelským a horliti budu příčinou jména svatosti své,

26 Ač ponesou potupu svou a všecko přestoupení své, kteréhož se dopustili proti mně, když bydlili v zemi své bezpečně, aniž byl, kdo by je přestrašil.

27 A však je zase přivedu z národů, a shromáždím je z zemí nepřátel jejich, a posvěcen budu v nich před očima národů mnohých.

28 A tak poznají, že já jsem Hospodin Bůh jejich, když zaveda je do národů, shromáždím je do země jejich, a nepozůstavím tam žádného z nich.

29 Aniž skryji více tváři své před nimi, když vyleji Ducha svého na dům Izraelský, praví Panovník Hospodin.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Explained # 389

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 1232  
  

389. Verses 9-11. And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of those slain because of the Word of God, and because of the testimony that they held. And they cried out with a great voice, saying, How long, O Lord, holy and true, dost Thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth? And there were given to every one of them white robes; and it was said unto them that they should rest yet a little time, until their fellow-servants, as well as their brethren, who were to be killed, as they also were, should be fulfilled.

9. "And when he had opened the fifth seal," signifies still further prediction (n. 390); "I saw under the altar," signifies those who were preserved under heaven n. 391; "the souls of those slain because of the Word of God, and because of the testimony that they held," signifies those who were rejected and concealed because of Divine truth and because of their confession of the Lord. n. 392).

10. "And they cried out with a great voice," signifies their grief of mind (n. 393); "saying, How long, O Lord, holy and true, dost Thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth?" signifies sighings to the Lord, who is Righteousness, respecting the judgment and removal of those who persecute and infest those who acknowledge the Lord, and are in the life of charity n. 394.

11. "And there were given to every one of them white robes," signifies Divine truth from the Lord with them, and protection n. 395; "and it was said unto them they should rest yet a little time," signifies some further continuance in that state (n. 396); "until their fellow-servants, as well as their brethren, who were to be killed, as they also were, should be fulfilled," signifies until all things were consummated n. 397.

  
/ 1232  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 3868

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

3868. 'She conceived again and bore a son' means spiritual conception and birth from what is external towards things that are more internal still. This is clear from what has been stated above in 3860, where the same words occur. An advance is said to be made from what is external towards things that are more internal still when that advance is from knowledge, which is a property of the understanding, to the will; or spiritually speaking, from truth which is the truth of faith to charity. For the understanding is that which proceeds from the will and gives the will a certain visual form, as faith in a similar way proceeds from charity and gives charity a certain outward form. From this it is evident that the external manifestation of the will is the understanding and the external manifestation of charity is faith. Or what amounts to the same, it is evident that the internal substance of the understanding is the will and the internal substance of faith is charity. Consequently an advance from what is external to things that are more internal still consists in an advance from faith in the understanding to faith in the will, and so from faith to charity - which is represented by 'Levi', dealt with shortly below.

[2] It should be recognized that when distinguished from charity the word faith is used to mean truth, such as the truth of doctrine, that is, such as is incorporated in the confession called the Apostles' Creed. This usage is in accord with the general meaning the word has in the Church, for the belief is that possessing faith in truths constitutes the faith through which salvation comes. Few know that faith is trust and confidence, and among these few fewer still know that trust or confidence originates in charity and is unable to exist with anyone who does not possess the life of charity.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.