Bible

 

Ezechiel 33

Studie

   

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,

3 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,

4 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.

5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane.Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.

6 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.

7 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.

8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.

9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.

10 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?

11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?

12 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.

13 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.

14 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,

15 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.

16 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.

17 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.

18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.

19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.

20 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.

21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.

22 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.

23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

24 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.

25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

26 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.

28 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.

29 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.

30 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.

31 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

32 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.

33 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.

   

Komentář

 

Heart and soul

  

'Heart and soul,' when referring to the Lord, in the Word, as mentioned in Jeremiah 32:41, have relation to the divine good of His love, or mercy, and to the divine truth, which is of faith amongst men.

(Odkazy: Arcana Coelestia 9050)

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 30

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

30. Verses 14-17 And God said, Let there be lights in the expanse of the heavens, to make a distinction between the day and the night; and they will be for signs, and for set times, and for days and years. And they will be for lights in the expanse of the heavens, to give light upon the earth; and it was so. And God made the two great lights, the greater light to have dominion over the day, and the lesser light to have dominion over the night; and the stars. And God set them in the expanse of the heavens to give light upon the earth.

No one can have an adequate understanding of what 'the great lights' are unless he knows what the underlying essence of faith is and how it develops in people who are being created anew. The very essence and life of faith is the Lord alone. In fact it is impossible for anyone who does not believe in the Lord to have life, as He Himself has said in John,

He who believes in the Son has eternal life; but he who does not believe in the Son will not see life, but the wrath of God will rest upon him. John 3:36.

[2] With people who are being created anew faith develops as follows: First of all they have no life, for life does not exist in anything evil and false but in what is good and true. Then they start to receive life from the Lord by means of faith - first by faith existing in the memory, which is factual faith, then by faith existing in the understanding, which is conceptual faith, and after this by faith existing in the heart, which is loving or saving faith. Factual faith and conceptual faith are represented in verses 3-13 by the inanimate, but faith made alive by means of love is represented in verses 20-25 by the animate. Consequently this is the first point at which love and faith deriving from it, which are called 'lights', are dealt with. Love is 'the greater light which has dominion over the day', and faith deriving from love is 'the lesser light which has dominion over the night'. And because they ought to make one the verb in the phrase 'let there be lights 'is singular and not plural.

[3] Love and faith have their place in the internal man as warmth and light do in the external, bodily man, and for this reason love and faith are represented by warmth and light. Therefore it is said that 'the lights' were set in the expanse of the heavens, that is, in the internal man - the greater light in his will and the lesser in his understanding. Yet they make their appearances in the will and understanding only as sunlight does in the objects it strikes. To the Lord alone belongs the mercy which moves the will with love and the understanding with truth or faith.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.