Bible

 

Exodus 8

Studie

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami.

3 A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého.

4 I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.

5 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou.

6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.

7 A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.

8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu.

9 I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou.

10 Kterýžto odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš.

11 I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou.

12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona.

13 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.

14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země.

15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin.

16 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské.

17 Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské.

18 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech.

19 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin.

20 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou.

22 A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země.

23 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.

24 I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.

25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi.

26 I řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což jest ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali?

27 Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal.

28 I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne.

29 Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu.

30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

31 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezůstalo.

32 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.

   

Ze Swedenborgových děl

 

True Christian Religion # 636

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 853  
  

636. IV. Faith which imputes Christ's merit was unknown to the earlier, Apostolic church, and is nowhere to be understood in the Word.

The church which existed before the Council of Nicaea was called the Apostolic church. This was extensive, having been spread to three continents, Asia, Africa and Europe, as is evident from the Emperor Constantine the Great, whose dominion covered not only a number of European kingdoms that subsequently broke away, but also the nearer parts outside Europe, being a Christian and zealous for his religion. He therefore, as said above, summoned the bishops from Asia, Africa and Europe to his palace in the city of Nicaea in Bithynia, in order to expel from his empire the scandalous teachings of Arius. This took place by the Lord's Divine providence, since if the Lord's divinity is denied, the Christian church dies off, and becomes like a tomb bearing the inscription: HERE LIES...

The church which existed before this time was called Apostolic, and its notable writers were known as the Fathers, and the true Christians beside them as brethren. It is certain from the Creed known after that church as the Apostles', that it did not acknowledge three Divine Persons and thus not a Son of God from eternity either, but only a Son of God born in time. The Creed says:

I believe in God the Father Almighty, maker of heaven and earth; and in Jesus Christ His only Son our Lord, who was conceived by the Holy Spirit, was born of the Virgin Mary. I believe in the Holy Spirit, the Holy Catholic church, the communion of saints.

This makes it plain that they acknowledged no Son of God other than Him who was conceived by the Holy Spirit and born of the Virgin Mary, certainly not a Son of God born from eternity. This Creed, like the two others, has been acknowledged down to the present day by the whole Christian church as a genuine and catholic creed.

  
/ 853  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.